Because of you ✓

-April-

Hned, jak jsme vešli do Maxova přeplněného domu, dostala jsem ze všech stran facku od cigaretového kouře a výparů z alkoholu. Dunivá hudba mi doslova rozklepala ušní bubínky a já se musela zhluboka nadechnout, abych se naladila na stejnou vlnu, jako všichni kolem. 

,,Skočíme pro pití," křikne k nám bratr a popadne Maeve za ruku. Brzy zmizí v davu opilých studentů, zatímco nás nechá u vchodu. Posuneme se o kousek dál a holky se dají ihned do řeči. Bylo mi Dylana tak nějak líto. Vypadal v pohodě a zdálo se, že se umí bavit, ale nikoho neznal, takže neměl s kým. Chtěla jsem s ním zavést konverzaci, jenže pak se za mnou ozval Maxův hlas. 

,,Přišla si," opilecky se usměje a za boky si mě přitáhne do polibku. Rukou mi přitom zajel pod triko, což mi moc příjemné nebylo. Obzvlášť když jsem věděla, že na nás všichni koukají. Odtáhla jsem se od něj a pak se omluvně na všechny podívala. ,,A kdo je tohle?" všimne si Dylana stojícího za mnou, který ho propaloval pohledem. 

,,To je Dylan. Náš nový soused," řeknu a pro jistotu mu položím dlaň na hruď, jelikož se na sebe dívali, jakoby se chtěli každou chvíli pozabíjet. ,,A tohle je Max," pronesu k Dylanovi. Ani jeden nijak nezareaguje, takže se nakonec otočím k Maxovi. ,,Chceš jít do altánku?" pozvednu obočí. Dříve, když Max pořádal party, jsme se tam vždy zašili a jen tak si povídali. Klidně i celé hodiny. 

,,Vlastně už jsem slíbil, že půjdu hrát flašku," pokrčí rameny. ,,Přidáš se?" bylo mi jasné, že mě tam nechce. Byla to spíše otázka ze slušnosti. 

,,Vlastně ne. Uvidíme se později," hned, jak to dořeknu, mě vášnivě políbí, pak věnuje pohled Dylanovi a odejde. ,,Omlouvám se za něj. Poslední dobou je zvláštní," prohrábnu si vlasy a napiju se ze svého kelímku. 

,,Mám takovou teorii. Pokud je někdo blbec, už se tak musel narodit," ušklíbne se. Snažila jsem se, ale nakonec jsem se hlasitě rozesmála. Je špatné, že se směju urážce, která byla mířena na mého přítele? 

,,Chodíval si často ne večírky?" usadím se na gauč a znovu se napiji. Dylan ani chvíli neváhá a sedne si vedle mě. 

,,Vlastně jo. Často jsme na nich s kapelou hrávali," přikývne. ,,Jak se to vlastně stane, že holka jako ty začne chodit s klukem jako je on?" upře na mě svůj nechápavý pohled. 

,,Holka jako já?" uchechtnu se a nakloním hlavu trochu na stranu, abych mu naznačila, že to chci rozvést. 

,,Milá, vtipná, chytrá, krásná. Takových je na světě málo a on tě uloví zrovna takový blbec," ihned jsem nad jeho poznámkou zrudla. Nervozně jsem si zastrčila pramen vlasů za ucha a znovu se napila. 

,,Dřív takový nebyl. Ale nechci se dnes o něm bavit," povzdychnu si. Nastalo mezi námi ticho, které vyplňovala jen hlasitá hudba a hlasy ostatních. ,,Pověz mi něco o sobě," napadne mě. Dylan se dal do řeči a já ho se zájmem poslouchala. Po čase nám došlo pití, takže za stálého mluvení jsme si došli pro další. Chvíli jsme v kuchyni pobyli, než nám došlo znovu. Načepovali jsme si tedy další pivo a vydali se ven na zahradu. 

,,Vypadá to, že jste si s bratrem dost blízcí," podotkne Dylan. V té chvíli mi dojde, že jsem ho už nějakou dobu neviděla. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho neviděla. Naopak můj zrak zůstal viset na mém přítelovi, který seděl bez trika na trávě spolu se třemi holkami. Najednou se k jedné z nich sklonil a dlouze jí políbil. 

,,Omluv mě," podám mu svůj kelímek a ani se na něj nepodívám. Vím ale, že se díval stejným směrem. Dlouhými kroky jsem přešla celou zahradu až k bazénu, u kterého seděli. ,,Děláš si srandu?" pronesu ostře. Prudce se od té blondýny odtáhl a vymrštil se na nohy. 

,,April, není to tak, jak to vypadá. Byl to jen hloupej úkol," pokusí se mě chytnout za zápěstí, já ale uhnu. 

