Přes to všechno spolu ❤️

55

John

Dnešek měl být výjmečný, už jen protože jsem chtěl udělat jeden zásadní krok. Včera mi prostě do hlavy došel jeden nápad, který se hodlá dneska možná uskutečnit, no bude záležet jak se to všechno vivine.

Dopoledne jsem si zařídil menší nákup na věci pro oběd, který se měl skládat z brambor a nějakého masa. No, ale protože jsem potřeboval i něco na večeři, tak jsem měl větší nákup. Po příchodu z něj jsem vybalil věci, ale než jsem se pustil do obědu, musel jsem dodělat koláž, což se mi protáhlo na hodinu. Oběd jsem tedy začal dělat až kolem poledne. Bohužel jsem trochu nestíhal s tím co jsem měl v plánu, takže jsem to musel trochu nějak uspíšit, jenže jsem nevěděl jak. Prostě jsem nemohl na chvíli zastavit čas, nemohl jsem někdy získat čas navíc, takže jsem si musel vystačit s tím co jsem měl. Do toho mi ještě někdo začal volat. ,,Ano?" zeptal jsem se otráveně jen co jsem zvedl mobil k uchu.

Proč tak nepříjemný začátkem odpoledne?

Rayene? Jsi to ty?

Ano

Co...co potřebuješ? Kde vlastně jste?

Chtěl jsem se sejít a trochu popovídat, máš čas?

No možná, jen na malou chvíli

Tak jo, kde dáme sraz?

Uhmm... jsem v Bostonu

Co tam děláš?

Bydlím tu

Wow, okey mám to tím pádem blíž, takže kde dáme sraz?

No potřebuji si někam skočit, takže u nemocnice?

Okey za hodinu tam jsem

Dobře a...uhm Harry taky?

Ne, ale o tom se pobavíme

Ok čau

Čau

Překvapilo mě, že zrovna on se po nějaké době ozval, moc mě zajíalo co se s nimi vlastně stalo. Rychle jsem si oblékl kraťasy, dal si tričko a šel. Měl jsem to trochu daleko a busem se mi vážně nehtělo, takže...
Před tím než jsem tedy šel do nemocnice šel jsem do jednoho obchodu abych mohl koupit určitou věc, pak až jsem šel k té nemocnici. Byl jsem tam dříve, takže jsem měl trochu času na přemýšlení o tom co vlastně se mnou chce probrat a pobavit se. No nemohl jsem přijít na nic konkrétního, tak jsem toho nechal a počkal si na něj.

,,John Winter, proboha ty vypadáš." zasmál se kousek ode mě někdo, tak jsem se podíval. ,,Rayen Higgins, ty vypadáš starší než předtím." zasmál jsem se taky a objal ho jako on mě. ,,Jak je chlape." pousmál jsem se a čekal na odpověď. ,,No žiju, od doby co jsem opusti naše a Harryho je to lepší, jsem skoro ženatý a pacuji na plný úvazek." řekl, čímž mi vyrazil dech. ,,Jakto že si odešel a kdo je ta šťastná?" zeptal jsem se udiveně. ,,No těsně poté co ti Harry ublížil a oni ho zabásli jsem se potavil na vlastní nohy s tím, že jsem šel bydlet se svojí přítelkyní Lucy, no a za měsíc se bereme." oznámil mi a já nevěděl z čeho mám být více překvapený. Jestli z toho, že Harry vážně skončil v base nebo že se Rayen žení. Chvíli jsem byl totiž ticho, protože jsem se snažil vstřebat, ale on se pak zeptal zase mě.
,,Co ty a holky, škola nebo práce."
,,Popravdě, škola dobrý, jsem na vysoké, začíná mi až v říjnu no a holku mám, teda zatím holku." mykl jsem rameny. ,,To mě zajímá, takže škola je tady, tipuji fotografování a holka no, která teda nakonec propadla tvému šarmu?" zasmál se. ,,Škola správně a no...pamatuješ na Kate?" zeptal jsem se opatrně. Všiml jsem si jak překvapeně zvedl obočí. ,,Počkat, chceš mi říct, že jsi teď s holkou, kterou si s Harrym a ze začátku i se mnou pomáhal šikanovat?" zasmál se pobaveně, ale když jsem kývl přestal se smát. ,,Bylo to těžký co, si ji získat." zeptal se mě. ,,Ani nevíš jak, ještě jsem si to totiž jednou ještě více zkompllikoval." povzdechl jsem si.

