-April-

985 50 1
                                    

,,Takže to sjedeme ještě jednou a pak to rozpustíme," rozhodne Dylan a na všechny se povzbudivě pousměje. Kluci si připravili nástroje a na třetí dobu začali. Nejdřív byla krátká předehra a brzy jsem začala zpívat. Slova mi bez zastavení vycházela z úst, takže plíce sotva stíhaly dýchat. Kompletně uvolněná jsem se kroutila u mikrofonu a dávala do toho všemožné emoce, které jsem z písničky cítila. Jakmile jsme skončili, nemohla jsem se přestat usmívat. Hruď se mi zběsile zvedala a mě zase pohltilo radost a štěstí. 

,,To byla bomba!" vyjekl Luke. Všichni jsme se mu zasmáli a pak se dali do uklízení. Vrátili jsme nástroje na svá místa, aby se dalo v garáži hýbat. Luke mi hodil plechovku limonády, ze které jsem se dychtivě napila. Bublinky mě zaštípaly v krku. Všichni jsme se zdáli tak moc energičtí a zároveň úplně vyšťavení. Mám pocit, že při každé zkoušce do toho dáme všechno, jakoby to bylo naostro. Se všemi jsem se rozloučili a nasela do Dylanova auta. Brzy se vedle mě objevil i Dylan a já tak vyjela zpět domů. 

,,Myslím, že se nám to zítra povede. Jsi vážně skvělá," trhl pohledem od silnice před ním a pohlédl na mou tvář. Mé tváře ihned nabraly trochu červeně, proto abych odlehčila situaci, jsem se trochu zasmála. ,,Myslím to vážně, April," jeho hlas byl vyrovnaný. Nikde nebyl sebemenší náznak, že si ze mě dělá legraci. Proto mi úsměv trochu opadl a já nejistě hleděla před sebe. ,,Děkuju, že jsi s námi," akorát jsem položila ruku na převodovku, když se jí dotkl a děkovně ji stiskl. Z toho doteku mě zamrazilo celé tělo. Zastavila jsem na semaforu a stydlivě na něj pohlédla. Přitáhl si mou ruku blíž ke své tváři, až jsem na ní brzy ucítila jeho horký dech. Jemně přitiskl rty na kloubky, kde zanechal malinkatý polibek. Úplně jsem z jeho činu zatajila dech. Hruď se mi zase zrychleně zvedala a v krku se mi vytvořil knedlík. A co teď?

Hleděli jsme si vzájemně do očí. V autě panovalo hrozivé ticho a nejistota. Trochu se pohnul směrem ke mně, což byl pro jakoby reflex a já pootevřela rty. Jenže pak se ozvalo hlasité troubení. Oba jsme vylekaně nadskočili a pohlédli vez z okna. Dávno už naskočila zelená a my akorát brzdili provoz. Rychle jsem se rozjela a zajela do naší ulice. Ani jeden jsme nic neříkal. Jakmile jsem zastavili a my vystoupili, chtěl něco říct, ale přerušila ho matka,  že už má na stole večeři. 

,,Tak zítra," kývl na mě. S těmito slovy se vydal k domu, kde následně zmizel. A já tam zase stála, s hlavou zamotanou a srdcem bušícím jako o závod. 

Večer nestál za nic. S rodinou jsme povečeřeli, pak jsme s bráchou šli na chvíli na střechu, kde mi vyprávěl o Jackovi a já pak do pár minut usnula. Když jsem se ráno probudila, venku zářilo sluníčko. Jakoby nám počasí přálo k dnešnímu večírku. Pustila jsem si do pátečního rána veselé písničky, abych se trochu probrala a zapadla do koupelny. Skoro připravená jsem z ní po dvaceti minutách vyšla. Oblékla jsem se do roztržených džínsů, obyčejného trika a svetru. Vlasy jsem nechala volně v loknách padat na ramena. S taškou přes rameno jsem opustila pokoj a došla do kuchyně. Mamka jako vždy stála za plotnou a dělala páteční palačinky s domácím džemem. August si s Jackem přes zprávy dopisoval a culil se jak sluníčko. Táta si četl dnešní noviny, od kterých se odtrhl jen, aby mě pozdravil. Nasnídala jsem se a nalila si trochu kávy. Mamka na to nijak nereagovala. Nebyla jsem totiž moc velký fanda do ranní kávy. Dnes jsem jí ale potřebovala. Jakmile jsem to dopila, August měl dojedeno a my vyrazili do školy. Den se vlekl jako ještě nikdy předtím. Možná to bylo tím, jak jsem se na dnešní večer těšila a zároveň z něj byla nervozní. 

