Přes to všechno spolu ❤️

57

,,Promiň Lucy dříve to nešlo." omluvila jsem se jí při příchodu do pokoje kde seděla před zrcadlem. S úsměvem se na mě otočila. ,,To je v pohodě hlavně že jsi tady."
Zpátky se otočila na zrcadlo, já si odložila všechny věci a mohla jsem začít.

Mezitím co jsem se jí snažila udělat nějaký normální pěkný účes, který se bude hodit k ní a šatům, jsme si povídaly. Probírali jsme její svatbu, jaké má pocity atd. Pak ale jsem se ji ptala i na její vztah s Rayenem. Úplně ho vychvalovala. Říkala mi jejich historky a já nedokázala uvěřit že Rayen je tak fajn chlap. Vždyť Harry to jenom kazil, vždy byl záporák a Rayen byl jen ovlivněn. Jenže tím že se odtrhl od rodiny se zachránil a je teď jaký je. Líbí se mi jak se lidé dokáží změnit na vlastní úkor. Nebo kvůli někomu na kom mu záleží. John se taky trochu změnil a jsem za to ráda. Tak jsem se trochu zamyslela když začala o něčem povídat, ale zarazila jem se nad jedním tématem. ,,Tak moc chceme, ale vůbec nám to nejde." vydechla smutně a já konečně začala dávat pozor. ,,Už se o ně pokoušíme celkem dlouho a pořád nic. Jsme zoufalí, teda asi nejvíce já." opět si povzdechla. Jen jsem se zhluboka nadechla a vydechla. ,,To je mi líto, tak zkuste někam zajít." navrhla jsem. Bylo mi celkem blbé že my se nesnažili a budeme mít, naopak co oni se snaží a nemají. Bylo mi jich líto. ,,Kate, jenže co když je chyba ve mě? Co když mu nebudu moc dát dítě? Co by si dělala ty?" zeptala se mě najednou a já strnula.
Co bych dělala já?
Já nevím.
Vždyť jsem těhotná.
Jen to nikdo neví.
Pohladila jsem si bříško a povzdechla si. ,,Asi by mě ničila ta představa." odpověděla jsem ji. ,,No vidíš a tak se teď cítím i já." vydechla zničeně. ,,Představ si že jsou na světě ženy, které miminko nechtěly a teď jsou těhotné a ty co chtělí ho pořád nemají." zakňučela. Myslela jsem že se v ten moment propadnu do země. Musela jsem ale držet neutrální tvář. ,,Neboj třeba se to o svatební noci vyřeší Lucy." řekl ajsem povzbudivě. Doufala jsem že tohle téma už probírat nebudeme, protože se mi tu nevěsta pomalu začínala topit v slzách. Rychle jsem ji podala kapesník. ,,Lucy, neřeš tohle dneska, dneska se máš usmívat vždyť se vdáváš." pousmála jsem se na ni. Potřebovala jsem aby byla zase v pohodě.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a pak se podívala na Lucy. Byla překrásná v těch dlouhých bílých šatech. V ten moment jsem si uvědomila jak moc se mi povedl ten účes. Byl k těm šatům jako stvořený. ,,Nádherná nevěsta." pousmála jsem se. Ostatní družičky už byly připravené na začátek obřadu a já pořád byla s Lucy. Trochu vyděšeně se na mě podívala. Věděla jsem o co jde.
,,Vše bude v pořádku, to zvládneš." povzbudila jsem ji. Nakonec ke mě přišla a objala mě. ,,Díky Kate, jsi lepší než mé kamarádky které už znám dlouho." vydechla.
Chviličku na to na dveře zaklepal její otec že už je čas. To jsem ji ještě pár slovy povzbudila a pak rychle odešla z pokoje se zařadit k ostatním družičkám. Na to že jsem Lucy znala jen chvíli jsem byla její hlavní družička. Překvapilo mě to.
Jenže když jsme si povídaly tak mi vše vysvětlila.
Když jsem tu tak stála cítila jsem se zvláštně. Nevydávala jsem se ale v ten moment by se mi to moc líbilo. Vzít si konečně někoho koho miluji.
Začaly jsme pomalu vstupovat do místnosti plné lidí, každá pomalu a popořadě. Zahlédla jsem i Johna což mě donutilo k úsměvu. Byl nádherný, slušelo mu to a já měla chuť ho obejmout a už nikdy nepustit. Celou cestu až na místo jsem se usmívala, možná byla rudá až za ušima když na mě John mrkl. Byla jsem z něj úplně mimo, jako bych ho viděla poprvé ale já už ho nějakou tu dobu znám. Prostě mě jen znovu uchvátil.
Postavila jsem se na své místo a už jen čekala na nevěstu stejně jako ostatní. Všichni v místnosti se postavili a v ten moment vše začalo.

