Because of you ✓

-August-

Když jsem zastavil spolu s April, Dylanem a malou Lili před školou, hned se mi rozklepaly nohy. April po mě hodila ten svůj starostlivý pohled, kterého si všiml i Dylan. Poděkoval za odvoz a odvedl svou sestru do její školy. Nervózně jsem prsty bubnoval o volant a hleděl před sebe. 

,,Bude to v pořádku. Jestli chceš, půjdu za ní s tebou," pevně stiskla mou ruku a tím přerušila rytmus, o který jsem se pokoušel. Kolem naše auta prošel Nathaniel Hase. Hned, jak si mě všiml, se falešně usmál a zamával mi. Znejistil jsem. Co se stane, až to zjistí? Okamžitě to roztroubí po škole. ,,Augu?" Aprilin hlas mě vrátil zpět do reality. Stále na mě upřeně hleděla a pokoušela se o ten nejjemnější výraz. 

,,To je dobrý. Musím to zvládnout sám," odpovím konečně. Je na čase se tomu postavit. Bohužel jsem se tak narodil a buď to Maeve pochopí nebo jsem v háji a roznese to po škole dřív než Nate. Zahlédl jsem jí u vchodu do školy. Povídala si tam s přáteli. Jakoby to tušila, rozhlédla se po okolí a zrakem zastavila na mé osobě. Vesele mi zamávala, ale když jsem jí její radost neopětoval, něco řekla přátelům a vydala se za mnou. April mi naposledy stiskla dlaň a pak vystoupila. S Maeve se pozdravila a zapadla do školy. 

,,Ahoj," otevře dveře od spolujezdce a nakoukne dovnitř. ,,Děje se něco?" pobídl jsem ji, aby si sedla vedle mě a pak se zhluboka nadechl. ,,Auguste, trochu mě děsíš," uchechtne se nervózně. Odepnul jsem si pás a natočil se k ní čelem. Její výraz trochu zvážněl. Oči si mě pozorně prohlíželi, snad jakoby se snažila má slova vyčíst předem. 

,,Musíme se rozejít," vylétlo to ze mě tak rychle, že jsem si ani nebyl jistý, jestli jsem to opravdu řekl. Podle jejího výrazu to ale pravda byla. 

,,Cože?" chvíli její hlas visel ve vzduchu, než jsem dokázal zformulovat slušnou odpověď. 

,,Víš Maeve, já už ti nemůžu dál lhát. Ty jsi skvělá, krásná, chytrá a tvůj vyvolený bude jednou ten nejšťastnější muž na světě, ale já to nebudu,"dál na mě nechápavě hleděla. Brzy se jí v očích ale zaleskly slzy. 

,,Smím se alespoň zeptat, proč?" přesně toho jsem se bál. Vyhnul jsem se jejímu pohledu a sklopil zrak na své upocené dlaně. Zažil jsem už pár rozchodů, ale tenhle byl jiný. Tentokrát to nebylo proto, že by ta holka nebyla dost dobrá, ale proto, že jsem si jí vážil tolik, že jen pomyšlení na to, že jí ubližuju, mě zabijí. ,,Auguste, já se celou tu dobu snažím, jako pitomá husa. Dělám pro tebe cokoli, snažím se to mezi námi nějak oživovat a v podstatě myslím jen na tebe. Kde jsem teda udělala chybu, že to chceš skončit?" zněla rozhořčeně, čemuž jsem se ani nedivil. Měla pravdu. Tentokrát je vina jen a jen na mé straně. 

,,Není to tebou-" pokusím se vyhnout odpovědi. Hlasitě si odfrkne. 

,,Alespoň použij lepší rozchodovou hlášku. Tahle je ohraná," dlouze protočila očima. Otočila se ode mě čelem k čelnímu sklu a založila si ruce na prsou. 

,,Jsem gay," vyhrkl jsem tiše. Doufal jsem, že to třeba nezaslechla a já jí prostě nechám se zlomeným srdcem odejít. Ona na mě ale okamžitě vykulila oči a pootevřela ústa. ,,Víš, ze začátku jsem tě tak nějak miloval. Jenže podvědomě jsem věděl, že to není úplně to, co chci. Mrzí mě, že pro tebe nejsem dost dobrý. Přál bych si to, ale nezměním to, kdo jsem," oběma se nám nahrnuly slzy do očí. Okamžitě se po mě natáhla a pevně mě objala. Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli, ale když jsme se vydali do školy, končila první hodina. Na druhém konci chodby jsem zahlédl Jacka. Opíral se o zeď, povídal si s přáteli a zrakem přejížděl po davu lidí. Když se zastavil u mě, jeho úsměv poklesl. Chtěl jsem za ním jít, omluvit se a celé to urovnat. On se ale odtrhl, popadl svůj batoh a rozešel se pryč ode mě. 

