Because of you ✓

-April-

Jak plynul čas, večírek se víc a víc rozrůstal. Ani jsem se nenadála a celý dům byl plný mých vrstevníků. Zatímco kluci ladili nástroje, já seděla na provizorním pódiu a rozhlížela se po známých tvářích, které den co den vídávám ve škole. Měla jsem strach. 

,,April, tady jsi. Hledali jsme tě snad všude," objeví se u mě mé přiopilé kamarádky. Když si ale všimli mého výrazu, jakoby ihned vystřízlivěli a starostlivě si mě přeměřili. 

,,Co se děje?" Kat si sedla vedle mě, zatímco Anna přišla blíž ke mně a břichem se opřela o má kolena. Obě odložili jejich kelímky s pivem. 

,,Nevím, jestli dokážu vystoupit. Je tu tolik známých lidí. Co když to zkazím?" povzdychnu si. Raději jsem sklopila pohled do svého klína. Vlasy mi spadli podél tváře, takže nikdo nemohl vidět tu zoufalost, která se v ní odrážela. 

,,April, známe tě už hodně dlouho. A zpívat jsme tě slyšeli snad milionkrát. Věř mi, že říct, že máš talent, je slabé slovo. Jsi úžasná a všichni kolem si to taky budou brzy myslet," každá mě chytla za jednu ruku a pak jí pevně stiskli, jakoby mi chtěli předat jejich víru, kterou do mě vkládají. 

,,Zapomeň na ty všechny lidi kolem. Neděláš to pro ně, ale pro sebe. Užij si ten moment," ačkoli byla Anna ta opilejší, její slova dávala smysl. Odhodlaně jsem zvedla tvář a děkovně se na ně usmála. 

,,Máte pravdu. Zvládnu to," zhluboka vydechnu.

,,A teď se jde na panáka!" vyjekne Kat. Seskočíme z pódia a rozejdeme se do domu. Procpávali jsme se kolem všemožných lidech a já se jen rozhlížela. Pak se ale zahlídla povědomou tvář. Max i s jeho přáteli z týmu stáli v obýváku a s pivem v ruce si o něčem horlivě povídali. 

,,Kruci," šeptnu. Holky se zastaví a zvídavě začnou pátrat pohledem po místě, kam jsem hleděla. ,,Max," vydechnu. V té chvíli si jich obě všimnou. Obě věděli, co to pro mě znamená. Sice jsem s naším rozchodem smířená a vlastně jsem bez něj šťastnější, nedokážu před ním vystupovat. 

,,Myslím, že to chce dvojitého panáka," šeptne Anna. Bez dalších slov mě zatáhnou do kuchyně a Kat popadne první flašku, kterou viděla. Všem nám nalila velkého panáka, kterého jsem si bez odmlouvání vzala. ,,Na April," vydechne Anna. S jejími slovy ho do sebe všechny kopneme a pak se znechuceně zašklebíme. V krku mě pálila hořká chuť a hruď se mi okamžitě rozhořela. Brzy jsem ale cítila, jak se mé tělo uvolnilo. Pořád to ale nebylo ono. Při druhém se mi na tváři objevil úsměv, což bylo znamení, že nervozita opadla. 

Jakmile jsem pak vystoupala na pódium, stiskla v ruce mikrofon a pohlédla do tváří stovky lidem ze školy, věděla jsem, že to je přesně to místo, kde mám být. Jakoby ve mě něco konečně zapadlo. Hudba se mi rozezněla v uších, srdce se prudce rozbušilo, ale mé tělo bylo klidné. Ladně jsem si dala mikrofon ke rtům. Přesně, jako na zkouškách, jsem začala zpívat a dala jsem do toho úplně všechno. Brzy se k nám lidi přidali nebo začali tancovat do rytmu. Nikdy v životě jsem se necítila šťastněji. Nakonec jsme ještě vyšvihli jednu naší písničku, na jejímž konci se ozval huronský potlesk. Nemohla jsem se přestat usmívat. 

,,To bylo úžasný," ozve se Luke. Všem nám na tváři panoval obrovský úsměv. Ani jsem Dylanovi nestihla nic říct, jelikož se kolem něj utvořil chlum jeho nových fanynek. Každá se pokoušela jakkoli dotnout, získat od něj jakoukoli informaci a nebo alespoň podpis. Na vteřinu jsem se cítila smutně. Když pak ale za mnou přiběhli holky, nasadila jsem zpět svůj úsměv, kterého jsem se už po zbytek večera nezbavila. 