***

Hostina která následovala po obřadu byla v plném proudu. Bohužel jen já se zdržovala pití. Už jen protože řídím ale jsem i těhotná. Přece tomu malému nemůžu ublížit.
,,Lásko proč nepiješ?" zeptal se mě John v podnapilém stavu. ,,Protože někdo z nás musí řídit." pohladila jsem ho pobaveně po tváři.
Začal kroutit hlavou, popadl mě za ruku a tahal mě ke stolu kde jsem měla nevypitou půlku a ještě to zahajovací šampaňské. Nechtěla jsem a proto jsem se mu vzpírala. ,,Johne prosím pusť mě, já nechci." vydechla jsem poraženě a čekala na jeho reakci. Nebylo mi teď dvakrát nejlépe. Zastavil se a podíval se na mě. ,,Jsi v pohodě lásko?" zeptal se mě najednou vyděšeně. I když byl opilý, tak stejně uměl být starostlivý a to se mi na něm líbilo. Zakroutila jsem hlavou a snažila se zamaskovat mou přcházející nevolnost. ,,Opravdu, jsi nějaká bledá." sáhl mi na čelo a zamračil se. ,,Jsem v pořádku, musím si odskočit." řekl jsem a začala se od něj vzdalovat. ,,Bav se zlato." řekl jsem ještě rychle. Pak jsem zmizela v koupelně jako pára nad hrncem. Rychle jsem se dostala k záchodu nad který jsem se nahla a čekala že se pozvracím ale nic se nedělo. Jenže i tak mi bylo špatně. Opřela jsem se rukama o umyvadlo. Začala jsem si říkat že mi je dobře a pak se vydala zpátky mezi lidi.

Ženich s mým miláčkem a pár dalšími chlapy se trochu zřídili. Takže jsem našla Lucy abych se mohla s někým bavit. Jenže když jsem se k ní vydala tak se kolem ní objevilo hodně gratulujících lidí a tak tak se jen vydala na zahradu. Sedla jsem si tam na houpačku, vdechoval čerstvý vzduch a trochu jsem se houpala. Nechala jsem slabý větřík aby mi cuchal mé upravené vlasy. Trochu jsem přemýšlela nad tím jak bych to mohla Johnovi říct, ale nakonec jsem to vzdala a prostě jen měla zavřené oči a snažila se pročistit si hlavu.
„Není zvykem vás vidět samotnou." ozval se vedle mě hrubý mužský hlas. „Není zvykem šmírovat lidi." odpověděla jsem mu se zavřenýma očima.
„Nešmíruji lidí, chtěl jsem vidět jen svou starou známou." řekl muž klidně a já se zarazila. Překvapeně jsem se podívala kdo to je a málem mi upadla dolní čelist. Nemohla jsem uvěřit koho to vidím. „Proboha, co ty tu děláš." vyjekla jsem nadšeně a rychle ho objala. „Kupodivu mě pozvala Lucy, známe se z vysoké." odpověděl a já se na něj podívala. „Chyběl si mi Juliane." vydechla jsem a zase ho objala. „Ty mě taky Kate, ale dobrá zpráva je že tu nějakou tu chvíli pobudu." zasmál se. Byla jsem ráda že ho opět vidím. Už jsme se chtěli o něčem začít bavit, ale bohužel jsme něco oba uslyšeli a tak jsme se vrátili dovnitř. Lucy se snažila Rayena odtáhnout pryč od stolu. Takže se všichni smáli ale já ne. Musela jsem Johna odchytit, jenže to bylo těžké když mi schválně uhl.
Celkem mě to začalo štvát tak jsem se na něj podívala a zastavila se. Stačilo mi se jen na něj na chvíli zamračit a on sám svěsily ramena a přišel ke mě. „Johnatane Wintere!" zavrčela jsem na něj nepříjemně. Hned poznal že se něco stalo a proto se jen posadil na židli a smutně se na mě podíval. „Tím pohledem to nespravíš, teď už žádný alkohol a sedět budeš." sykla jsem směrem k němu na což jsem uslyšela tiché povzdechnutí a omluvu k tomu.
Ignorovala jsem to a snažila se uklidnit. Byla jsem naštvaná, bylo mi blbě, z druhé strany se mi chtělo brečet. Vůbec jsem neměla ponětí co se to sakra děje. Mezitím co jsem přemýšlela zda to může být tím těhotenstvím tak přišel Julian a začal se bavit s Johnem což bylo dobře. Potřebovala jsem ho nějak zabavit.

Tak tu máte další kapitolu :)
Omlouvám se předem za chyby, protože jsem i o prázdninách líná to opravit 😅