Přes to všechno spolu ❤️

18

Když jsem dneska měla kolem sedmé po směně, tak se ti dva šli se mnou projít. Nebo spíš já se procházela s Olim a John byl za námi s rukama v kapsách a nebavil se moc. Nevěděla jsem proč se nebaví, tak jsem ho taky ignorovala.
,,Katie podívej." ukázal na něco Oliver. ,,Co tam vidíš?" zeptala jsem se ho. ,,Počkej přinesu to." řekl a odběhl. Toho jsem využila a počkala si na Johna.
Chvíli jsme šli mlčky, ale pak jsme oba stejně začali. Nakonec mě nechal mluvit.
,,Stalo se něco, že tak mlčíš?" začala jsem naší konverzaci. Trochu si povzdechl, ale zakroutil hlavou. ,,Nic se nestalo." řekl a snažil se pousmát.
,,Vypadáš jako by tě něco žralo." mykla jsem rameny a sledovala jak se Oliver s něčím v ruce vrací. Ten malý kluk byl úžasný to ani nebylo možné.
,,Jsem...jsem v pohodě." odpověděl a přiběhl Oliver. Usmíval se od ucha k uchu a v ruce měl žábu. Ano vážně nám přinesl ukázat žábu.
,,Olivere." povzdechl si John, když ho viděl. Byl špinavý, kolena měl od bláta, ale vypadal spokojeně, když měl tu žábu v rukou. ,,Kate podívej, že je pěkná." řekl Oli. Bylo mu jedno že se na něj John zlobí, hlavně že mi to donesl ukázat.
,,Olivere vyhoď ji! Podívej se jak vypadáš! Vždyť jsi nemocný." naštvaně řekl, ale Oli neposlouchal. Úplně ignoroval to co mu John řekl a mě to trochu pobavilo.
Vždy jsem chtěla sourozence, ale máma už kvůli té nemoci moc nemůže a nechce nic riskovat stejně jako táta.
,,Je pěkná Oli, ale nech ji jít." řekla jsem mu. Kupodivu mě poslechl a položil ji.
,,Utíkej pryč." houkl na ni. Já se držela abych se nezačala smát.
John k němu přišel, klekl si a začal mi čistit vše co šlo. Bylo to děsně roztomilé. Staral se o svého bráchu což bylo u takového kluka obdivuhodné. ,,Johne přestaň." zakňučel Oli a snažil se od něj dostat pryč. ,,Nech toho." zabručel John.
Bylo vtipné je pozorovat, protože jsem nikdy nic takového nemusela řešit. Bylo to pro mě něco nového.
,,Olivere nevrť se pořád!" vyjekl John a dal mu pohlavek. Jo v ten moment se Oliver vymanil z jeho spárů a běžel ke mě. V jeho tváři bylo vidět že každou chvíli začne brečet, protože začal natahovat. Okamžitě mě objal, tak jsem mu to oplatila a snažila se ho utišit. Hladila jsem ho po hlavě a podívala se na Johna, který si protřel obličej a povzdechl si. Viděla jsem že je to na něj někdy moc, ale nikdy tak jak jsem ho teď viděla, nebyl takový ve škole.
,,Oli promiň, víš že to tak nemyslím." řekl a povzdechl si. Oliver jen zakroutil hlavou, kterou mi schoval do mikiny. Naznačila jsem Johnovi aby byl klidný a nechal to na mě. Oliver byl na svůj věk poměrně vysoký, takže jsem ani nemusela nijak klečet a zůstala stát.
,,Tvůj brácha to myslel dobře Oli, stará se o tebe, protože mu na tobě záleží a boji se o tebe, takže když jsi nemocný moc ho netrap." řekla jsem mu a on se na mě jen smutně díval. ,,Vážně?" zamumlal roztomile. To bylo vážně k pokukání. Právě vypadal jako John, když mě tehdy prosil.
,,Ano, měl by si ho tedy poslouchat." řekla jsem nakonec a podívala se na Johna, který vypadal roztomile s tím svým úsměvem. Oba Winterové jsou prostě roztomilí, když umí.
Pokroutila jsem nad nimi hlavou.
Když se ti dva rozpovídali musela jsem domů. Takže jsem se rozloučila a šla.

