Přes to všechno spolu ❤️

52

,,Vstávej Johne." řekla jsem potichu u jeho ucha a hladila ho po hrudi. Nic se nedělo tak jsem mu dala pusu a z hrudě jsem jela rukou níž.
,,No tak, vstávej za chvíli jsou tady." zašeptala jsem. Nechtěl se vzbudit a bylo kolem 11 dopoledne. S tetou Rose jsme se domluvily, že u nás budou i na oběd. Já už měla navařeno, uklizeno dokonce i napečeno, ale on pořád spal.
Nechápala jsem co ho tak zmohlo. Možná to byl ten večer co jsme spolu prostě no...jak to říct...trochu více jsme to rozjeli.
Ale když už jsem fit já tak on by měl být taky.
,,Nech mě spát." zamumlal a otočil se na bok. Zamračila jsem se nad ním a nechala ho teda tak. Prostě byl dneska rozhodnutý spát, zřejmě chtěl už naspat nějaké hodiny než začne chodit do školy nebo co. Zavřela jsem za ním dveře a šla si mezitím umýt vlasy abych vypadala trochu normálně a ne s vlasy, které vypadají jako sláma. Zalezla jsem si tedy do koupelny, kde mi umytí vlasů trvalo necelých deset minut a pak jsem si dala jen řasenku, vyfenovala si vlasy a byla se sebou spokojená.
Opět jsem se šla podívat na Johna, který pořád spal a pak šla do obýváku. Ne chvíli jsem se posadila na gauč a na mobilu začala projíždět sociální sítě. Musela jsem být na chvíli v obraze. Třeba jsem zjistila že Lee s Jacobem mají štěně a mě to začalo být líto, že nic nemáme, ale nakonec jsem si uvědomila, že by nebyl čas se o něj moc starat. Pak jsem zjistila, že má Julian nějakou holku. Zajímalo mě, kdy mi o tom sám řekne. No po nějaké době mě to moc nebavilo, tak jsem šla nachystat talíře na stůl a to bylo vše co jsem stihla. V momentě, kdy jsem dala na stůl poslední talíř s příbory, zazvonil zvonek.
,,No jo už jdu." řekla jsem si pro sebe a dodělala ten stůl. Pak až jsem vyšla směrem ke dveřím.
,,No ne ty jsi se i zvedl z postele." řekla jsem, když jsem uviděla ospalého Johna v teplácích bez trička a prohlédla si ho.
Vypadal kurva dobře, ještě s těmi rozcuchanými vlasy, ale musela jsem mu to trochu upravit, tak jsem k němu přistoupila a rychle mu to trochu upravila. ,,Lepší." dala jsem mu pusu na což se pousmál. Poté jsem šla otevřít.

,,Ahoj." usmála jsem se na ně, hned na to mě objal Chris a za ním stala teta s Troyem.
,,Ahoj Kate." pozdravila mě teta a Troy taky.
Přemýšlela jsem, kde jsem ho viděla, přišel mi děsně povědomý.
Nebo spíš někomu koho znám podobný. Jenže jsem nevěděla komu.
,,Pojďte dál." usmála jsem se a dál to neřešila.
,,Kate, kde je záchod?" zeptal se mě Chris. ,,Támhle ty dveře." pousmála jsem se a ukázala na dveře. ,,Děkuji." uculil se a už byl pryč. ,,Jsem ráda že jste tady." podívala jsem se na tetu a Troye. ,,Já tě taky rád vidím." řekl mile a mě zase něco říkalo v hlavě, že mi někoho připomíná.
,,Kde máš Johna?" zeptala se mě teta. ,,Uhm...asi se šel obléct, před chvíli vstal." zasmála jsem se a oni se ke mě přidali. Sedli si teda ke stolu zatímco jsem jim nabídla pití a počkala až se Chris s Johnem objeví.
Ani ne do dvou minut se přiřítil Chris a do deseti i John.
,,Promiňte převlékal jsem se." usmál se John na mou tetu, ale když se podíval na Troye zkameněl a Troy taky.
,,Troyi to je John můj přítel a Johne to je manžel tety." představila jsem je, ale ani jeden se nehl. Teta se na ně střídavě dívala tak jsem se podívala taky a něco mi došlo.
Do prdele!
To není možné.
,,Tati?" zeptal se John.
,,Johne, synu ty jsi vyrostl." poškrábal se na zátylku Troy a já otevřela pusu stejně jako teta.
Chris byl mimo, ale to nevadilo, stejně si hrál s příbory. Už jsme věděla, kde byla ta podoba.
Vždyť to je otec a syn.
Doprdele to byly kopie až jsem tomu nemohla uvěřit. Od toho momentu bylo ticho. Nikdo ani nepromluvil kromě Chrise. Já jen kývla hlavou, protože mi to v hlavě pořád šrotovalo.

