Přes to všechno spolu ❤️

59

Kate

Dny se vlekly. Mě bříško se zakulacovalo a já byla jak to jen říct. No...
Má nálada byla příšerná.
Lee se se mnou bavila, ale když prostě začala něco vytahovat co jsem nechtěla byla jsem nepříjemná. Jacob se snažil být na mě milý a pomáhal Lee. Oba mě chtěli zase vrátit do původního stavu, ale to nešlo když jsem byla těhotná. Mé nálady se měnily co chvíli. Mé chutě taky. Všimla jsem si, že se vždy večer Jacob vypařil a nechal mě jen s Lee doma.
Bylo mi to jedno.
Mě v podstatě bylo vše jedno.

,,Tak to už dál nejde Kate." zabručela Lee. Seděla naproti mě v obýváku, když jsem se právě ladovala jídlem. Vzhlédla jsem k ní a nechápavě zvedla obočí. Neměla jsem páru o čem to mluví.
Hlavní teď pro mě bylo jídlo a to, že mě začínaly bolet záda. Moje nálady byly nesnesitelnější než před tím.
,,Co zase máš za problém Lee." zabručela jsem naštvaně jen co jsem spolkla sousto. Opět jsme byly samy doma, protože šel Jacob s Rayenem něco probrat. ,,Vadí mi, že si to udělala. Vadí mi že si jen tak odkopla kluka co miluješ a čekáš s ním dítě." naštvaně se na mě dívala. Vypadala jako by mi prostě chtěla zastoupit matku nebo co. Chovala se tak nadřazeně.
Štvalo mě to děsně moc, protože mi to připomínala skoro každý den.
,,Kdyby chtěl něco změnit tak zavolá." odsekla jsem ji nevrle. ,,Zavolá? On? Vždyť ty jsi ta co to skončila, vždyť ani nevíš jak moc se trápí!" zavrčela na mě Lee. ,,Přestaň Lee! Určitě jsem mu uvolnila místo a teď má jinou. Bude mě mít z krku a to malé taky." odpověděla jsem. Nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená že se něco takového probírá. ,,Navíc nemůžeš vědět že se trápí." pokrčila jsem rameny. Narovnala se jako nějaké pravítko. Její obličej se stáhl do rozzuřeného výrazu z jakého šel trochu strach, ale i tak jsem byla stále jakž takž klidná.
,,Jinou?! Zbláznila ses?! Co ti přeletělo přes nos? Posloucháš se co vlastně říkáš?!" začala rozzuřeně máchat rukama kolem sebe a nepřestávala jančit. ,,On tě stále miluje, snaží se dát se dokupy. Je na tom psychicky špatně od doby co jsi na něj tak vyjela."
Takhle to trvalo nějakou chvíli. Celou dobu jsem ji poslouchala jak naštvaně po mě řve a já se samozřejmě taky zapojovala. Nebylo mi to ani trochu příjemné, musela jsem se hájit. Bohužel mi řekla pár nepříjemných věcí.
Snažila jsem se je ignorovat a přehlížet. Nebylo to nic lehkého ale zvládala jsem to.
Bohužel jsem opravdu nevěděla co se opravdu děje. Vždyť jsem si vůbec nic neuvědomila. Pořád jsem, jak se říká, měla v piči.
Myslíte že jsem přišla o rozum?
Možná.
Jenže nevím proč.
Nikdy jsem se tak přehnaně nechovala.
Tak proč teď?
Co se změnilo?

Bouchly dveře, ve kterých se objevil Jacob. Nevypadal nadšeně. Nevypadal naštvaně. Jen byl nějaký smutný. ,,Ahoj lásko." vydal ze sebe a šel k Lee, která ho objala a dala mu pusu.
Pousmála jsem se nad tím a přemýšlela.
,,Čau Kate, mám pro tebe zprávu." řekl najednou a otočil se na mě.
,,Rayen ti vzkazuje že by si měla zajít za Johnem, aspoň ho navštívit. Byl by nadšený kdyby tě viděl. Možná by........" neslyšela jsem co si to zamumlal pro sebe ale zakroutila jsem hlavou.
,,Nikam nechci." odpověděla jsem mu a odešla do svého pokoje. Prostě jsem chtěla mít klid a nic víc.

