Because of you ✓

-August-

,,Dobré ráno všem," vešel jsem do plné kuchyně. Mamka jako obvykle stála u plotny a smažila vejce k snídani, zatímco se v kávovaru dělala další várka čerstvě umleté kávy. Táta si četl rubriku o politice a April koukala do mobilu. S někým si psala a nemožně se u toho culila, že by to nedokázal přehlédnout ani slepec. ,,Dobré ráno!" zopakuju směrem k ní a dodám na má slova větší důraz. Konečně odlepí zrak od obrazovky a pohlédne na mě. 

,,Co je?" pozvedne nechápavě obočí. Najednou jakoby si všimla i snídaně, která před ní zřejmě už nějakou dobu stála. Odložila své mobilní zařízení stranou tak, aby na něj viděla, a pustila se do jídla. Pokaždé, když se ale rozsvítila obrazovka, rychle upustila vidličku a honem odepsala. Ten rámus rušil i táta od čtení. 

,,Mohla by ses vrátit do reality?" ušklíbnu se nad jejím stavem. Zmateně na mě hleděla a chvíli trvalo, než jí má slova došla. Hned na to na mě vyplázla jazyk a zase se pustila do snídaně. Jakmile jsme oba dojedli a rozloučili se s našima, vyšli jsme z domu a nasedli ke mně do auta. Bez problému jsem nastartoval a vyjel ke škole. ,,Takže jaké bylo včera rande?" nadhodím do naprostého ticha panující mezi námi. April se hned celá rozzářila a rty se jí nekontrolovatelně roztáhly do stran. Znám tenhle její výraz. Je do něj zamilovaná a to až po uši. 

,,Bylo to fajn," nahodila vyrovnaný výraz a jen ledabyle pokrčila rameny. Když si myslela, že se nedívám, znovu se lehce pousmála. 

,,Takže to znamená, že už jste konečně spolu nebo jak to mezi vámi je?" na jednu stranu jsem to opravdu chtěl vědět, protože přece jen je to má sestra a měl bych se o ní zajímat, ale zároveň jsem se snažil odvést myšlenky jinam. Jelikož jsem v pátek všem přiznal, že jsem gay, očekávám, že to ví celá škola. O to hůř se mi do ní půjde. Nelituju toho, že jsem to udělal. Naopak jsem rád, že to mám za sebou. Jenže mám strach. 

,,Zřejmě asi ano," vypískne radostně. Ihned mě probere z mého přemýšlení. Překvapeně se na ní otočím, načež se zářivě usměju.

,,Mám z vás radost, April. Vážně," chtěl bych si jí přitáhnout do náruče a předat jí mé nadšení, jenže kdybych to udělal, zřejmě bychom skončili někde v příkopě nebo pod koly kamionu. 

Zbytek cesty mi April vyprávěla o jejich schůzce a nadšeně přitom mávala rukama. Když jsem ale dojel ke škole, úsměv mi ze rtů opadl a já se zarazil. Jakoby se mě ta sedačka snažila vcucnout do sebe. Možná by to tak bylo nejlepší.

,,Augu, jsem tu s tebou. Zvládneme to spolu, jako všechno ostatní," všimne si April mého výrazu a okamžitě jí to dojde. Zřejmě sourozenecká telepatie. Popadla mou upocenou dlaň a s odhodláním ji stiskla. Jakoby se pokoušela předat mi její sílu. Nakonec jsem neochotně vystoupil a auto zamkl. Periferně jsem zahlédla pár studentů, co na mě až prazvláštně dlouho hleděli. Když jsem se na něj ale ohlédl, všichni sebou prudce trhli a dělali, jakoby nic. Tentokrát to byla April, která se zdála být tou vyrovnanou půlkou naší dvojce. S uvolněným polo úsměvem mi dala ruku kolem pasu a odlehčeně se rozešla ke škole. Nezbývalo mi nic jiného, než jí tu ruku kolem ramen dát. Zahlédl jsem na parkovišti Dylana. I má sestra si ho všimla. 

,,Klidně běž. Zvládnu to," kývl jsem směrem k němu. April se ale pohledem vrátila ke mně a zabodla do mě přísný pohled. 

,,Nikam nejdu. Jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě a chci s tebou v tomhle tvém těžkém momentu být. Chci ti být oporou. Jsem tvá sestra a to musím všichni okolo pochopit. Ty budeš mít vždycky přednost," pronesla svůj dlouhý monolog a pak se bez dalších slov znovu rozešla ke vchodu. Jakmile jsem otevřel velké červené dveře a vkročil do zalidněné chodby, všechen zrak se přesunul na mě. Pár holek, se kterými jsem v minulosti chodil, na mě nevěřícně a možná trochu vyčítavě hledělo, ale ostatní měli v očích jen zvědavost a touhu po pravdě. Někteří si mohli myslet, že jsem to plácl jen tak v opilosti. Okamžitě jsem je ale vyvedl z omylu. Přistoupil ke mně totiž Jack a přede všemi mi dal krátký polibek na přivítanou. Většina se slušně otočila, ale našlo se pár jedinců, kteří na nás doslova s otevřenou pusou hleděli a přemítali si v hlavě, zda se to vážně děje nebo zkrátka jen zaspali a ještě stále leží u sebe doma v posteli. 

,,Jak se cítíš?" pousměje se Jack a lehce se dotkne mé tváře. April nás nenápadně opustí a vydá se ke své skříňce. Brzy zahlédnu, že jí dohnal Dylan a spolu zapadnou do třídy. 

,,Vlastně jsem čekal, že to bude horší," kmitnu rameny. Znovu ho, jen tak pro svůj pocit, políbím. Ruku v ruce jsme se rozešli chodbou a zastavili se až u jeho třídy, která byla na samém konci. ,,Po škole nic nemám. Půjdeme k tobě?" zeptám se ho automaticky.

,,Jasně, ale tak mě napadlo-" pustil mou ruku a podrbal se na zátylku. ,,To je jedno," chtěl se otočit a zapadnout do třídy, ale já ho pohotově čapl, otočil k sobě čelem a očima ho pobídl k řeči. ,,Jsem rád, když si u nás. I mamka tě má ráda. Jenže jsem myslel, že teď, když spolu chodíme, že mě třeba představíš vašim," sklopí zrak k zemi a nervozně se zhoupne z pat na špičky a zpět. 

,,Mám to v plánu. Hodně brzo to mám v plánu, ale nemůžu to na ně teď vybalit. Přijde mi, že se vnitřně ještě stále vyrovnávají s tím, že jim domů nikdy nepřivedu jejich vysněnou snoubenku ani naše dítě. Potřebují čas na další novinky, chápeš?" pohlédl na mě zpod řas a chvíli mi zamyšleně očima přejížděl po tváři. 

,,Dobře. Musím na hodinu, takže se uvidíme potom," tentokrát už mě políbil jen na tvář a hned zapadl do třídy. S nechápavým výrazem jsem stál před jeho třídou, v uších mi dunělo zvonění, které oznamovala, že za pět minut začíná hodina a mozek tvrdě pracoval, aby pochopil celou situaci, která se tu před pár chvílemi odehrála. To se na mě vážně kvůli tomu zlobí?

Konečně letní počasí :)) Jak zvládáte ty letní vedra vy?

Btw ta písnička je strašně krásná... Doporučuji poslechnout:)