,,Na naší kamarádku s tím nejkrásnějším hlasem," ozve se Kat při asi pátém panáku, který nám nalila. Obě byli už kompletně na mol. Neustále do sebe klopili nějaký alkohol, smáli se a nebo se odvážně kroutili na koberce v obýváku. Bylo po půlnoci a pomalu se celý dům vylidňoval. Seděla jsem na gauči, sledovala své kamarádky, jak opile flirtují s kluky z plaveckého týmu a u toho jsem popíjela ze svého kelímku s pivem. Ačkoli bych měla oslavovat, na alkohol jsem neměla skoro vůbec pomyšlení. Proto jsem za celý večer měla jen tři piva a ty dva panáky před vystoupením. Všichni, co tu ještě stále zůstali, se z venku přesunuli do domu, proto jsem využila situace a vyplížila se na vzduch. 

Myslela jsem, že si chvíli posedím na verandě, nadýchám se čerstvého vzduchu a půjdu zpět. U bazénu jsem ale zahlédla povědomou postavu s kytarou v ruce. Když jsem se k němu dostatečně přiblížila, zaslechla jsem melodii písničky, kterou jsme dnes už jednou hráli. 

,,Ahoj," šeptnu. Překvapeně ke mně vzhlédl a ihned přestal hrát. Jakoby se lekl, že ho někdo poslouchá. ,,Klidně pokračuj," pobídnu ho. On se ale o kytaru jen opře. 

,,Jen si tak brkám. Proč nejsi uvnitř? Měla bys oslavovat dnešní výkon. Byla si skvělá," zabodl do mě své studánkové oči. Rty měl lehce zvednuté do úsměvu. 

,,Nemám moc náladu na slavení," uculím se nad jeho poznámkou a raději se zahledím na klidnou hladinu průzračné vody. ,,Vlastně jsem ti chtěla ještě jednou poděkovat. Bez tebe bych nikdy nezjistila, jaké to je stát před všemi těmi lidmi a dělat to, co mě baví," hlesnu. Panoval mezi námi naprostý klid, což byl po dnešním dni jako balzám na duši. 

,,Naopak. To já bych měl děkovat tobě. Bez tebe bychom tak dobrý nebyli," pronesl vážně. Jeho slova kolem nás vlála ve větru.

,,Zahraj mi něco," prolomila jsem ticho mezi námi a bradou kývla směrem na kytaru. Dylan se dlouze zamyslet a pak se nejistě dotkl strun. Ozvala se melodie, kterou jsem nikdy předtím ještě neslyšela. Pootevřel ústa, kmitl na mě pohledem a pak začal zpívat. 

You touch me and it's almost like we knew
That there will be history between us two
We knew someday that we would have regrets
But we just ignored them the night we met
We just dance backwards into each other
Trying to keep our feelings secretly covered
You touch me and it's almost like we knew
That there will be history

Pozorně jsem poslouchala každé jeho slovo. Měl tak krásný hlas. Srdce mi tlouklo jako o závod a v hlavě mi běhali všemožné myšlenky. 

,,-with the way that we're looking at each other." při posledních slovech ke mně vzhlédl. Díval se na mě tak zvláštním způsobem. Ještě nikde jsem tenhle pohled u něj neviděla. Zpanikařila jsem. 

,,Bylo to krásný," vydechla jsem. Odtrhla jsem od něj zrak a vzhlédla jsem k nebi. Celé bylo zasypané zářícími hvězdami a napravo se pyšnil velký vůz. Jakmile jsem svůj pohled ale znovu přemístila na něj, nestihla jsem se nadát a on se ke mně sklonil. Rty jemně přitiskl na ty mé a ruku položil na mou tvář. Políbil mě. Vážně to udělal. 

Jakoby všechno kolem utichlo. Srdce se zklidnilo, dech zmizel a v břichu se probudil ten dávný pocit létajících motýlků. Byli jsme tam jen my dva. 

Ještě víc se ke mně naklonil, čímž prohloubil náš polibek. Když se pak ode mě odtáhl, opřel se čelem o to mé. Oba jsme zrychleně dýchali a snažili se vstřebat to, co se tu právě odehrálo. 

,,Tohle jsem chtěl udělat tak strašně dlouho," šeptl. Hleděl mi do očí a čekal na mou reakci. Všechno jakoby se mi z hlavy vytratilo. Nemohla jsem přijít na ta správná slova. Nakonec jsem to se svým mozkem vzdala, za zátylek se ho k sobě přitáhla a znovu políbila. 

Konečně :)) Na tuhle kapitolu jsem se těšila strašně dlouho :D

Btw nahoře máte tu písničku, co Dylan zpíval. Znáte ji?