,,No...Neřekl si, že máš tak dospělého syna...že máš vůbec nějakého." řekla teta a podívala se na Troye.
,,Já zase nevěděl, proč mojí mámu opouští." zamračil se John. Pohladila jsem ho po stehně abych ho trochu uklidnila, ale moc to nešlo.
Troy byl trochu v nesnázích a já stále mimo.
Radši jsem teda šla pro polévku, když už jsme všichni seděli.
,,Za celých devět let ses mi ani nezmínil o tvojem synovi." uslyšela jsem tetu. ,,Ani jsem nevěděla že nějakého máš, řekl si že jsi svobodný a bezdětný." dodala teta. ,,Rose tohle ne.." ,,Proč?" zeptal se a nenechala ho domluvit. Rychle jsem přišla s polévkou.
,,Tak kdo chce jako první." řekla jsem abych odlehčila napjaté situaci. ,,Já chci." ozval se Chris. Šlo vidět, že mu to bylo jedno, byl takový snílek což bylo celkem dobrý, jak kdy teda.
Nevěděla jsem, že se ta návštěva může takhle trochu zkomplikovat. Bohužel asi je vše možné.
Začala jsem každému nalévat aniž by si řekli kolik chtějí.
,,Má dva syny, teda no vlastně ne, od doby co nás opustil už nemá." řekl John. Byl trochu namíchnutý situaci která nastala a viděla jsem že teta taky.
,,Dva? Jak dva? Kdy si mi to chtěl říct? To proto si platil neznámé částky?" zeptala se ho teta.
,,Ano musel jsem jeho matce platit alimenty." řekl Troy. ,,Kdysi si ji miloval a pak ji opustil. Proč? Chtěl si začít znovu? Nechtěl si mít mě ani Olivera? Ani mámu?" Johnova nenávist se začala stupňovat, cítila jsem jak se mu chvěje hlas což nebylo dobré. Chybělo málo aby vybuchl. To jsem samozřejmě nechtěla.
,,Dobrou chuť." popřála jsem všem k jídlu a začala jíst.
,,Ty..." ,,Dobrou chuť, prosím neřešte to teď." řekla jsem a podívala se na Johna, který se na mě zamračil. Očima jsem mu naznačila ať jí. Díky bohu mě poslechl a začali všichni jíst.
Jediný v pořádku byl Chris, což jsem mu trochu teď záviděla. Záviděla to, že nechápe situaci.

Po jídle, které moc nejedli, protože byli jak teta, tak John naštvaní, jsme se přemístili na sedačku, kde si Chris pustil televizi a my seděli u stolu, kde jsem dala jen něco malého na jídlo a pití.
Všichni seděli mlčky a John se se mnou odmítal bavit. ,,Johne," začal Troy, ,,tvojí mámu jsem miloval, ale to už skončilo. Nechtěl jsem ji ranit tím, že ji budu podvádět, tak jsem jí řekl pravdu a ona jí přijala." dořekl klidně.
,,Ona jí mohla přijmout, ale já ne, copak ti na mě a Oliverovi nezáleželo?" zeptal se ho John.
,,Ale ano, záleželo." řekl, jenže John zakroutil hlavou. ,,To by si nás neopustil." sykl a odešel z obýváku. Seděla jsem tam s nimi ani nedutala a čekala co bude.
Teta Troyovi něco šeptala a začala vrhat na něj hnusné pohledy, tak jsem se zvedla a šla za Johnem. Věděla jsem, že teď to že odejdu od nich neuškodí, protože si potřebovali něco říct a já musela mluvit s Johnem. Seděl v pokoji na posteli zády ke mě a díval se na zem.
,,Devět let se nezajímal, zatímco my byli jen s mámou." řekl a já ho poslouchala.
,,Devět let jsem ho neviděl, protože byl se svou novou rodinou." dodal.
,,Když jsem potřeboval pomoc nebo poradit nebyl u mě, ale u své nové rodiny." zdál se mi být trochu naštvaný, ale i zklamaný.
,,Dej mi důvod mu odpustit vše co způsobil." podíval se na mě. Přišla jsem k němu a objala ho zatímco on mě kolem pasu. Viděla jsem, že chce jen chvíli čas, aby byl v klidu a to jsem mu chtěla dopřát. Jen jsem ho mlčky objímala.
Začala jsem nad tím přemýšlet, když mi došlo, že je John v podstatě můj bratranec.
Protočila jsem očima nad tím vším co se dneska událo. Tohle se může stát opravdu jen mě.

No, vzhledem k tomu jak odpoledne začalo se to trochu lépe vyvinulo. John se uklidnil, teta taky, Troy se mohl trochu uvolnit, protože byl z toho všeho napjatý a já jsem spokojeně měla na klíně Chrise, který mi vyprávěl nějaké historky.
Všichni jsme si nakonec něco řekli, dokonce i Troy se poptával jak to Johnovi jde. Když mu ale John ukázal fotky, tak se Troy trochu zarazil. Bylo mi hned jasné co na nich bylo. Chtěl vidět reakci Troye na fotky ho a jeho mámy.
Byly takové zvláštní, jakoby stejně ještě něco k paní Winterové cítil. I John si něčeho všiml.
Radši jsem ho držela za ruku, aby nic nevyvedl. Troy v klidu rozvažoval a hlídal se co říká, aby tím nikoho jinak neurazil a hlavně nenaštval.
Myslím, že takové rodinné setkání nechtěl mít nikdo. Hlavně ne seznámení. Ale když už to mají za sebou bude to jen lepší.

Chci se omluvit že moc nevydávám, ale mám pocit že mé příběhy stojí za hovno. ám takový menší blok a nevím co s ním :(