,,Říkám ti, že jsem to velkolepě podělal," povzdychnu. Byl jsem z toho rozhovoru s Maeve tak unavený, že se April nabídla a odvezla nás domů. Povídal jsem jí o Jackovi a o tom, co jsem udělal. Pozorně poslouchala a jen mlčky přikyvovala. ,,Nikdy mi neodpustí," složil jsem tvář do dlaní. 

,,Víš, pokud se mu vážně líbíš, měl by to pochopit. Mě se to sice netýká, ale je všeobecně dané, že pro nováčky v homosexualitě je začáteční období dost těžké. Obzvlášť, když si to nechceš přiznat. Měl by to pochopit," prolomí ticho v autě. Zastavila na naší příjezdové cestě a otočila se čelem ke mně. Proč dnes všechny rozhovory probíhají v tomhle autě? ,,Udělal si hloupost, bylo to od tebe hnusné a bude trvat, než se to napraví. Jsem si ale jistá, že pokud pro to něco uděláš, Jack ti okamžitě odpustí. Chce to jen nějaké láskyplné gesto. Pamatuješ na Pretty Woman? Jak za ní vyšplhal s tou kyticí růží a vyznal jí lásku? Udělej něco podobného," musel jsem se uchechtnout nad její naivitou. April milovala klišé a velká gesta jsou rozhodně klišé. Na druhou stranu to ale mělo něco do sebe. Jenže co udělat, aby mi odpustil a já se moc neztrapnil?

,,Promyslím si to," vydechnu nakonec. Oba jsme vystoupili a přešli k domu. 

,,A řekneš to teda dnes našim?" hlesne, aby jí nikdo neslyšel. Jakmile ale otevřela dveře, máma se u nich akorát zastavila. 

,,Co nám má kdo říct?" pozvedla zvídavě obočí. April si povzdychla a pak na mě omluvně pohlédla. 

,,Je doma táta?" rozhlédl jsem se po pokoji a spatřil ho na gauči u televize. ,,Můžu si s vámi na chvilku promluvit? Je to důležité," mamce se ve tváři mihla starost, ale nakonec přikývla a šla si sednout k tátovi. Z jejich pohledů, když jsem se před ně rozklepaně postavil, mi úplně vyschlo v krku. April si toho všiml a proto se natáhla pro mou ruku a stiskla ji, aby mi dodala odvahu. Což se jí povedlo. ,,Chci vám povědět něco, co vlastně vím dlouho, ale zároveň to je celkem čerstvé," začnu. Táta se pohodlněji opřel a dal si jednu nohu před druhou. Máma se naopak trochu předklonila, lokty se opřela o kolena a žmoulala v ruce utěrku. ,,Jsem gay," trvalo to, ale nakonec to ze mě vyšlo stejně rychle, jak rozchod s Maeve. Tátovi v krku zaskočila slina, takže se ihned rozkašlal. Mamka ho praštila do zad a pak na mě překvapeně pohlédla. 

,,Proč si nám to neřekl dřív?" nezdálo se, že by jí to vadilo. Trochu se mi ulevilo, ale stále tu byl táta, který se nejistě vrtěl na svém místě. 

,,Přiznal jsem si to až teď nedávno," kmitl jsem do tátovi tváře. Uhnul. April s mamkou si toho všimli a tiše si povzdychli. 

,,No jsem za tebe moc ráda, Auguste a děkuju, že si nám to řekl. April, pomůžeš mi s večeří?" obě ihned odešli a já se tak v pokoji ocitl sám s tátou, který hleděl před sebe na koberec. 

,,Tati?" šeptnu. Speciálně se soustředil na každý detail za mnou, který si prohlédl, dokud se mi konečně nepodíval do očí. ,,Jsi zklamaný?" ve vteřině jakoby jeho tělo ochřadlo. Pohled změkl, svaly povolily a tvář mu povadla. 

,,Proč si to myslíš?" natáhl se ke mně. Přitáhl si mě za zátylek do objetí, ve kterém jsme vydrželi dlouhé dvě minuty. ,,Synku, ačkoli mě nikdy nenapadlo, že můj syn bude gay, nic to nemění. Mám tě stejně pořád rád a dal bych za tebe klidně i život. Jsi můj syn a všechny vás s April a maminkou moc miluju, rozumíš? Nic na světě to nemůže změnit. A co, že jsi gay? To je přece normální," rozhodil rukama do stran a hned na to pokrčil rameny. ,,Jde mi jen o tvé štěstí," když domluvil, ještě mi líbnul do vlasů a pak mě letmo objal. 

,,Taky tě mám rád," šeptl jsem mu do ramene. Ať už je můj táta jakýkoli, tohle zvládl na jedničku. 

Pomalu se nám blíží léto:))