Přes to všechno spolu ❤️

33

,,Vstávej ty ospalče!" vyjekla jsem až se Juli rychle posadil do sedu.
Vyděšeně se kolem sebe rozhlížel, ale když viděl že se směji, tak mě začal lechtat.
,,No tak přestaň." smála jsem se jako pominutá.
Všechno to bylo vtipné do momentu, kdy jsem nemohla nabrat vzduch do plic a začala jsem mělce dýchat.
V ten moment Julis přestal a posadil mě.
,,Promiň Kate." omluvil se a hladil mě po zádech, zatímco se mi dech vrátil do původního stavu.
Pobaveně jsem se na něj podívala a mávla rukou. ,,To je dobrý." mrkla jsem. On jen pokroutil hlavou a do pěti vteřin zase ležel s peřinou u krku a dělal že spí. Taky jsem chtěla, takže jsem se k němu uvelebila, on mě k sobě přitáhl a šli jsme spát dál.
Vážně.
Sice jsem byla ospalá, ale zase jsem si zadělala na problém.
A to jeden zásadní problém.
,,Juliane, Kate vstávejte zaspali jste!" vyjekla máma jen co se dostala do pokoje.
Když jsme se chtěli posadit, omylem jsem bouchla Juliho a mě bolela hlava.
Oba jsme sykli bolestí.
,,Kolik je?" zeptala jsem se mámy, protože jen byla líná se podívat na mobil.
,,Za pět osm." vydechla. Takové bomby jako dneska od nás dvou jste nikdy neviděli. Tak rychle oblečená do džín, trička a džínsy jsem nebyla nepamatuji a Julian se tak rychle neosprchoval. My spěchali aspoň do doby, než máma odešla s tátou pryč. Pak jsme to vypustili a pomalu se doplazili dolů do kuchyně kde jsme si dali na snídani palačinky s nutellou a šlehačkou.
,,Chceš až na třetí hodinu?" zeptal se mě. ,,Uhm...asi stíhám to na ni, ty běž do kavárny." usmála jsem se. Oba jsme to dojedli, šli si umýt zuby a vyrazili z domu.
,,Hodím tě, máš to lepší." křikl na mě z auta, když už jsem mířila na zastávku.
,,Dobře." vlezla jsem k němu a usmála se. ,,Tak co aspoň vyspaná ne?" pobaveně nadhodil Juli sledující cestu, kterou mě vezl do školy.
,,No aspoň něco, nejvíc jsem přišla o biolu, takže mi to nevadí." mykla jsem rameny. Bylo mi to vážně v celku jedno.
,,Jo a dneska zavři v 5, jdeme do toho klubu." připomněla jsem mu. ,,Neboj klub si nenechám ujít." odpověděl. On si nikdy nic nenechal ujít, on byl vždy všude, ale tím byl pro mě ten nej kamarád, protože já byla vždy taky všude ať se dělo, co se dělo.
,,Tak hodně štěstí ve škole a na jedu." dal mi pusu na líčko mezitím co jsem vystoupila.
,,Ok ahoj." zamávala jsem mu a čekala až odjede.