Měla jsem ale nutkání se podívat na mobil tak jsem to udělala.
Myslela jsem že tam něco najdu?
Jestli ano, nic tam nebylo.
Žádná zpráva.
Žádný zmeškaný hovor.
Nic.
Jen prázdná obrazovka.
S fotkou.
Johna a mě.
Nesmazala jsem ji.
Neměla jsem tu vůli.
Jenže proč když jsem po něm tak křičela?
Proč, když jsem mu tak vynadala?
Proč, když jsem ho odkopla?
Vždyť jsem mu mihla jen něco říct a bylo by po všem. Mohla jsem mu dát jen blbou podmínku.
Tak proč jsem to tak přehnala?
Chtěla jsem to vůbec?
Nebo jsem jen jednala roztržitě?
Když jsem takhle nějakou dobu přemýšlela dostala jsem žízeň, tak jsem se vydala ke dveřím a otevřela je. Z kuchyně šly slyšet hlasy a tak jsem se pomalu připlížila ke zdi a poslouchala.
,,....to nevadí, musíme to vyřešit. Takhle to dál nejde."

,,Jenže jak? Vždyť jeden je úplně v prdeli že nic nedokáže...vždyť má problém vylézt z bytu do školy. Úplně vše omezil. A ona od něj odešla, není to správné Lee."

,,Jacobe zkusím si s ní zase promluvit, když to nepůjde tak to bude muset i jinak."

,,Vymyslíme to až se zítra vrátím od Johna, musím zase s Rayenem za ním aby byl trochu v obraze."

,,Jsi úžasný."

,,To ty taky, vše bude dobrý. Miluji tě."

Po tomhle rozhovoru jsem si řekla že to přežiju a radši zůstanu v pokoji dokud se to nějak nevyřeší. Teď v podstatě jsem tu zůstala tak dlouho že jsem stihla i usnout.

***

Paprsky slunce mě šimraly po tváři když jsem se probrala z dlouhého a neklidného spaní.
Nevím čím to, ale po dlouhé době jsem zase špatně spala. Možná mi chyběl John.
Vlastně po včerejším dní co jsem je slyšela mi opravdu chyběl.
Všechna ta špatná intuice co mě ráno probudila byla opravdu děsná. Bála jsem se.
,,Co jsem to sakra udělala." vydechla jsem a položila hlavu do dlaní.
Začala jsem si uvědomovat že jsem ublížila Johnovi a ještě to úplně pohřbila.

,,Dobré ráno, Kate." oba mě pozdravili v kuchyni. Můj pohled se protáhl a já jen přikývla.
Pomalu jsem se posadila na židli protože mě trochu bolelo břicho a záda. ,,Děje se něco?" zeptali se mě překvapeně když jsem jim neodpověděla tak jako vždy. Pokrčila jsem rameny, pustila se do jídla a bohužel zase začala přemýšlet. Měla jsem teď po ránu takovou slabou chvilku kdy jsem si vše co se stalo začala připomínat. Vzpomněla jsem si na ten den kdy měla být ta svatba, všechno jsem si začínala vybavovat a nejhorší bylo to když mě zesměšnil před lidmi tam. Ano byl opilý, snažila jsem se to brát vtipně ale bohužel. Měla jsem své hranice a hlavně tehdy.
Taky jsem si vzpomněla na den poté, když jsem prostě vybuchla.
Moje pravá ruka se dotkla té levé a já si sáhla na prsteníček. Děsně moc mě štvalo co jsem to vlastně udělala.
Všechno mi teď začínalo být tak jasné a bolestivé. Vždyť jsem úplně odporně pár týdnů zpátky odkopla svého snoubence aniž bych mu řekla že jsem těhotná?!
,,Kate?" ozvala se opět Lee s tím že si mě přesměrovala pohledem. Svým rakem sjela k mému prsteníčku který jsem si mnula a tím mi naznačila otázku.
,,Lee...já jsem to posrala." vydechla jsem zdrceně, když jsem se slyšela to říct i nahlas.