***

D

ny ubíhaly a já měla za sebou "rande" s Tonym, bylo to super. Ale jen super, nic víc, nic míň, prostě mi ten kluk nesedl do vkusu. Marley se mnou chodila na nákupy, bavili jsme se, užívaly si života, i když pro mě byl někdy příště mizerný.
Zřejmě jsem s kluky Winterovými zavedla tradici a ti dva mě chodili návštěvovat do kavárny, odprovádět domů a bavit mě. Ne, nebyla jsem proti, protože mě to bavilo. Akorát já a John, no to bylo komplikované téma sakra.
Asi nějak tak. V jedné chvíli jsme ho nenáviděla a ve druhé zbožňovala. Nenáviděla za to co mi prováděl spolu s Harrym, ale zbožňovala jeho smích, úsměv no prostě všechno, když jsme se po večerech bavili.
Máma mě v tomhle nechápala.
Pořád chtěla seznámit s Johnem, ptala se mě zda mám o něm zájem a já ji stále stejně odpovídala. ,,Ne"
Táta se celkem držel v práci a já byla šťastná, že tu školu konečně někde dokončím. Přátele jsem měla a byla jsem spokojená. Akorát jsem se doma moc nezdržovala, protože jsem měla školu, práci a pak ještě kamarády. Našim to nevadilo, ale mě přišlo že někdy by mě máma měla radši doma.

Dneska jsem s Johnem šla na menší procházku a on sebou kromě svého bráchy vzal i fotoaparát. Oli měl hned nějaké ty poznámky, ale většinu času lítal po lese před námi a něco nám vždy přinesl. My se zase bavili o tom jeho focení. ,,Je to můj koníček, prostě mě to děsně baví a chtěl bych se tím živit." řekl klidně s úsměvem na tváři. ,,To je fajn." řekla jsem a usmála se. Najednou jsem uslyšela jak mě vyfotil, tak jsem si povzdechla. ,,Mě nefoť, ale Olivera ano." řekla jsem pobaveně. ,,Jenže já chci tebe, vypadáš pěkně v té přírodě, víš." řekl a já se pousmála. Lichotilo mi to. Najednou k nám přiběhl Oliver a zastavil nás. ,,Fotí tě, protože se mu líbíš." vydal ze sebe a já se musela začít smát Johnově obličeji, který se skroutil do zvláštní grimasy. ,,Co kecáš." řekl John, dal mi foťák a najednou měl Olivera přehozeného přes rameno. ,,Johne pusť mě dolůůůů." vyjekl v záchvatu smíchu Oli. ,,Ne." pobaveně odpověděl John a já je jen pozorovala. Cítila jsem se zvláštně, tak jako ještě nikdy předtím. Teď ale nevím jestli to byl dobrý nebo špatný pocit. Když už jsem měla fotoaparát, tak jsem začala fotit ty dva jak si hrají. Bavila jsem se při tom, protože se mi líbil jejich vztah mezi sebou. Když si mě ale oba všimli, tak se ke mě rozeběhli.
,,Ukaž ty fotky." ,,Stejně je vymažu."
Každý měl na to jiný názor, ale mě se líbily. Vypadali sladce. ,,Však jsou pěkné." ozvala jsem se když mi vzali fotoaparát. Chvíli se na ně dívali celkem kritickým okem, ale John se na mě pak usmál. ,,Máš talent." uculil se. ,,Nemám jen jsem prostě zmáčkla spoušť." odpoveděla jsem. Oba jen zakroutili hlavami a my mohli jít dál.