Přes to všechno spolu ❤️

26

S otevřenou pusou jsem se dívala na ten papír předemnou. Nemohla jsem uvěřit, že jsem test napsala na 2 ,aniž bych se podívala a vnímala hodinu. Tohle se u mě nestává, vůbec ne, ale když jo tak je to k pokukání. ,,Lee co máš ty?" zeptala jsem se kamarádky a podívala se na ni. Mračila se a snažia se spočítat body jestli se učitel nepřepočítal. ,,Jakto že mám zase 4, já tam ty body najdu." zabručela naštvaně a zase je tam hledala. Nechtěla jsem ji kazit představu, že tam něco najde, tak jsem radši mlčela a pousmívala se. Měla jsem zatím proč, ale to teprve přišlo. Opět jsem je viděla spolu. Smál se. Tak jako ještě dva týdny se mnou, usmíval se, tak jako dva týdny předtím i na mě. Přemýšlela jsem jestli mě vůbec miloval nebo si dělal jen srandu, když mi to říkal. Teď jsem se z nějakého důvodu cítila zrazena, i když se tak asi cítil i on, ale já to s ním myslela dobře. Nemyslela jsem že už se nebudeme spolu bavit, ale on to asi tak teď chce. Nechávám ho tak, stejně se ještě na mě snad ani nepodíval, a když jo tak jen se svým zvláštním pohledem a pak zase se podívá jinde. Nechápu to. Proč to dělá? Ublížila jsem mu tehdy nebo co že mě tak týrá, když je s ní a já je ještě vidím jak se baví.

,,Katie, Katie." žduchala do mě Lee a vedle ní stáli Jacob s Tonym. Oba se usmívali a já se nechápavě na ně podívala. ,,Co je?"
,,No nevnímala si, tak jsme chtěli vědět zda žiješ." pobaveně dodali. Pokroutila jsem nad nimi hlavou, protože se mi ještě všichni tři začali smát. ,,No jo děsně vtipné." zabručela jsem a následovala je s tácky až ke stolu, kde jsem si sedli a obědvali. Ano mám oběd kupodivu ve škole, ale to jen protože mi to dneska sedí, navíc nám odpadlo pár hodin, takže mám čas navíc. ,,Co kdybychom dneska šli na tu pouť." ozval se s jiskřičkami Tony. Přemýšlela jsem o čem to teď mluví.
Jaká pouť?
Kdy?
Dneska?
Všimla jsem si výrazu Lee a Jacoba, kteří určitě souhlasili s tím co navrhl Tony, ale já jaksi vážně byla mimo.
,,Jaká pouť?" zeptala jsem se na což po mě střelili vyděšené pohledy.
,,Vždyť tu je nedaleko pouť, jedeme!" vyjekla Lee. Nevěděla jsem jestli mám jít, ale nakonec jsem si řekla, že si to volno vezmu a půjdu přecejen s nimi na pouť.
,,Dobře půjdu taky, kdo ale řídí?" zeptala jsem se jich a všichni se tak po sobě podívali.
,,Hm...já si můžu půjčit auto od bráchy, takže řídit můžu já." přihlásil se Tony.
Podíval se na mě i se svým milým úsměvem a já mu to oplatila.
,,Dobře, ale pod podmínkou, že to přežiju." zasmála jsem se.
,,Tak to bereme." hlasovali všichni nadšeně.

Samozřejmě že jsme ještě šli na poslední dvě hodiny. Kluci měli tělocvik a fyziku no a my jsme musely přežít ajinu a historii.
Nevadilo to, celkem to zase moc uteklo, jenže ne, když jsem je zase viděla. Bylo to horší než kdykoliv jindy. Už jen protože se na mě John podíval a pak ji dal pusu na čelo.
"To jsi dělával vždy mě!" křičelo mé podvědomí.
Musela jsem se rychle otočit abych to už neviděla, odešla jsem si pro věci do skříňky a vydala se domů se převléct a přichystat.

Tony: Lidi čekejte u parku z východní strany

MarLey: Jasně šéfe :p

Jacob: Dobře brácho 💪

Já: Samozřejmě👌

Tony: Nevím jak dlouho tam chcete být, ale já si vzal tak 50$ 😂

Jacob: No já budu muset taky, když platím i za Lee

Tony: Když nemáš holku, nemusíš platit 💁😏

Jacob: Hahaha víš co, trhni si🙄

MarLey: klid kluci já si to platím sama, navíc šetřila jsem na to😁 ale co ty Katie?

