Přes to všechno spolu ❤️

40

John

Vážně po mě řvala. Řvala ať se vrátím, a ještě ke všemu utekla z nemocnice. Ta holka je čím dál tím víc úžasná. To jen já ne.
,,Pane to je vaše přítelkyně?" zeptal se mě jeden doktor.
,,Uh....no víte o tom jsme právě debatovali, ale ještě se nevyjádřila." mykl jsem rameny a šel s nimi, když ji odnášeli na pokoj.
,,Myslím, že tohle byla odpověď." řekl jeden z nich. ,,Podle mě ano." řekl druhý a pokračoval. ,,Mě totiž odbyla, že má něco lepšího na práci než ležet."
Nad tím jsem se pousmál a když jsme byli zase na pokoji sedl jsem si zpátky na postel.
Ona jen tak odešla z nemocnice kvůli mně.
Pobavilo mě to, ale zároveň jsem měl prostě blbý pocit z toho, co jsem jí udělal. Vždyť kvůli mě má jizvy. Povzdechl jsem si a pěkně si počkal až se probudí ta malá cestovatelka po nemocnici.

Ani jsem moc dlouho čekat nemusel, protože se po půl hodině probudila. Pomalu se dostávala k sobě a pak se i posadila.
Když si mě všimla napřáhla se a dala mi pěsti do ramene. ,,Když s tebou mluvím nikam nechoď." byla celkem ještě mimo, i tak to bylo roztomilé, ale mě bolelo rameno, takže jsem se za něj držel.
,,Ty máš ale ránu." řekl jsem abych ulehčil situaci, ale přišla mi další, kterou jsem vychytal.
,,Pusť mě." zakňučela, když jsem ji držel ruku.
Pustil jsem a poposedl k ní.
,,Katie, proč si šla za mnou?" zeptal jsem se jí, když se mi dívala do očí. Její oči mě sledovaly celkem detailně.
,,No víš já...já...já se rozhodla a ty si odešel, takže si neslyšel můj verdikt." mykla rameny při čemž byla roztomilá, když si hrála s tou nemocniční košilí. Trochu na mě zamrkala a já jsem teda čekal až mi to teda řekne.
,,Rozhodla...rozhodla jsem se...že." Koktal jako by si tím nebyla jistá. Já byl napjatý jako struna a ona to říká jako kdybych byl na nějaké soutěži, kde to protahují.
,,Co?" pobídl jsem ji.
,,Dát ti šanci Johne." řekla najednou.
Hleděl jsem na ni, aniž bych se pohl, protože jsem nedokázal uvěřit, že to řekla. Že se rozhodla pro mě.
Asi jsem už dlouho nic neříkal tak se trochu zamračila. ,,Slyšíš? Dávám ti šanci Johne." zopakovala to.
,,Ty mi dáváš šanci." řekl jsem.
,,Dáváš mi opravdu šanci." zopakoval jsem a sledoval, jak pobaveně kroutí hlavou.
,,Ano, jednu jedinou šanci, ale zatím si to necháme pro sebe."
Najednou jako bych ožil a svalil jsem ji na postel. Objímal jsem ji jako by to mělo být naposledy v životě, ale doufal jsem že ne.
,,Jsme spolu." vyjekl jsem nadšeně a zmáčkl ji.
,,Jenže když mě udusíš tak dlouho ne." zašeptala pobavená mnou tak jsem ji pustil a chytl ji obličej. ,,Katie." řekl jsem s úsměvem na tváři a dal jí pusu. Jen takovou rychlou.
,,Slibuji, že tě nezklamu a budu za tebou dojíždět kdekoliv." vydechl jsem a zase ji objal. Byl jsem děsně nadšený že mi to přijala. ,,Beru na vědomí." pobaveně řekla a rukou mi zajela do vlasů. Zavřel jsem na chvíli oči a užíval si ty její doteky. Líbilo se mi to, tak jsem si k ní i lehl a nechal se hladit. ,,Víš, stejně mě to vše trochu děsí." povzdechla si. Asi jsem věděl o čem to mluví. ,,Katie už ti neublížím." řekl jsem ji a podíval se ji do očí. Skláněla se nade mnou a hrála si s mými vlasy. ,,Dobře." řekla. Zvedl jsem ruku k její tváři a přitáhl si ji k sobě abych ji mohl políbit. Trochu se nám to zvrtlo v líbaču, která by mi jindy nevadila, ale po nějaké době jsem se cítil blbě. Abych vás uvedl na pravou míru. Při tom do pokoje někdo věšel tak jsme se oba podívali, kdo to je a byli to její rodiče. Jo bylo to divné je tak poznat, věřte mi.