Jen co jsem se s Rayenem prošli v podstatě k našemu bytu, na chvíli jsem ho pozval dovnitř s tím, že tam budu trochu lítat, protože chci mít na večer připravenou večeři. Nevadilo mu to a ještě mi trochu pomohl. Kupodivu jsem si uvědomil, že my dva kamarádi byli vždy super, jenže Harry nás trochu ovlivňoval, ale bez něj jsme super dvojka. Povídali jsme si o něm a Lucy a já mu řekl něco o mě a Kate. Byl samozřejmě zvědavý a já ho chápal já byl totiž taky.

Kolem půl 6 jsem už měl vše co jsem potřeboval hotové. Rayen mě opustil kolem 5 hodiny, když už jsem měl základní věci připravené. Pomáhal mi trochu, když mě viděl jak zmatkuji. Šel jsem si ještě hodit sprchu abych udělal i dojem, mimo to. Takže oholit si vousy jsem musel, trochu si upravit vlasy. Jen co jsem to celé zvládl jsem si na sebedal tričko, nějaké domácí kraťasy a vydechl. ,,Jsem doma." slyšel jsem Kate a i to jak zalapala po dechu. Do kapsy jsem si hodil jednu věc a mohl jít za ní. ,,Ahoj." usmál jsem se. Jen co se na mě podívala se mi vrhla kolem krku. ,,Johne, co...co to je?" udiveně se zeptala. ,,Menší překvapení." uculil jsem se na ni. Byl jsem rád, že se ji to líbí, šlo to na ni poznat. ,,Pojď, mám udělanou večeři." dal jsem ji pusu, sundal její kabelku a pěkně si ji v náručí odnesl ke stolu v kuchyni. Rozhlížela se kolem dokola, jako by nevěřila vlastním očím. ,,Ty jsi vážně uklidil." vydechla překvapeně a dosedla na žili. ,,No jasně, máš teď méně práce." mrkl jsem na ni. Otočil jsem se k troubě, ze které jsem vytáhl lazaně. Její oblíbené. Všiml jsem si jejího pohledu. Byl úžasný. Dívala se na mě tak dojatě. Byla roztomilá. ,,Ty jsi dokonce udělal i moje oblíbené jídlo." vydechla. Mrkl jsem na ni a na talíř ji dal tolik kolik si řekla. Celý tenhle večer měl být dokonalý a já se o to chtěl postarat. Chtěl jsem se postarat o ni. Sice to byla ona co za nás platila, ale já si taky hledal něco malého abych pomohl.

Večer se vyvíjel úžasně, nikde nebyl problém a dobře jsem se bavili. Už chyběl jen malý krůček k něčemu, proč jsem strojil něco takového. Viděl jsem jak byla spokojená, takže jsem ještě chvíli poslouchal jak mi vyprávěla o práci. Byla z ní celá pryč. Líbilo se ji to. ,,Bože ti lidé tam jsou úžasní Johne, muím vás někdy seznámit." usmívala se na mě. ,,To budu moc rád." řekl jsem a držel ji za ruku. ,,Kate, chci něco říct." ozval jsem se najednou ve chvíli kdy mlčela a dívala se na mě. ,,Dobře mluv, já poslouchám." uculila se. Nevěděl jsem kde začít. Prostě jsem měl jeden cíl a musel jsem ho splnit. ,,Víš, pořád si vzpomínám na den co jsem tě uviděl, byla si nádhrná a já byl ještě parchant." uchechtl jsem se a podíval se ji do očí. Leskly se ji, ale to ji vždy. Myslel jsem že něco chce říct, ale nakonec jen zakroutila hlavou a pobídla mě. ,,Víš, mohl bych tu začít říkat čím vším jsme si museli projít, ale bylo by to klišé, navíc spolu nejsme tak dlouho abych tady vyprávěl historky, ale jedno vím určitě." začal jsem se zvedat a jednu ruku jsem si dal do kapsy pro kabičku. ,,A to je to, že už bych tě nevyměnil, nikdy. Udělal jsem tehdy chybu že jsem si něco začal s Melissou a ne s tebou. Za to se ti moc omlouvám a chci ti to vynahradit." klekl jsem si před její židli, kdy už se držela za pusu a popotahovala. ,,Vezmi si mě Kate Baker." řekl jsem a otevřel krabičku. Chvíli se nic nedělo, nevěděl jsem co dělat a bál jsem se že odmítne, ale ona nakonec chtla mé ruce a podívala se mi do očí. Jen se naklonil aby mě políbila a já pořád čekal. ,,Vezmeš?" zeptal jsem se projistotu ještě jednou. ,,Ano Johne." vydechla a já v ten moment, co jsem ji dával prstýnek na prst, jsem byl ten nejšťástnější člověk pod sluncem.

Lidičky nevím jestli mám psát dál nebo už to utnout? Poraďte mi.