Přes to všechno spolu ❤️

53

,,Kate nestíhám co si potřebovala?" zeptal se mě ve spěchu John. ,,Chtěla jsem se zeptat v kolik budeš doma, ať vím jestli navařit nebo si někam zajdeš, mám totiž práci a nevím v kolik skončím." mykla jsem rameny. ,,Ne, někam si zajdu a ty si užij práci." pousmál se, rychle dal mi pusu a běžel ke dveřím.
Na to že měl školu asi nějakých 500m odsud, stejně nestíhal. Bylo to celkem komické. Ale stejně tam dneska šel jen na to, aby odevzdal nějaké fotky spolu s maturitou. Začátek školy měl až někdy kolem 4. října.
,,Tak ahoj." řekla jsem pobaveně a dříve než zavřel dveře od bytu. Já se teda pomalu dooblékla, nachystala si do kabelky věci a s klíčky od bytu zamkla.
Seběhla jsem dolů schody, protože jsme bydleli v 6 patře a na parkovišti našla auto.
Do práce jsem to měla asi nějakou půlhodinu.
Chyběla mi kavárna, ale tady jsem měla kratší směny a ještě více peněz, když to byl plný úvazek. Pán mi řekl, že tady moc lidí nechce pracovat, tak jsem to vzala.
Kdo by nepřežil pracování pro peníze?
Byla jsem servírka v jedné z restaurací, která se jmenovala Deuxave. Byla poměrně dobrá a já si nestěžovala.
Dneska jsem se jela seznámit a zaučit.
Deuxave je známá americká restaurace v Bostonu. Líbila se mi více než ostatní, ve kterých jsem se byla podívat. Stoly tady se musí objednávat jinak máte smůlu, takže je těžké se sem dostat.

,,Dobrý den, Kate Baker." pozdravila jsem zřejmě mého šéfa. ,,Dobrý den Kate, jsem Alan Dickns váš nový šéf." pousmál se na mě mile.
Byl vysoký, hnědooký s hnědými vlasy a roztomilým úsměvem. Mohlo mu být kolem třicítky. Byl celkem sympatický, takže jsem věděla, že žádný problém tady nebude.
,,Přišla jste v čas, právě zaručujeme ještě jednoho, tak se k němu přidáte, věřím že si s Jamiem budete rozumět, navíc spolu budete od teď pracovat každý večer." dodal, když jsme šli do kuchyně. Neměla jsem s tím problém, ráda jsem se seznámila s někým, kdo taky začíná.
,,Máte asi týden zaučení vždy dopoledne a pak bych vám dal vědět, kdy začnete, dejme tomu, že asi ten týden po zaučení by jste mohla nastoupit." pousmál se na mě a přesměroval pohled na lidi v kuchyni.
,,Dobře." odpověděl jsem. ,,Jo a ať víte směny jsou od 17 - 23." řekl a já se pousmála. Nedeošlo mi že to budou noční směny, ale to nevadilo.
,,Takže poslouchejte, pomůžete tady Jamiemu a tady Kate se zaučit, máte na to týden." tleskl a pro mě šla jedná vysmátá paní.
Vypadala, že je do všeho taková hrr, ale pořád se na mě usmívala pak se i podívala kousek vedle, kde stál můj spoluzaučenec Jamie, který se taky usmíval a na mě mrkl. ,,Jamie." podal mi ruku. ,,Kate." přijala jsem ji a usmála se na něj.
,,Jste oba mladí a sládci, a mé jméno je Amanda." objala nás ta paní. Pobaveně jsme ji objali taky a pak se dali do práce.
Bylo toho hodně se co učit.