Já: No pár dolarů v hotovosti mám, tak se uvidí 🤷

Tony: Když tak to budu platit já Kate, mě to neva

Já: To je dobrý Tony, nemusíš 😉

MarLey: Holka už zase začínáš.....nech si to platit od kluků, ať se snaží když něco chtějí 😂

Zobrazeno: Jacob, Tony...

Měla pravdu, ale zase nechci aby mi to platil Tony. Nevím proč prostě jsem moc nechtěla. Nechci aby si myslel, že bychom byli víc než přátelé, protože tak se někdy na mě dívá.
Není mi to nepříjemné, ale zas ne nejlepší.

Rychle jsem se upravila, vlasy dala do dvou dlouhých copů, oblékla si tílko a na to dala džísku, plus jsem si ještě přehodila džíny.
Do Malé kabelky jsem si dala peněženku s nějakými penězi, samozřejmě že i doklady a pak už jsem jen vydala z pokoje.
,,Mami jdeme s partou na pouť, tak se asi vrátím až večer ať víš." oznámila jsem ji. Máma se jen pousmála a kývla hlavou.
,,Dobře, stejně je pátek tak domů asi spěchat nemusíš, užij si to holčičko." řekla mi pobaveně.
Věděla jsem že je to nejúžasnější máma na světě, a pořád mi to dokazovala víc a víc.
,,Díky mami, tak ahoj." rozloučila jsem se s ní a šla si nazout boty. Vzala jsem si černé Vansky a vydala se k tomu parku. Nějak jsem ale nedávala pozor, když jsem vcházela a do někoho narazila.
,,Pardón nedívala jsem se moc se..." zasekla jsem se ve chvíli, kdy jsem se dívala do modrých očí.
Polkla jsem a čekala co bude.
Jenže on jen sklopil hlavu a chtěl odejít.
,,Johne já..." zastavil mě. ,,Nic neříkej řekla si že mi nechceš ublížit, já ti k tomu dávám prostor aby si to neudělala." odpověděl.
,,Tak jsem to nechtěla." povzdechla jsem si.
,,Tak jak si to chtěla? Když není po tvém, tak ti to vadí?" zeptal se mě a radši se zase vydal pryč.
Chyběl mi, pořád mi chybí.
Nepomohla jsem si tím, že jsem ho vyhnala. Nemohla jsem ho nechat jen tak jít, tak jsem to za ním ještě otočila.
,,Proč se se mnou nebavíš? Chybí mi ty večery, chybíš mi ty." řekla jsem mu pravdu.
Viděla jsem v jeho očích něco co jsem neuměla pojmenovat, ale i tak jsem čekala. Doufala jsem že něco řekne.
,,V nemocnici si mi jasně dala najevo, že to nemá cenu, hledám někoho kdo neuteče od každé věci a zkusí to byť by to mělo být jen na pár týdnů." tyhle jeho slova mě píchly u srdce a já měla vážně problém se slzami které se mi hromadily v očích. Už jsem skoro nic neviděla.
,,Melanie je toho schopná." dodal a zase se rozešel s berlemi domů.
,,Malanie tě využívá!" vykřikla jsem na něj ve vzteku. ,,Nejsi pro ni nic než kus hadru, je s tebou protože si cool na škole, mimo něj si nula!" opět jsem zařvala a viděla jak se na mě podíval. Byl to bezcitný výraz v jeho tváři.
,,Narozdíl od tebe jsem aspoň někde něco, ty nejsi nic, Harry ti asi málo ubližoval." řekl klidně.
V ten moment to byl konec. Já si sedla na zem a začala brečet.
Proč to tak blbě skončilo?
Proč jsme to udělali?
Nevím co on ale předpokládám že radši šel domů či kam to šel. Bylo mi to jedno. Tohle bylo na mě moc. Neměla jsem ani sílu někam jít. Byla jsem tak vyřízená, že jsem tam seděla ani nevím jak dlouho.

,,Proboha co děláš na zemi!" vyjekl hlas za mnou, ale já ho nevnímala.