Because of you ✓

-April-

,,Slyšela jsem, že tvůj kluk zítra pořádá večírek," ozve se při obědě Anna. Vzhlédnu k ní od svého oběda a pozoruju, jak s nadzvednutým obočím kouše do své mrkve. I Kat vzhlédla od svého papíru, kde si kreslila a u toho přikusovala svůj sendvič. 

,,Jo, ale nejsem si jistá, jestli chci jít. Slíbila jsem mu, že u něj přespím a pomůžu mu s úklidem, ale nemám moc náladu," povzdychnu si. Obě holky se na sebe podívají, něco si sdělí očima a pak se Kat zhluboka nadechne. 

,,Jsme tvoje nejlepší kamarádky, takže se ti snažíme pomoct, ale už to s ním ukonči. Vidíme, jaké to mezi vámi je a věř mi, lepší už to nebude. Nemyslím si, že má cenu tenhle vztah ještě přiživovat," Anna vedle ní souhlasně přikývne. Věděla jsem, že mají pravdu, ale tak nějak jsem si nedokázala připustit, že by už nebylo žádné my. 

,,Pochopte mě, pořád ho mám ráda a záleží mi na něm. Chci mu dát ještě šanci," hlesnu a sklopím zrak na své jídlo. 

,,Mít rád není milovat! A vy byste se měli milovat," vyštěkne Kat. Jako stydlivé štěně k nim znovu vzhlédnu a pohlédnu do jejich starostlivých očí. ,,Fajn. Pokud s ním chceš být, zítra tam půjdeme s tebou," pokrčí nakonec Kat rameny a znovu se vrátí ke své malbě. Anna se radši ani nevyjadřuje a znovu si kousne do mrkve. Zbytek oběda proběhl mlčky. Když jsme všechny dojedli, vrátili jsme se do školy a šli na další hodinu. Po škole na mě u auta čekal Max. Holky se se mnou bez úsměvu rozloučili a já k němu rychle spěchala. 

,,Ahoj, kotě. Pomůžeš mi s přípravami?" sehne se ke mně pro drsný polibek a pak mi otevře dveře od spolujezdce. 

,,Vlastně mám nějaké věci do školy a slíbila jsem mámě, že jí pomůžu s večeří," plácnu rychle. Max na mě chvíli zmateně zírá, než nakonec dveře váhavě zavře. 

,,No jak chceš," pokrčí rameny. ,,Večer jdeme s kluky do baru, takže se ti ozvu až později," opře se o auto a pohlédne na ní skrz mezírku mezi obočím a brýlemi, které si stáhl až na špičku nosu. 

,,Vždyť budete pít zítra. Nemyslíš si, že toho máš poslední dobou moc?" pokusím se ho pohladit po tváři. On ale prudce ucukne a silně popadne mé zápěstí. 

,,Nikdy mi neříkej, co mám a nemám dělat," zavrčí mi do tváře. V jeho očích se odrážela zlost a v té chvíli mě přemohl strach. Strach z něho. 

,,Okamžitě sundej ty ruce z mé sestry!" ozvalo se mi za zády. Max ve vteřině škubl s mou rukou, která padla volně podél těla a znovu se opřel o své auto. 

,,Nějaký problém, Hale?" nadzvedne arogantně obočí. ,,Je to moje holka, takže se mezi nás laskavě nepleť," vytáhne si z kapsy krabičku s cigaretami a jednu si před námi zapálí. 

,,Ještě jednou tě uvidím, že jí ubližuješ a přísahám, že tě na místě zabiju," August zatne dlaně v pěst a zatne čelist, čímž zvýrazní její hrany. Max se zády odrazí od kapoty a přiblíží se k němu tak, že se skoro dotýkají nosy. 

,,Zkus to," uchechtne se Max. Cítila jsem, jak mezi nimi proudilo napětí. Věděla jsem, že pokud nic neudělám, stane se něco zlého a proto jsem svého bratra chytla za ruku a kousek ho od něj odtáhla. 

,,Augu, nedělej žádnou kravinu. Pojďme domů," šeptnu. Ještě nějakou dobu na něj hleděl, pak ale pohled přesunul na mě a jeho tělo se uvolnilo. 

,,Tak je hodnej," zasměje se Max a foukne cigaretový kouř Augustovi do tváře. S tímto gestem nasedne do svého auta, s duněním nastartuje a vyjede z parkoviště. 

,,Můžeš mi říct, proč? Proč se kruci zahazuješ s takovým debilem?!" vyjekne bratr a rozejde se ke svému autu. Se sklopeným zrakem jsem se vydala za ním a beze slova si sedla na místo řidiče. August usedl vedle mě a nahněvaně nastartoval. Dojel na hlavní silnici, po které se dostal až k našemu domu. Rychle vystřelil z auta a zapadl do domu. 

,,Co se děje?" ozve se mamka hned, jak vstoupím do chodby a zuju si tenisky. Nechápavě hleděla na schody, po kterých její syn zřejmě bleskově vyběhl nahoru. 

,,Já to zvládnu, mami. Netrap se tím," dojdu jí políbit na tvář a pak se rozeběhnu za ním. Lehce zaklepu na jeho dveře a bez pozvání vejdu dovnitř. Zavřu za sebou dveře a přejdu blíže k němu. Stál u svého okna a hleděl ven. 

,,Jednou tě zničí," hlesne a z oka mu ukápne neposlušná slza. 

,,Snažím se mít naději, že vše bude jako dřív. Věřím, že někde tam uvnitř je to ten starý Max, kterého jsem tak milovala. Pochop mě, Auguste. Je to má první láska," šeptnu a prsty si projedu vlasy. 

,,Pleteš se. Ten Max, se kterým jsem se přátelil, je pryč. Neexistuje. A jestli budeš pořád tak naivní, skončí to špatně," otočí se ke mně čelem. ,,Měla bys raději jít. Mám věci do školy," dojde ke dveřím, které otevře, čímž mi dá znamení, abych odešla. Beze slova či pohledu jeho pokoj opustím a zapadnu do toho svého. Jen tak tak stihnu dopadnout na svou postel a obejmu jeden z polštářů, do kterého začnu tiše vzlykat až do večera. 

Příště už kapitolka z večírku ;*

Jinak nahoře Max :)