***

Když jsem došla si bylo kolem 5 odpoledne. Trochu se nám to protáhlo kvůli Amandě, která nás učila dál a dál. Navíc byla sranda se všemi z personálu.
Steve (náš kuchař) byl obrovský vtipálek. Rád si dělal srandu ze všeho co ho napadlo.
Taylor, Fiona, Lucy, Peter, Jamie a Amanda.
Se všemi bylo úžasně.
,,Ahoj." pozdravila jsem Johna, když jsem přišla domů. ,,Čau jak ses měla?" zeptal se a dal mi pusu, když ke mě přišel.
,,Dobře, co ty?" pousmála jsem se na něj a nechala se i obejmout.
,,Fuška, ale i tak si myslím, že jsem na to dobře." pousmál se na mě.
,,Nám Alan řekl, že se týden zaučíme a týden poté až nás vezmou do práce." pousmála jsem se.
,,Tak to je super a co směny?" zeptal se mě, na což jsem trochu zapomněla. Nevěděl to. ,,No uhm...je to snadné, budou 6 hodinové, no." řekla jsem, ale on si mě přeměřil pohledem. ,,Ale co? Je v tom háček, že?" řekl hned co jsem to dořekla. ,,No...možná menší." mykla jsem rameny. Ty večery se přežijou. Přece tam nebudu celý týden, vždy mám v týdnu jeden den nebo dva volné, taže to bude super a pohoda. ,,Takže, kde je?" zeptal se. ,,Jsou to noční směny." řekl a jsem na co se zamračil. Nelíbilo se mu to a já ho chápala. Asi chtěl mít večery spolu se mnou a já to teď trochu pokazila. On bude mít školu přes den a já večer práci. Asi se budeme míjet, což nebylo moc dobrý. Ne pro náš vztah, ale vše se dá přežít, no ne? ,,Noční? Takže mi chceš říct, že se moc neuvidíme?" řekl naštvaně. ,,Ale uvidíme, jenže málo." řekla jsem, ale tím jsem tomu moc nepomohla. ,,Kate tobě to je jedno, že." zamračil se na mě. Tohle, ale naštvalo mě. ,,Jedno? Ne, není, samozřejmě že mi to vadí, ale někdo z nás musí vydělávat, když ten druhý studuje." zamračila jsem se a založila si ruce na hrudi. ,,Co tím chceš říct?" zabručel nastvaně. ,,Že budu vydělávat zatímco ty si budeš fotit." mykla jsem rameny, na což se nachvíli rozhostilo ticho. Mě pomalu docházelo co jsem řekla a on se ještě více naštval. Povzdechla jsem si a než jsem něco stačila říct tak se sebral a odešel z místnosti. Chvíli jsem  stála na místě, ale pak se rozešla za ním. ,,Johne nemyslela jsem to nějak špatně." řekla jsem a vešla do pokoje. On si začínal balit věci. Rychle jsem k němu šla abych ho zadržela. ,,No tak, co děláš." řekla jsem a chytla ho za ruku, kterou mi vytrhl a zase balil. ,,Jdu si fotit." odsekl a já si povzdechla. ,,Nemyslela jsem to tak, vždyť to víš." řekl jsem rychle a on se na mě podíval. Jeho zelené oči mě pořádně sledovaly a já čekala co se bude dít, nebo co řekne. Věděla jsem, že jsem to neměla říkat, tak jsem ještě stihla hodit smutný pohled, který ho vždy obměkčil, jako teď. Viděla jsem jak se mu změnil pohled a on si najednou povzdechl. Pomalu ke mě přišel a objal mě. ,,Vždy mě přesvědčíš." povzdechl si pobaveně. ,,Promiň." omluvila jsem se a pevněji ho objala. ,,Taky se omlouvám." vyechl.

Hrozba zažehnána a my si udělali večeři. Konečně jsme byli uvolnění a nálad byla lepší než poté co jsem přišla. Oba jsme si sedli k televizi a spokojeně vydechli. ,,Chtěla bych mít děti." řekla jsem omámeně, když jsme v televizi viděli malé miminko v jednom filmu, byla jsem z toho malého zázraku úplně hotová. John s toho zřejmě všiml a proto se začal smát. Tak jsem se na něj podíval a bouchla ho, jenže se začal smát ještě víc. ,,Co je?" zeptala jsem se nepříjemně. ,,Vypadala jsi tak roztomile, když si řekla že chceš děti, navíc to bylo vtipné." řekl pobaveně. ,,Jenže já to myslela vážně, já chci děti...ty ne?" zeptal jsem se ho s pozvednutým obočím. Chvíli se smál, ale pak se dosmál. ,,Uhm...nepřemýšlel jsem nad tím." mykl rameny. Přimhouřila jsem oči a čekala jestli něco řekne. ,,No asi bych chtěl dvě maximálně, co ty?" zeptal se mě. ,,Mě je to jedno, já chci děti, chci mít holčičku a chlapečka. Bude mi stačit, když budou zdraví." zasnila jsem se a pak se podívala na Johna. Usmíval se na mě a nakonec mě i pohladil po tváři. Chvíli ale asi zapřemýšlel protože vypl a já jen viděla, jak se soustředí. Najednou se ale zamračil a pak zkroutil hlavou. ,,Nad čím si přmýšlel?" zeptala jsem se ho. ,,Ale jen tak, prostě nad něčím." mykl pobaveně rameny. Trochu jsme si povídali ještě o budoucnosti, což mě celkem zajímalo, jaký měl nárzor. Vůbec nebyl negativní ba naopak, byl dobrý.