,,Takže přijedeme k tobě kolem pátý, abychom se stihli připravit. Nevadí, že u tebe budeme spát?" ujišťovala se Anna. 

,,Hele nabídla jsem vám to přece já sama. Dlouho jsme spolu nebyli mimo školu a dnešek si chci užít. Navíc August si určitě přivede Jacka a já jim nechci dělat křena," zakoulím očima, čemuž se holky zasmějí. 

,,A my o vlku..." uchechtne se Kat. Všechny se otočíme směrem jejího pohledu. Můj bratr kráčel vedle Jacka a oba doslova zářili. Usedli k Jackově partě a pustili se do jídla. Neustále se na sebe culili a smáli se. ,,Bože, ti jsou tak sladký," kňukla Kat a podepřela si hlavu. Myslím, že by neuškodilo, kdybych jí dnes s někým seznámila. 

,,Holky musím jít, abych rozloučila s našima. Uvidíme se v pět," zvednu se a s oběma se obejmu. Akorát jsem se s tácem otáčela, když se mi do cesty dostal Dylan. Málem jsem na něj vyklopila všechny zbytky. 

,,Wou," houkl a jen tak tak stačil uhnout. 

,,Promiň," hlesnu a rychle dám tác z jeho dosahu. 

,,To nic. Jen jsem ti chtěl připomenout, že začínáme v devět, ale buď tam o něco dřív," pousmál se, až se mi málem podlomila kolena. Zatnul čelist, jakoby tušil, že z ní úplně šílím. Kývl na mé kamarádky, které s pobavením celou scénu sledovali a pak se vydal k jeho stolu. Za tu chvíli si tu našel pár přátel, takže mě vlastně už nepotřeboval. 

,,Ty si v tom až po uši," uchechtne se Kat. Vrhnu na ně jeden ze svých pochybovačných pohledů a pak se vydám pryč z jídelny. Dylan mě na chodbě doběhl a společně jsme dojeli domů. Táta akorát nanášel věci do kufru, s čímž mu šel August pomoct. Já se vydala do kuchyně za mamkou, kde si kontrolovala všechny věci v kabelce. 

,,Už jste doma," všimla si mě. ,,Nechala jsem vám zapečené těstoviny v troubě a tady máte nějaké peníze na jídlo. Kdyby něco, tak volejte a dávej na sebe dnes pozor," přejde ke mně blíž. ,,Mrzí mě, že tě neuvidím vystupovat. Snad mi to tvůj bratr alespoň nahraje," povzdychne si. Přitáhne si mě do náruče a líbne mě do vlasů. Společně se pak vydáme za kluky. Objala jsem i tátu a pak s Augem stála na příjezdové cestě a mávala naším rodičům, kteří s každou sekundou byli dál a dál. Brzy mi zmizeli z dohledu a my zapadli do domu. 

,,Tak a teď teprve začíná ta pravá jízda!" vykřikne August, čemuž se pak oba zasmějeme. 


Lidičky, všimli jste si, že tohle už je sedmnáctá kapitola? Tomu pořád nemůžu uvěřit :D Jinak se snažím teď více psát, protože bych to chtěla do léta dokončit, ale nwm... 

Btw posloucháte Dylanovu skutečnou kapelu Wallows?

Because of you ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat