Přes to všechno spolu ❤️

35

Uhmmm kde bych tak začala, no.....
Asi tím, že mi kurva nebylo vůbec dobře.
Po vstanutí z postele jsem měla takový bolehlav, jako nikdy předtím.
Kocovina se objevila hned chvíli, kdy jsem se jen posadila, a tak jsem objímala záchodovou mísu asi polovinu dne.
Horší bylo, že jsem měla ze včerejška takové okno, že si vážně opravdu nic nepamatuji.
,,Katie jak ti je?" zeptal se mě nakonec Juli.
Zvedla jsem k němu hlavu a zakroutila s ní.
,,Už nikdy víc." zasýpala jsem a dopadla jsem na postel. On si ke mě pobaveně sedl, ale pořád se usmíval.
,,Já ti to včera říkal." řekl se zadržujícím smíchem.
,,Nic si nepamatuji, ani jak jsem se dostala domů a kdo mě vlastně převlékl." hystericky jsem začala kolem sebe házet rukama.
Jenže tím jsem sám sobě přitížila.
,,Klid, dovedl jsem tě já, protože si seděla a už si jen popíjela u baru, a taky jsem tě doma převlékl já. Hodil jsem na tebe jen tričko a hlídal jsem tě celou noc." zklidnil mě a já si mohla oddechnout, že to byl on a ne nikdo jiný.
,,Jak strašně jsem vypadala?" zeptala jsem se ho opatrně.
,,Uhm no asi bych řekl že dost, ale budu hodný a řeknu, že jsi pořád aspoň vypadala sexy." uculil se na mě a já strčila hlavu pod polštář.
Chtěla jsem se zahrabat, nechtěla jsem se už vidět, vždyť jsem si zase beztak udělala ostudu.
,,A naši viděli mě?" zeptala jsem se ho s hrůzou.
,,Ne, protože když jsem ti řekl ať si potichu, kupodivu si byla, takže nebyl problém." řekl a já si aspoň tohle mohla odškrtnout, protože jsem aspoň něco zvládla aniž bych to posrala.
I přes to všechno jsem se cítila příšerně. Něco na mě dopadlo a já měla divný pocit, že jsem zase něco posrala.
Dneska jsem to ale nechala tak.
Odpoledne jsme se s Julim, mámou a tátou vydali na večeři.
Samozřejmě že já do sebe naládovala léky abych to celé prostě přežila.
,,Tak děcka co si dáte?" usmál se na nás táta a my se zatím dívali do lístku.
,,No já bych si dal....kuřecí prso s broskví a hranolky, plus ďábelskou omáčku." začal Julian a já se na něj podívala. Měl celkem dobrý výběr a mě se sakra vůbec nechtělo přemýšlet co bych si mohla dát, tak jsem se pak rychle podívala na tátu.
,,Já chci to samé." uculila jsem se.
,,Tím lépe, co ty zlato?" zeptal se mámy s úsměvem.
Máma vypadala nerozhodně, ale zase jí bylo zajímavé pozorovat. Julis se celkem bavil, ale pak do toho zasáhl.
,,Vemte si to co my, nebudete litovat." uculil se na ni. Samozřejmě že máma se usmála i na něj a řekla: ,,Tak dobře, vezmu to co vy."
Táta se nad tím zasmál. ,,Tak já objednám."
Když tak vykonal, všichni začali povídat.
Probírali jsme spíš Juliana. On odjíždí a vrací se na školu, takže přijdu o moji podporu.
Večer jsem si dala sprchu, počkala na Juliana a spolu v mém pokoji jsme se uvelebili v posteli a pustili si film.
Chtělo to nějaký komediální, protože jsem potřebovala zvednout náladu.
Kupodivu našel takový vtipný film což byl: Co jsme komu udělali.
Byl to úžasný film, nasmála jsem se u toho jako nikdy předtím.
Naši zřejmě šli spát, ale my se dívali i na druhý díl, takže jsme to zabalili kolem půl jedenácté večer.
No vlastně já to zabalila, protože jsem vytuhla.