,,Tohle byla poslední kapka. Čekala jsem na poslední znamení a tady ho mám. Končím, Maxi. Končím," kousek od něj ustoupím a projedu si prsty vlasy, abych se trochu uklidnila. 

,,Jak to myslíš? Tohle neříkej. Víš, že tě miluju," tentokrát se mu podaří mě chytnout za ruku. 

,,Maxi, já se s tebou rozcházím. Už takhle dál nemůžu," prudce trhnu s rukou a uvolním jí tak z jeho sevření. Najedou jakoby se celý svět ztmavil. Na tváři jsem cítila štiplavou bolest, mé nohy se podlomily a já padla k zemi. 

,,Nebudeš mi říkat, co mám dělat. Je to i moje rozhodnutí," slyšela jsem to jakoby z dálky. Když jsem ale vzhlédla k jeho rozzuřené tváři, trochu jsem se vzpamatovala. ,,Děvko!" v té chvíli se ale i on sám zřítí k zemi. Nad námi stál Dylan, který mi rychle pomohl na nohy. Když se Max zvedl, ihned na něj zaútočil a započala rvačka. Byli tak vyrovnaní, že jednu chvíli měl navrch Max a pak zase Dylan. Konečně se tam objevili nějací kluci, co je od sebe odtrhli a snažili se Maxe uklidnit. 

,,Jsi v pořádku?" kleknu si k Dylanovi, kterému ze rtu i ze spánku tekla krev. Pokoušel se ji utřít do rukávu košile, ale krev tekla dál. Podepřela jsem ho a on se zvedl. Už jsme byli na odchodu, ale já se musela otočit. ,,Definitivní konec," s těmito slovy jsem se Maxovi naposledy podívala do očí a pak se s Dylanem vydal domů. Cesta byla dlouhá a tichá, jelikož ani jeden z nás nechtěl nic říkat. Díky bohu ulice byly prázdné, až na pár projíždějících aut. ,,Nemůžu tě takhle poslat domů," zastavíme se u jeho dveří. Chtěl něco namítnout, ale já se beze slov vydala k nám. Bylo něco kolem jedenácté, takže naši už byli v ložnici, kde si pouštěli nějaký film. Mlčky jsme zapadli do mého pokoje a já pro jistotu zamkla. Posadila jsem ho na postel a doběhla do koupelny pro malinkou lékárničku. 

,,Nemusíš se o mě starat," podotkne. 

,,Je to má vina. Takže tohle je to nejmenší, co můžu udělat," popadnu kapesník a nanesu na něj trochu kysličníku. ,,Teď to štípne," šeptnu a jemně přiložím kapesník na jeho spánek. Tvář se mu zkroutí do bolestné grimasy a oči pevně zavře. Ránu jsem důkladně vyčistila a nakonec zalepila náplastí. I ret jsem otřela, čímž jsem zastavila krvácení. ,,Mimochodem děkuju. Bylo od tebe hezké, že ses mě zastal," akorát jsem utírala poslední stopy krve z jeho tváře, když otevřel oči. Prohlédl si mou tvář a pak je zabodl do mých očí. Byla jsem mu tváří tak blízko, že jsem cítila jeho horký dech na mé tváři. Napětí mezi námi houstlo a mé srdce se prudce rozbušilo. Nechtěně jsem pootevřela rty, čehož si samozřejmě ihned všiml. 

,,Hraješ?" jeho pohled nakonec spočine někde zamnou. Trochu zmateně se otočím a pohlédnu na klávesy, která stály u dveří. 

,,Už od mala," pousměju se. Sklidím všechen bordel a vrátím lékárničku na její místo. 

,,Zahraj mi něco," vyhrkne dychtivě. Trochu zaraženě se na něj otočím a okamžitě zakroutím hlavou. ,,No tak. Chci tě slyšet. Navíc- dlužíš mi to," vítězně se ušklíbne. Mě tak nezbude, než se posadit na malou černou židličku, čelem k němu a položit prsty na klávesy. Zhluboka jsem se nadechla a začala předehrou. Ani nevím proč, ale začala jsem do rytmu zpívat slova mé písně, kterou jsem sama složila. Hrála jsem až do samotného konce a jakmile pokoj utichl, můj dech byl zrychlený tou krásou, co mě naplňovala. Konečně jsem si dovolila vzhlédnout k Dylanovi. Upřeně a trochu překvapeně mě sledoval. Hruď se mu zvedala stejně rychle jako mě, což bylo trochu zvláštní. Pootevřel rty a nadechl se. 

,,Páni!" 

Koho máte radši? April nebo Augusta? :))

P.S.: Miluju Katherine hlas a texty...