Because of you ✓

-August-

,,Mohli bychom si pustit třeba Vetřelce," navrhne Jack. V tváři mu panoval takový roztomilý dětský výraz. Musel jsem se uchechtnout. Byl roztomilý. ,,Co? Vetřelec je skvělý horor!" bránil se. Bez zeptání ho našel na internetu a pustil. Přitulil se do mé náruče a společně jsme sledovali prvních pár sekund. Pak jsem ale skrz otevřené okno uslyšel křik. Jack film pozastavil. ,,Slyšel si to?" vzhlédl ke mně. Oba jsme se zarazili a čekali. Brzy se ozval další křik. Hlas mé sestry jsem poznal okamžitě. Vystřelil jsem z postele a rozeběhl se dolů ze schodů. Dveře se pod mým tlakem úplně rozletěly. 

,,S dovolením," odstrčil jsem všechny lidi kolem, abych se co nejdříve dostal do středu dění. Jakmile jsem vyklouzl zpod posledního člověka, pohled mi padl na ubrečenou April. Stála naproti Dylanovi. Hádali se. 

,,Mrzí mě to," šeptla, přičemž se jí zlomil hlas. Dylan byl až bezcitně chladný. Pronesl k ní nějaká slova a nakonec se rozeběhl pryč. Jakmile se April podlomila kolena a před zraky všech se hystericky rozbrečela, dal jsem se do pohybu. Dřepl jsem si vedle ní a opatrně ji vzal do náruče. Odnesl jsem jí k ní do pokoje, kde okamžitě usnula. Poznal jsem tu košili. Párkrát jsem jí viděl. 

,,Co se stalo?" objevil se u mě Jack a starostlivě nakoukl k April do pokoje. Beze slov jsem ho obešel a vydal se do vedlejšího domu, kde se večírek za pomocí Anny a Kat pomalu rozpouštěl. Pěsti se mi zatnuly tak silně, až mi zbělaly klouby. Mou hruď zaplavil vztek a adrenalin. Vtrhl jsem do domu a rozeběhl se do druhého patra. Vpadl jsem do prvních otevřených dveřích. Nathaniel si akorát nasazoval triko. 

,,Auguste, někdo by tě měl naučit klepat," arogantně se uchechtl. Bez okolků jsem se napřáhl a jednou ranou ho skolil k zemi. 

,,Ty zasranej kreténe!" vykřikl jsem. Sedl jsem si na něj a začal jsem ho mlátit hlava nehlava. Ruce jsem měl celé od krve, ale nedokázal jsem přestat. ,,Řekl jsem ti, že se mé sestry ani nedotkneš!" znovu jsem ho praštil. Hned na to mě ale popadlo několik paží, co mě od něj neochotně odtáhly. ,,Nechte mě být!" vykřikl jsem. Všechny jsem od sebe odstrčil a došel jsem do rohu. Čelem jsem se opřel o zeď a pokoušel se uklidnit. Žilami mi proudil takový vztek, že jsem měl chuť ho zabít. Myslím, že v téhle chvíli bych to bez problémů udělal. 

,,To nic," jen díky tomuhle hlasu jsem se naposledy zhluboka nadechl a odtáhl se od zdi. Jack byl vyděšený, ale pokoušel se mě uklidnit. Pohled mi sklouzl na Nathaniela. Celá jeho tvář byla od krve- zřejmě jsem mu zlomil nos- a v bolestech se na zemi kroutil. Jack mi pevně stiskl dlaň a odvedl mě z té místnosti. Nějací kluci, byl mezi nimi i Max, kolem nás proběhli, aby mu rychle pomohli. 

Vrátili jsme se zpět do domu a nakonec i do mého pokoje. Stále jsem byl celý ztuhlý, ale už jsem neměl chuť zabíjet. Lehl jsem si do postele a zahleděl se na strop nade mnou. 

,,Nikdy jsem tě takového neviděl," hlesne Jack. Seděl na židli u psacího stolu a nepřítomně hleděl před sebe. Ani na minutu mi nedošlo, co jsem svojí reakcí způsobil jemu. 

,,Omlouvám se," vystřelil jsem na nohy a dřepl si před něj. ,,Omlouvám se, dobře? Nesnesu pomyšlení, že by někdo ublížil někomu, koho z celého srdce miluju. Reagoval jsem možná trochu přehnaně, ale je to má sestra, Jacku. Udělal bych to samé kvůli tobě," stiskl jsem jeho dlaň ve své a donutil ho se na mě podívat. ,,Mrzí mě to," hlesl jsem těsně před tím, než jsem svými rty narazil do těch jeho. 

Když jsem se ráno probudil, Jack ještě stále spal. Mohl bych na jeho spící tvář koukat celé hodiny. Vedle ale ležela má zdrcená sestra, proto jsem se zvedl a seběhl dolů do kuchyně, abych udělal snídani. Brzy se dole objevil i Jack. 

,,Ahoj," sladce mě políbil a usadil se na barvou židli. Postavil jsem před něj snídani. Pokračoval jsem ve smažení další porce lívanců, když se dole objevila April. Oči měla celé zarudlé a napuchlé. Vypadal děsně. Zdálo se, jakoby přes noc ztratila veškerou svojí váhu. 

,,Jak se cítíš?" hlesl jsem opatrně. Se zrakem sklopeným k zemi si sedla vedle Jacka a natáhla se pro hrnek s kávou. Chtěla mi odpovědět, ale ozvalo se klepání na vchodové dveře. ,,Skočím tam," oba jsem je nechal v kuchyni a zamířil jsem ke dveřím. Když jsem je otevřel, stál tam Dylan. I on vypadal hrozně. Kruhy pod očima, ztrápený pohled a klouby na pravé ruce měl od krve, jakoby uhodil do zdi. 

,,Potřebuju mluvit s April," hlesl. Věděl jsem, že ho má sestra slyšela, protože se do pár vteřin objevila po mém boku. Nechal jsem je osamotě a vrátil se k Jackovi. Slyšel jsem Aprilin vzlykot, ale ani jsem se nehnul. A to pro mě bylo nejhorší. Nemohl jsem k ní doběhnout, objat ji a od všeho zachránit. Nemohl jsem tam pro ní být. Ani v budoucnosti pro ní nemůžu být pokaždé, když bude potřeba. A tohle zjištění mi zlomilo srdce. 

Tak co myslíte? Jak to s April dopadne?