*****

,,Dobré ráno." pozdravila jsem Juliana, který absolutně nechtěl jít z mojí postele pryč. Možná jsem chápala a věděla proč.
,,Nech mě tu." zabručel schovávající hlavu pod polštář, jako by mu to mělo nějak pomoct.
,,Juli já vím že nechceš vstávat, ale je 12 a ty jsi ještě v posteli, navíc v mojí." pobaveně jsem řekla a začala ho tahat z postele násilím.
Nešlo mi to, protože se držel postele jako klíště.
,,Katie já domu nejedu." zakňučel.
,,Musíš, víš že máš zase školu, dělej. Za tři hodiny ti to jede a já se chci ještě pořádně rozloučit." začala jsem ho lechtat na nohou čímž se začal zmítat, protože jsem věděla že je lechtivý.
Slyšela jsem jak se smál a snažil se mi něco říct, tak jsem ho na chvíli nechal.
,,Kate jenže za jak dlouho se uvidíme? Zase to bude dlouho." zabručel a podíval se na mě. Ten bloňďáček přede mnou právě vypadal jako já tehdy, když jsem zjistila že je opustím.
Taky byl zničený jako bychom se neměli vidět.
,,Nevěš hlavu, uvidíme se jen co budu mít volno. Peníze totiž mám." řekla jsem a vzpomněla jsem si na něco.
,,Taky to pošlu peníze za tu týdenní službičku." zamrkala jsem na něj a šla si sednout vedle něj.
Nechtěla jsem samozřejmě aby mi odjel, ale musel.
Musel a tečka.
,,Dobře, moc děkuji že jsem měl možnost si vydělat a ještě být s tebou, bylo to super." uculil se, ale v zápětí mi klesl do klína.
,,Holka budeš mi chybět." zase zakňučel. Snažila jsem se nebrečet, všichni totiž ví jaká jsem ciťka.
,,Připravila jsem ti něco na cestu." rychle jsem si vzpomněla co jsem stihla mezitím co spal.
Zvedl hlavu a zvědavě se na mě podíval.
,,Co?" zeptal se.
,,Buchtu, aby si mohl cestou domů ztloustnout." zasmála jsem se zatímco on se ke mě přidal.
,,Tak to děkuji." ozval se ještě se smíchem.

Stihl se rozloučit s mámou, tátou a já s ním jela na letiště. Chtěla jsem prostě s ním být ještě nějakou dobu. Chtěla jsem si nahradit ty dva roky bez něj. Ještě pořád nechápu jak jsem mohla bez něj přežít, protože mě vždy podržel.
Zatímco jsme jeli na letiště ještě jsme stihli blbnout. Písničky na plné pecky, dva blázni v autě co nahlas zpívají. Co více si přát?
No já vážně nevím. Vlastně jo, ještě šílenější písnička než jsme my dva dohromady.

Hey, I just met you,
And this is crazy,
But here's my number,
So call me, maybe!

It's hard to look right
At you baby,
But here's my number,
So call me, maybe!

Hey, I just met you,
And this is crazy,
But here's my number,
So call me, maybe!

And all the other boys,

Try to chase me,
But here's my number,
So call me, maybe!

Musela jsme si s ním užít poslední chvíli, když už ho zase dlouho neuvidím.
Ale psát si budeme, věřím že toho bude hodně o čem si povídat.
,,Takže, kočko musím jít, užij si to tady nedělej už blbosti v podobě pátku, protože už tu nebudu abych tě tahal domu." zasmál se a já musela taky, protože chtěl odlehčit situaci.
Najednou jsem ale protáhla obličej a vrhla se mu do objetí.
,,Neboj Julis, mám tě ráda, dám si na sebe pozor." slíbila jsem mu, když jsem to mumlal do jeho mikiny. Nechtěla jsem ho pustit.
,,Budeš mi chybět." zašeptal a dal mi pusu na čelo.
,,Vážení cestující letadlo, které letí do Londýna je připraveno k odletu, prosíme cestující, kteří ještě nenastoupili, aby to udělali."
Tímhle se to zkomplikovalo a já ho musela pustit.
,,Katie jsi silná a úžasná, buď jen svá a skonči s tím svým stalkovaním, až bude chtít tak sám přijde." mrkl na mě a dal mi poslední pusu na čelo.
,,Dobře, děkuji Juli za ten nej týden tady." ještě poslední objetí a pak už šel.
Mávala jsem mu tak dlouho, dokud jsem ho neviděla.
Smutně jsem svěsila hlavu ve, které se objevilo mnoho vzpomínek z tohoto týdne s ním.
Tedy kromě pátku tam mám vážně okno od doby co jsme s Lee šly poprvé tancovat.
Ještě jsem se podívala posledním směrem, kterým šel a pak se rozhodla vrátit domů.
Doma jsem pomohla našim s úklidem, pustila si písničky do sluchátek. Máma s tátou si všimli že se mi po něm už stýská, takže mě nechali abych si to pojala po svojem, ale jinak mi pak máma dala večeři ve formě lívanců. Ví že je miluji, tak jsem se nad tím usmála a pustila se do nich.
Jinak po celý zbytek večera jsme seděli u televize dívali se na filmy a já pak šla spát, protože jsem musela být fit do školy.
Netěšila jsem se, ale za to jsem věděla že tam bude Tony, Lee a Jacob, kteří budou stát při mě.