Because of you ✓

-August-

,,Jacku, stůj!" křikl jsem na něj. Místo toho ale, aby mě poslechl, přidal ještě víc do kroku a zašel za roh ulice. Vzdal jsem to a nakonec se rozeběhl. Pořádně jsem neběhal od té doby, co jsem měl ten úraz při zápase. Když jsem ho dohonil, rychle jsem mu zastoupil cestu, čímž jsem ho donutil se zastavit. ,,Nech mě to vysvětlit," vydechl jsem. Můj tep i dech byl zrychlený, a proto jsem tolik funěl. 

,,Nepotřebuju to slyšet. Vím, co jsem viděl," odsekl. Chtěl mě obejít, ale zastoupil jsem mu cestu. 

,,Poslouchej mě. Byla to jedna z mých bývalých. Nemohla vědět, že jsem gay," chtěl jsem se k němu přiblížit, ale při každém pokusu zase o krok ustoupil. Zůstal jsem proto stát v bezpečné vzdálenosti. 

,,Ne, ale ty to víš a i přesto jsi se od ní nechal políbit," rozhodil rukama do vzduchu, že mě s nimi málem praštil. Měl ale pravdu. Jsem idiot. Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a pohlédl na něj zpod řas. 

,,Omlouvám se, dobře? Tahle celá situace je pro mě ještě pořád nová a i přesto, že mi je s tebou úžasně, neumím v tom chodit. Když jdu po ulici, mám strach, jestli to na mě lidi kolem nepoznají. Den co den kráčím chodbou ve škole a nenápadně se krčím, aby si mě nikdo nevšiml a nezačal na mě křičet nějaké homofóbní urážky. Pochop mě, ještě do nedávna jsem měl holku a byl normální," hlesnu. Celé mé tělo jakoby ochřadlo. Jackův výraz se trochu zmírnil a povzdechl si. 

,,Ty to zřejmě nechápeš. Ty jsi normální. Copak záleží na tom, kdo se ti líbí? Člověka netvoří fakt, s kým spíš, ale to jaký jsi a jak se chováš. Jen naprostý idiot tě odsoudí jen proto, že jsi gay," hlas už měl o něco klidnější, ale cítil jsem v něm výtku i zklamání. Píchlo mě u srdce. Chovám se jako idiot. Jack má pravdu. ,,Pokud se ale stydíš za to, kým doopravdy jsi nebo s kým chodíš, nemůžeme v tom dál pokračovat. Já se totiž nemám v plánu schovávat. Pokud někoho miluješ, neohlížíš se na ostatní," jakmile toto vypustil z úst, ihned jsem k němu vzhlédl. Oči měl do mě pevně zabodnuté. Pomalu se mu zaplňovali slzami, což mi jen dávalo znamení, že to myslí vážně. 

,,Ne, ne, ne. Máš pravdu. Byl jsem idiot. Udělám cokoli, abych to napravil," vyhrknu. Jack ode mě ale zrak odtrhne, bez problému mě obejde a rozejde se pryč. ,,Mám se přiznat? To je to, co nám brání? Tak dobře," křikl jsem po něm. Ta slova visela mezi námi ve vzduchu. Ani jeden jsme se nehnul, což mě jen utvrzovalo v tom, že mám pravdu. Otočil jsem se na patě a vydal se zpět na večírek. Párty byla v plném proudu, pár lidí už se i stihlo opít, ale podstatné bylo, že tu byla skoro celá škola. 

,,Auguste, jak se máš?" objevil se vedle mě Nathaniel. Poplácal mě po zádech a pak se kolem mě s jeho partičkou rozestoupili. 

,,Dej si odstup, Hasi," můj hlas byl hrubší, než jsem plánoval, ale zřejmě to zabralo, protože se tvářil překvapeně. Stoupl jsem si na stůl a pár lidí na mě zvědavě pohlédlo. Nikde jsem ale mezi nimi neviděl mou sestru či její přátelé. ,,Můžete mi chviličku věnovat?" dostal jsem ze sebe. Ihned se na mě upřelo hned několik párů očí. Znejistil jsem. Pak ale dovnitř vešel Jack. Nechápavě se na mě zamračil, což u něj bylo ale to nejroztomilejší. Zhluboka jsem se nadechl, usmál se směrem k němu a pak se vyslovil. ,,Jsem gay," řekl jsem to tak, aby mě všichni slyšeli, ale podstatné bylo, aby to slyšel Jack. Ačkoli jsem to dělal kvůli sobě, bez něj bych se neodhodlal. Ihned se rozezněl šepot překvapených lidí. 

Když jsem slezl ze stolu, Nathaniel i jeho partička na mě nevěřícně hleděla. Ani z jednoho nic ale nevypadlo. Bez problému jsem kolem všech prošel a snažil se ignorovat všechny pohledy i řeči. Jack se snažil zachovat klidnou tvář, ale pod tím vším se usmíval. 

,,Nestydím se za nás a nikdy nebudu," hlesl jsem. Hned na to jsem si ho k sobě přitáhl a před zraky všech ho políbil. ,,Jdeme domů?" pozvednu na něj obočí. V očích se mu doslova jiskřilo, což mi v břiše probouzelo roj motýlků. 

,,Ale co April? Bude poprvé vystupovat," podotkne. 

,,Pochopí to. Navíc slyšel jsem jí tisíckrát," kmitnu rameny. Neváhal ani minutu, chytl mě za ruku a vyvedl ven. Pár nově příchozích se na nás ohlédlo, ale bylo mi to jedno. Nechci myslet na to, co se stane v pondělí, až přijdu do školy. Musím žít přítomností. 

Cesta byla snad nekonečná. Když jsme ale za námi zavřeli dveře, Jack se mi ihned vrhl na rty. Sundal mi košili a rukama zajel pod mé triko. Hned, jak jsme se dostali ke mně do pokoje, si to své přetáhl přes hlavu a brzy za ním letělo i mé. Povalil nás na postel a lehl si nade mě. Netrvalo to moc dlouho a oba jsme byli nazí. A věřte nebo ne, nebál jsem se. Jackovi jsem to ještě neřekl, ale miluju ho a vím, že takhle to chci. Chci s ním být každou minutu svého života a jednou s ním chci i zestárnout. A ačkoli je to možná hloupost, věřím, že toho nikdy litovat nebudu.

Kdo se těší na víkend? :))

Btw chápete, že tohle už je dvacátá kapitola?!