-April-

754 47 0
                                    

Jakmile jsem otevřela oči, znovu mě do hlavy udeřila tupá bolest. Nic ale nepředčilo mému bolavému srdci. Posadila jsem se a vlasy si svázala do volného drdolu. Cítila jsem se hrozně a podle toho jsem i určitě vypadala. Přešla jsem do koupelny. Dlaněmi jsem se opřela o umyvadlo a vzhlédla na svůj odraz. Zarudlé oči, unavený výraz a celá jsem působila tak opotřebovaně. Cítila jsem se špinavě. Ta představa, že se mě Nathaniel dotýkal, že přejížděl svýma rukama po mé holé kůže. Zamrazilo mě. Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Rychle jsem škubla se závěsem, abych se co nejrychleji dostala pod vodu. Závěs mi zůstal v ruce, tak jsem ho odhodila stranou někam do rohu koupelny. Okamžitě jsem na sebe pustila vodu, ani jsem se neobtěžovala svléknout. Natáhla jsem se pro mýdlo a celá jsem se namydlila. Pokoušela jsem se celá vydrhnout, ale ve chvíli, kdy jsem si skoro do krve rozškrábala ruku mi došlo, že to mi nepomůže. Nikdy se jeho dotyků nezbavím. Díky němu budu své tělo nenávidět už po zbytek mého života. 

Převlékla jsem se do suchého oblečení a sešla dolů do kuchyně. August stál u plotny a usmíval se na svého přítele. Ihned si mě všiml a oba na mě upřeli své starostlivé pohledy. Chtěla jsem mu to povědět, chtěla jsem se svému bratrovi vybrečet na rameno, chtěla jsem mu říct úplně všechno. Stejně jako dřív, když jsme byli ještě děti. Přerušilo mě klepání. Jakmile jsem uslyšela jeho hlas, zastavilo se mi srdce. Celé mé tělo se klepalo, protože vědělo, co ho čeká. Nejistými kroky jsem přešla ke dveřím. 

,,Promluvíme si?" upřel na mě své smutkem zaplněné oči. Bolelo mě ho takhle vidět. Přivřela jsem za sebou dveře a o kousek jsme poodešli. 

,,Bála jsem se o tebe," přiznala jsem rychle, abych ho alespoň na vteřinu umlčela. 

,,Potřeboval jsem si to celé promyslet," podrbal se ve vlasech, zrak upřený někam za mě. Vyhýbal se mým očím. ,,April, já-" na vteřinu se mu zlomil hlas. Do očích se mu nahrnuly slzy. Věděla jsem, co chce říct. Stáhlo se mi hrdlo. ,,Nemůžu. Nemůžu neustále myslet na to, jak se tě ten parchant dotýkal. Nemůžu," začal divoce kroutit hlavou. Přispěchala jsem k němu a jemně mu přiložila dlaně na tváře, čímž jsem ho zastavila. Neodtáhl se. Upřeně mi hleděl do očí. 

,,Chci ti to vysvětlit. Nikdy bych tě s nikým nepodvedla. Miluju tě z celého svého srdce. Neudělala bych ti to. Vím, že mi dal něco do pití a mrzí mě, že jsem to dovolila, ale netušila jsem, že by něco takového udělal. Já si nic nepamatuju, ale vím, že tohle bych neudělala. Musíš mi to věřit," i mě popadla trochu hysterie. Slzy se draly na povrch stejně rychle jako vzlyky. Tělo se mi klepalo strachem. 

,,Já ti věřím," šeptl. Uhnul pohledem na své tenisky a půl minuty se odmlčel. ,,Ale nedokážu s tím žít. Miluju tě, ale prostě nemůžu. Bude lepší, když to skončíme hned, než abychom se trápili. Mrzí mě to," hned, jak to dořekl, se mu zlomil hlas a hlasitě se rozvzlykal. Naposledy ke mně vzhlédl a pak se zavřel ve svém domě. 