Její táta se zdál být pobaven touhle situací, její máma se na nás dívala jako na mimozemšťany a já se cítil divně. Rychle jsem se postavil upravil se a uculil se. ,,Uhm...mami, tati tohle je John." řekla nervózně. ,,Těší mě Johne." řekl její táta a podal mi ruku. ,,Mě taky pane Baker." potřásl jsem si s ním rukou a podíval se na její mámu.
,,Těší mě." pousmál jsem se na ni.
,,No mě taky Johne." řekla a pak se podívala na Kate. Byl to spíš takový udivený a pobavený výraz ve tváři.
Jako by o mě slyšela, takže jsem po Kate hodil nechápavý pohled. Ona se na mě jen uculila a na mámu taky. ,,No já už budu muset pro bráchu tak nashle a ahoj Katie." řekl jsem s menším úsměvem. Ještě jsem rychle dal pusu Kate a rychle odešel.
Jen co jsem opustil pokoj jsem se na chvíli zarazil nad tím, co se stalo, ale pak jsem zase pokračoval.

,,Co ti trvalo." zabručel na mě ten malý špunt přede mnou jen co jsem zaparkoval.
,,No promiň, ale musel jsem něco důležitého vyřešit." řekl jsem mu klidně ale s úsměvem.
,,Co je důležitější než já?" zeptal se mě a já vybuchl v hlasitý smích.
,,Vážně se mě ptáš?" zasmál jsem se mu ještě víc.
,,Jestli to byla Katie tak to se pak omlouvám." řekl. Mluvil tak vznešeně a diplomaticky až to bylo prostě celé vtipné.
,,Nasedat pane." otevřel jsem mu dveře a pak si sedl do auta taky.
Jel jsem rovnou domů, navíc kdybych něco potřeboval, tak jsem mohl zajet. Jenže hlavní teď bylo dodělat si věci a pak se pustit do dodělání koláže pár fotek.

Sedl jsem si ke stolu, kde jsem rychle dopsal úkol a pak jsem rychle vše sklidil a udělal si místo na stole.
Vytáhl jsem fotky, které jsem si o víkendu vybíral a snažil se je nějak upravit tak, aby seděly tak jak jsem chtěl.
Na jedné fotce jsem se trochu zapomněl.
Byla to fotka s Kate, kterou kupodivu fotil Oliver.
Nádherně se usmívala mezitím co já to kazil tím svým úšklebkem. Byla pěkná musel jsem si ji dát někam kde ji uvidí a připomene mi co vše teď vlastně mám a co vše můžu ztratit, když udělám chybu. Nesmím už žádnou udělat byla by to chyba a veliká.
,,Johne pojď na večeři!" křikla ze spodu moje máma.
,,Dobře za chvíli tam jsem." řekl jsem ji, ale stejně si hrál dál s fotkami.
Vytahoval jsem další a další, na kterých byla Kate. Měl jsem jich hodně, jen protože jsem jí začal fotit už dříve. S tím novým foťákem je to o trošku lepší, ale ten starý jsem měl radši.
Chvíli po tom, co jsem dokončoval poslední úpravy fotek mi máma vtrhla do pokoje.
,,Johne pojď jíst, je večeře, pak to bude studené." řekla už nervózně. Povzdechl jsem si, a nakonec se s ní vydal dolů.
Oliver už tam stepoval s prázdným talířem od špaget a já si teprve sedl.
Pustil jsem se s chutí do toho, aniž bych něco řekl jsem dojedl. Odnesl jsem talíř k dřezu, kde jsem ho spolu s ostatními umyl a pak si šel zase dělat svoje.
Dneska jsem chtěl, aby vše rychle uteklo a já mohl zase za Kate.
Asi jsem se spíš měl učit na maturitu, která za týden začíná, ale jako Kate je důležitější.