Because of you ✓

-April-

Když jsem se vracela ze školy domů, ve vedlejším domě byl ruch. Stěhováci dovnitř nanášeli různé kusy nábytku a u cesty stálo cizí rodinné auto. Nechápavě jsem nakrčila obočí a s tím vešla i dovnitř. Zula jsem si tenisky a ihned zamířila za zvuky, které se ozývaly z pracovny, kde si mamka dělala věci do práci. 

,,Jsi tu brzy," podotkne, když ke mně konečně vzhlédne od počítače. 

,,Co se to vedle děje? Kde je paní Williamsová?" zeptám se zmateně a spustím batoh ke svým nohám. 

,,Odstěhovala se ke svému synovi do Anglie, jelikož už byla moc stará, takže máme nové sousedy. Dnes jsem za nimi byla a musím říct, že jsou vážně milí a pozvala jsem je dnes na večeři, aby tu poznali nějaké nové tváře. A představ si, že mají syna ve vašem věku. Mohli byste se spřátelit a zítra mu to vše ve škole ukázat. To by bylo fajn, ne?" pousměje se, i přes to, že jsem věděla, jaké jsou její pravé úmysly. Často jsem jí říkala, že je to mezi mnou a Maxem špatné a ona mi od té doby neustále někoho dohazuje, i když ví, že jsme se nerozešli. 

,,No jistě," zakoulím očima. ,,Půjdu nahoru. Mám nějaké věci do školy," bez dalších slov se otočím na patě a zamířím po schodech do druhého patka, kde se nachází můj pokoj. Hned, jak jsem za sebou zavřela dveře, odhodila jsem batoh ke stolu a stoupla si k oknu. Nenápadně jsem odhrnula záclonu a zahleděla se na dění venku. Brzy z domu vylezl pár podobně starý, jako mí rodiče, kolem kterých pobíhala malá holčička. Musela jsem se pousmát nad kravinkami, co dělala, protože jsem jako malá byla úplně stejná. Pak můj úsměv ale zamrzl, jelikož z domu vyšel poslední člen rodiny, tudíž jejich syn. Nebylo mu vidět do tváře, jelikož ji zakrývala čepice, ale už jenom z postavení jeho těla se mi roztřásla kolena. Vypadal poměrně normálně, skoro i slušně, což je u dnešních kluků neobvyklost. Zahlédla jsem jen kousek jeho černých vlasů, které měl na krátko zastřižené. Když popadl jednu z krabic, na pažích se mu napnuly svaly. Jakoby to ale tušil, se zastavil a vzhlédl přesně k mému oknu. V té chvíli jsem od něj rychle uskočila a schovala se za zeď, kde jsem se snažila zklidnit své bušící srdce. 

,,April, máš už ten úkol na matiku?" vtrhne do mého pokoje bratr. Zarazí se nad místem mého výskytu a nad výrazem, který mi panoval ve tváři. ,,Co tu vyvádíš?" pozvedne obočí. Přejde k mému oknu a zahledí se ven. ,,April Halová, ty se nezdáš!" ušklíbne se. 

,,Sklapni!" praštím ho do ramene a radši přejdu k mému stolu, kde se nacházel daný úkol, o který mě žádal. ,,Nezapomeň na referát na historii," dodám, i přesto, že vím, že ho už má hotový, jelikož to je jediný předmět, který ho baví. S tichým zamumláním díku zmizí z mého pokoje. Znovu nakouknu z okna ven, ale všichni už byli vevnitř a stěhováci odjeli. Sedla jsem si proto ke stolu a pustila se do dělání věcí do školy, dokud mě mamčin hlas nezavolal dolů, abych jí pomohla s večeří. 

,,April, mohla by si, prosím, zařídit, abyste byli oba s bratrem na toho chlapce milí? Chápu, že možná nejsi nadšená, že tě s ním chci seznámit, ale vžij se do jeho kůže. Je tu nový, nikoho nezná a neví, jak to tu chodí. Potřebuje pomoc," prolomí mamka ticho, která panovalo v kuchyni. Zhluboka jsem se nadechla, abych jí odpověděla, ale do kuchyně se přiřítil táta, který nás jen líbnul do vlasů a honem se utíkal vysprchovat, aby byl k večeři čistý a vyvoněný. 

,,Slibuju, že se budeme chovat slušně," ujistím ji, i když u mého bratra si nejsem nikdy moc jistá. Brzy jsem se šla připravit i já. Dala jsem si sprchu, upravila si vlasy a líčení a oblékla si obyčejné džíny s tmavým svetrem. Neměla jsem v plánu na sebe upoutat pozornost. Když se konečně ozval mamky hlas, seběhla jsem dolů a všichni společně jsme otevřeli dveře. Ihned mě zaujala ta nejčistší modř, která patřila jeho očím. Nejdříve si prohlédl celou mou rodinu, než konečně pohledem započal na mě a lehce se pousmál. Zdál se poměrně sebevědomý. 

,,Říkejte mi klidně Annie," konečně začnu vnímat konverzaci, která probíhala mezi našimi rodiči. ,,Tohle je můj manžel Eliot a naše děti Lilien a Dylan," máma si se všemi podá ruku a pak představí i nás. Všichni jsme se přesunuli do jídelny, která se nachází v kuchyni a každý si sedla na své místo. August seděl naproti Dylanovi, já naproti malé Lili, která se na mě neustále culila a rodiče seděli vedle sebe naproti. Mamka nám všem nandala večeři a my se pustili do jídla. Nejdříve se bavili jen rodiče, který do toho občas vstoupil i bratr, aby řekl nějakou vtipnou poznámku, ale my ostatní jsme v tichosti jedli. 

,,Dylane, tvá matka mi říkala, že jsi v kapele. Na co hraješ?" ozve se žena, co mě porodila a mě zaskočilo sousto v krku, když se ozval jeho poměrně hluboký hlas. 

,,Na kytaru a basu, ale hlavně zpívám. Ale není to nic velkého. Jsme jen tři kluci," pokrčí rameny a jen letmo kmitne pohledem ke mně. 

,,Takže se budeš hlásit na nějakou hudební vysokou školu?" ujme se slova táta, ale akorát celou jejich rodinu zaskočí.

,,Vlastně ne. Já nechci na vysokou," ozve se po chvíli a tím upoutá mou pozornost, takže k němu vzhlédnu. ,,Je to určitě skvělá zkušenost do života, ale pro mě to je jen ztráta času. Já se chci živit hudbou nebo čímkoli, co bude a víc, než co už znám, mě tam nenaučí," vysvětlí. Táta po nás ihned kmitne pohledem a naznačí nám, ať si z něj příklad nebereme. Naši rodiče jsou na vysoké založeni, v podstatě už od mala nás vedly k tomu, že na nějakou půjdeme. 

,,No a co ty, April? Jaké máš plány do budoucna?" všechny oči se přesunou na mě a já okamžitě znervózním. Annie mě úsměvem pobídne a tak se zhluboka nadechnu a rozmyslím si odpověď. 

,,Ještě pořádně nevím, co chci studovat, ale na vysokou půjdu," pronesu stručně a táta se ihned hrdě pousměje. Zbytek večeře už proběhl v klidu a nikdo mě do řeči nenutil. A když pak odešli, s obrovským výdechem jsem zapadla do pokoje a padla do postele. Ale neodpustila jsem si ten pohled na mé okno, za kterým bych viděla z dálky jeho studánkové oči. 

Nahoře Dylan ;*