Pak jsem se až rozešla do školy. Mohla jsem jít pomalu, navíc už byla druhá hodina a já přehodnotila svoji výpověď. Teď jsem se jen tak flákala po škole, dokud jsem nezamířila do knihovny.
Bylo tam ticho teda v určitých sekcích.
Když jsem procházela viděla jsem Melissu s nějakým klukem. Potichu jsem to obešla tak abych viděla, že je s někým jiným a vyfotila to.
,,Liss nejsi náhodou s Winterem?" zeptal se jí ten kluk.
,,Ano, ale ty jsi lepší, dokonce i v posteli." mykla rameny a zase se s ním začala líbat.
Potvora jedna, to ji nedaruji, až bude práva chvíli vše na ni vytáhnu a ukážu mu to.
Na každou fotku jsem psala datum a ani dnes to nebude výjimka, jen co ti dva zmizeli jsem zašla za knihovníci, aby mi ji vytiskla a já si ji schovala do obálky. Nosila jsem ji sebou, protože ta coura to provozuje všude.
Nadšená z další fotky jsem se pomalu vydala k třídě, kde jsem měla mít třetí hodinu.
,,Katie." vyjekl někdo za mnou, a když jsem ne otočila povalila mě na zem Marley.
,,Co blbeneš." zasmála jsem se a začaly jsme se zvedat. ,,No tak jsi nebyla ve škole jak to?" zeptala se a zvedla obočí. Vypadala jako detektiv sakra. Což mě pobavilo.
,,Zaspali jsme." pobaveně jsem odpověděla. V ten moment přišli k nám i kluci, takže jsem se na ně usmála a zamávala.
,,Jak to zatím jde?" zeptala jsem se jich a oni si všichni kompletně povzdechli jako by to byly nejhorší hodiny na světě.
,,Psali jsme dvě písemky." zabručel Tony. Těm jejich protáhlým obličejům jsem se musela zasmát, vypadali jako by to všichni do jednoho posrali. No vlastně jsem věděla že to posrali.
,,Máte se učit, nebo umět zaspat v pravý den." mrkla jsem na ně a zase se začala smát.

*****

Probíhala jsem po pokoji s tím, že jsem nevěděla, co na sebe. Lee se mnou mluvila přes mess a pořád hystericky něco mluvila, tím to stresovalo i mě, takže to vypadalo vážně zajímavě.
Najednou mi někdo do pokoje vpadl, ale já to ignorovala a snažila se najít si vhodné oblečení.
,,Klid holky je to jen klub, jdete se bavit ne sbalit kluka." zasmál se Julian a zastavil mě tak, že mi chytil ramena.
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Měl pravdu nejdu nikoho sbalit.
Pustil mě a šel se taky připravit zatím co já si vzala černou sukni, uplé bílé tričko a černou džísku. Ano miluji džísky a mám jich hodně, tak to nekomentujte.
Když jsem byla připravena vzala jsem si ještě kabelku a pro případ že by se zase něco stalo jsem si tam dala i ty fotky Melissy. Hlasovou zprávu jsem měla na mobilu, který jsem tam taky hodila a kdyby náhodou tak jsem tam přihodila nějaké léky. Ještě jsem si rychle obnovila řasenku, dala si linky, nějaký ten lesk na rty a mohla jít.
Vyšla jsem z pokoje ve stejný moment, co Julian.
Vypadal pěkně. Měl bílé tričko na tom košili takovou černo červenou kostkovanou.
Černé jeany a byl úplně k sežrání s těmi blonďatými rozcuchanými vlasy.
,,Ouu že ty tam jdeš nějakou sbalit." zasmála jsem se a šla mu ještě něco poupravit.
,,Ne, ale když se najde nějaká nebudu proti, jenže ty vypadáš jako by si to tam šla zničit." povedené řekl a já si odfrkla.
,,Jdu to tam rozjet, ne zničit Juli." odpověděla jsem mu mrknutím a pak jsem se oba vydali dolů.
,,Mami my jdeme." řekla jsem jí a dala jí pusu.
,,Dobře a žádné blbosti nechci abyste si ublížili a Juli hlídej ji prosím." řekla máma a já se na ni nevěřícně podívala.
,,Dobře Lucy." odpověděl ji.
Žduchla jsem do něj a pak se klidně vydala ke dveřím, kde jsem si dala černé Vansky a čekala na něj.
Doběhl mě, když už jsem byla u cesty a oba jsem se vydali do našeho či spíš mého klubu, který je jediný, který tu znám.
,,Hodláš dneska pít?" zeptal se mě.
,,Uhm možná si něco dám, navíc jsem jim to slíbila." mykla jsem rameny.
,,Ty jsi minule nepila či co?" překvapeně se mě zeptal. Ano u mě to bylo neobvyklé, ale od doby, co s nimi nejsem, tak jsem se pořádně neopila.
,,Ne." odpověděla jsem jednoduše.