Hned, jak jsem za sebou zavřela dveře, mi celé mé tělo vypovědělo funkci. Zády jsem narazila na dveře, po kterých jsem se svezla až k zemi. Tvář jsem schovala do dlaní a na plno jsem se rozvzlykala. August mě okamžitě objal. 

,,Tak moc mě to mrzí," hlesl. Nemohla jsem to zastavit. Celé to byla jen má vina. Kdybych se od Nathaniela držela dál, nic z toho by se nestalo. Nedal by mi nic do pití, nezneužil mě a mě by se nerozpadl celý život. 


O týden později jsem na to měla jiný názor. Ačkoli jsem byla stále smutná a srdce mě bolelo, jako ještě nikdy předtím, nebyla to jen má vina. Dylan o mě mohl bojovat. Věděl, že jsem ho nepodvedla, ne úmyslně. Mohl se alespoň pokusit to překonat. Ale on to vzdal. Vzdal to, vzal si dálkové studium a odjel do Londýna. Nechal mě tu. To já jsem ta zneužitá. 

Když jsme v úterý, kdy jsem se konečně rozhodla jít do školy, potkali na chodbě Nathaniela Hase se zlomeným nosem a fialovým okem, viděla jsem, jak to v Augustovi vře. Nechtěla jsem ale, aby něco dělal. Dostal, co si zasloužil a navíc ho skoro tucet dívek z naší střední udalo za omámení i zneužití. Vzali mu stipendium a co jsem slyšela, rodiče se rozhodli se kvůli ostudě raději odstěhovat na Floridu. Nenáviděla jsem ho celou svojí duší, proto jsem ho ani na vteřinu nelitovala. 

V pátek byl maturitní ples. A i když se ode mě čekalo, že budu truchlit a utápět se v slzách, nebylo tomu tak. Dobře, asi tři dny jsem se nehnula z postele a spotřebovala jsem snad celý les kapesníků, ale když jsem se vrátila do školy, uvědomila jsem si, že mi to za to nestojí. Milovala jsem ho, rozešli jsme se a život jde dál. 

Proto, když jsem teď stála před zrcadlem v mém pokoji a hleděla jsem na svůj odraz, viděla jsem v něm úplně jiného člověka. Silnějšího, odhodlanějšího a plného elánu. Dokonce jsem se rozhodla strávit léto sama po Evropě a tátovi jsem sdělila, že na vysokou nepůjdu, protože se chci věnovat hudbě. Pustila jsem se do skládání vlastní hudby a rozesílám své cédéčka, kam to jen jde. 

,,Připravená?" nakoukne ke mně do pokoje August. ,,Páni. Jsi krásná," celou mě sjel pohledem a pak se na mě upřímně usmál. ,,Jsem rád, že se konečně cítíš dobře," vtáhl si mě do objetí. ,,Ale musíme vyrazit. Jack už čeká na parkovišti," rychle jsme nasedli do auta, teda předtím jsme si ještě prošli tátovým focením, jakoby to byl náš maturiťák, ale nakonec jsme dojeli na školní parkoviště a setkali se s Jackem. August ho dlouze políbil a něco mu zašeptal do ucha. Byli spolu tak sladcí. Když se ale August nedíval, tvářil se Jack ztrápeně. 

Celý ples probíhal skvěle. Všichni tři jsme tančili, bavili se a pili nealkoholický ovocný punč. Při ploužácích se oba střídali v tanci se mnou, abych nestála opuštěně někde v koutě. Bylo to úžasné a já na malou chvíli zapomněla na posledních pár dní, které jsem strávila v depresích a nakonec i přesvědčováním samu sebe, že jsem silná a že to překonám. 

,,Skočím si na záchod!" křikla jsem bratrovi do ucha, abych překřičela hlasitou hudbu. Odběhla jsem na dámy, ale když jsem se vrátila, oba byli pryč. Zmateně jsem je hledala po celém sále, až jsem z venku něco zaslechla. Našla jsem Augusta v jeho autě. A tentokrát to byl on, kdo se topil v slzách. 


Blížíme se ke konci!!!

Because of you ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat