Přes to všechno spolu ❤️

20

,,Cože?!" vyjekla jsem, když mi Marley řekla, že ji Jacob požádal o ruku a ona řekla ANO. Dobře je jim 19, ale není to brzo? Proč si to zbytečně komplikovat.

,,Marley a vašim to nevadí?" zeptala jsem se, když jsme mířily na hodinu matiky s profesorem Moorem.
,,Víš naši to budou vědět až dneska." uculila se.
Chytla jsem se za čelo a povzdechla si. Nemohla jsem uvěřit, že to její rodiče neví a stejně do toho jdou. Nedovedu si představit, kdybych si vzala Luka a neřekla to našim.
,,Lee není to nebezpečné nevíš přece jak budou vaši reagovat." řekla jsem. Mykla rameny. ,,Nevadí, zase tak strašné to nemůže být." řekla pobaveně.
,,Když myslíš." pokroutila jsem nad ní hlavou.
Sedla jsem si na svoje místo a myslela že budu sama ale Lee si ke mně sedla.
,,Když už jsme u kluků...co ty a Tony?" zeptala se a já si oddechla. ,,Co by? Nic, není můj typ." řekla jsem ji klidně a ona kývla hlavou.
,,To chápu, ty dáváš přednost černovlasým a modrookým co?" zachichotala se a já po ní střelila vražedný pohled.
,,Nechápu, jak si na to přišla." zabručela jsem. ,,No...tak párkrát jsem tě viděla, jak se na něj díváš, no nebo jak jste spolu venku i s jeho bráchou asi." zapřemýšlela se. Přimhouřila jsem oči, když se zase trochu zasmála. ,,Jsi příšerná." protočila jsem očima.
Díky bohu radši zazvonilo na hodinu a my se už musely soustředit na výuku.

,,No tak uklidněte se prosím vás." zahřměl učitel. Možná trochu dělali bordel, na to že byli ve čtvrťáku se chovali jako malí.
,,Jenže k čemu nám to bude." zeptal se ho jeden kluk, od kterého si pořád nepamatuji jméno.
,,Za měsíc máte maturitu, takže být vámi držím pusu a učím se, protože vás k ní taky nemusím pustit." zamračil se na což všichni zmlkli.
Teď právě zjistili že jejich budoucnost není ještě v pořádku a není ještě zcela jistá.
Líbilo se mi, jak nám ještě ukazoval, kdo z nás všech má navrch.
Pobaveně jsem si psala každý příklad z tabule stejně jako Lee.
Další hodiny utekly a já měla španělštinu.
Dobře jsem věděla že tu opět John není, a tak jsem si sedla k Lee. Učitel nebyl proti a já byla v klidu, když jsem si uvědomila že mi nic neudělá, když jsem s někým. Přesně to, co mi tehdy říkal John. Což mi připomínalo, kde vlastně ty dva dny je. Asi mi možná chyběl, ale nedávala jsem to na sobě znát. Jenže jedna osoba to asi věděla.
,,Holka ty jsi zamilovaná." překvapeně si zakryla pusu, když jsem ji před chvíli řekla, že se s Johnem jen bavíme.
,,Co kecáš to, že se bavíme..." zastavila mě, aniž by mě nechala něco říct.
,,Ježíš, vždy se podívej, jakou máš vždy reakci, tak jsem se chovala s Jacobem nemůžeš mi prostě říct, že ho máš ráda?" povzdechla si a já se na ni podívala. Chtěla jsem na ni trochu zvýšit hlas, ale nemohla jsem, protože jsme měli ještě poslední hodinu.
,,Lee je to poloviční kamarád, prostě se někdy bavíme a někdy ne." zamračila jsem se na ni.
Radši jsme ji přestala odpovídat nebo něco dokazovat.
,,Ale vždyť ty s ním venku záříš, jen ve škole jste k sobě chladní." řekla. Já zatím nic nedělala.
,,Proč to tak vlastně máte? Já nechápu vaše myšlení." zapřemýšlela se.
,,Není v tom něco jiného? Proč se tak chováte. No tak Katie prosím řekni mi to." zakňučela.
Nechtěla jsem ji odpovídat, vlastně jsem ani nemohla, takže jsem radši dávala pozor a byla ticho. Navíc byl pár řad za námi Harry, kterého jsem se celkem bála. Nevěděla jsem, co od něj očekávat.

,,Lee přestaň s tím prosím, prostě to tak je, nijak se to měnit nebude." zabručela jsem a Lee se zasmála spolu s Jacobem.
,,Až se něco stane poznáš, jestli ho máš ráda nebo ti na něm záleží víc, než si myslíš." řekla a dala pusu Jacobovi.
,,To je blbost, navíc jsem si řekla že už nechci kluka, protože je to zbytečné." mykla jsem rameny.
,,Kate, Marley má pravdu, zjistíš to tak, že ti v tu dobu bude tak mizerně, že nebudeš moct dělat to co si dělala a budeš myslet na něj." řekl mi klidně Jacob a já si povzdechla.
No ti dva byli ale sehraní. ,,Jacobe a ty ji v tomhle ještě podporuj bezva." povzdechla jsem si. ,,Musím je moje snoubenka." zahubil se na mě a já si opět musela povzdechnut.
,,Tak už běžte oznámit rodičům co jste udělali a nechte můj život takový jaký je ano." popohnala jsem je, zatímco jsem šla domů se převléct na směnu. Musela jsem spěchat s novým časovým plánem jsem za vše byla odpovědná já.

Rychle jsem otevřela krámek, nachytala si věci, zákusky no vše, co jsem potřebovala.
První zákazníci zase byli ti stálí.
,,Slečno, proč ta změna otevírací doby?" zeptala se mě jedna babička co tu chodí pravidelně.
,,Víte já studuji a Lauře se narodil malý chlapeček, takže teď nemůže chodit a já můžu jen odpoledne." usmála jsem se na ni mile.
,,Vy stíháte i školu?" překvapeně se zeptala.
,,Ano, musím, chci si totiž vydělat." řekla jsem pobaveně a dala jí její kávu kterou už jsem měla hotovou. ,,Vy jste ale pilná." řekla s úsměvem. Zaplatila mi a odešla si sednout.
Měla jsme to rozvrhnuté takhle.

Po – pá: 14-20h
So – Ne: 8-18h

Měla jsem se čas učit a taky podávat kávu. No zvládala jsem všechno tak jak jsem chtěla. Během směny se mě na to ptalo hodně lidí, ale většinou těch starších, co tu chodí.
Bylo milé ze mě v tom podporovali, bylo super mít práci, která mě baví. Moc se neudřeš, ale za to se bavíš s lidmi a jsi na ně milá. To mi celkem jde.
Najednou když jsem se cítila tak úžasně se to vše pokazilo v moment, kdy do kavárny přiletěl malý Winter. Netušila jsem, co to má jako znamenat, ale zastavila jsem ho a počkala až se vydýchá.
,,Kate...já...John..." koktal stále.
Posadila jsem si ho na pult. ,,Klidně se vydýchej pak až mluv nikam nespěcháš." řekla jsem mu klidně a pobaveně. On ale měl na mále, aby se nerozbrečel, nevěděla jsem co dělat, když jsem nevěděla proč. Když se uklidnil, tak mi to prostě řekl. Sice jsem mu z prvu nerozuměla ale pak mi došlo, co mi řekl. Byla jsem v šoku.
,,Katie můj bráška je v nemocnici. Někdo mu ublížil." řekl smutně a pak se rozplakal. Rychle jsem ho objala a snažila se zahnat slzy, které se mi draly na povrch. Nemohla jsme brečet, ale chtělo se mi.
,,Oli víš, co se přesně stalo?" zeptala jsem se ho.
On se na mě smutně podíval. ,,Maminka říkala že si nedával pozor na přechodu, ale my jsme si ve škole říkali, že jsou i nebezpeční řidiči, a když jsem byl s ním tak to byl nebezpečný řidič." zamumlal smutně. Nebezpeční řidiči. Sakra cože?! Jaký nebezpečný...
Vzpomněla jsem si na to, co mi řekl, že nikdy n zapomíná a vše plní. Teď mi došlo, kdo to byl.
Harry.
On tu výhrůžku splnil.
,,Oli, a to auto chtělo zajet Johna?" zeptala jsem se. ,,Ne, mě, ale John mě odstrčil pryč." řekl vážně smutně a mě bylo taky do breku. Ale uvědomila jsem si jednu věc.
To, co teď cítím sakra není kamarádství.