Because of you ✓

-April-

Jakmile se do mého pokoje prodraly první sluneční paprsky, usídlily se na mé tváři, čímž mě vyrušili z mého snění. Měla jsem ještě hodinu do budíčku, proto jsem se přetočila na záda a zahleděla se do čistě bílého stropu. Celou tu hodinu jsem jen proležela a prohlížela si každý milimetr sytě bílé barvy. A ačkoli bych měla být otrávená, celá jsem zářila. Stále jsem cítila na svých rtech jeho dotek. Kdykoli jsem zavřela oči, viděla jsem jeho tvář. Dokonce i má postel byla stále ještě nasáklá jeho vůní. Zabořila jsem nos hlouběji do peřiny. 

Nakonec jsem se ale donutila vstát. Pustila jsem si písničky, se kterými jsem zamířila do koupelny. Po ranní hygieně jsem přešla ke skříni. Ačkoli venku zářilo slunce a příroda hrála všemi barvami, bylo chladno. Proto jsem zvolila černé džíny, obyčejné triko a slabou bundu. Na hlavu jsem si ještě narazila slabou pletenou čepici. 

,,Dobré ráno," seběhla jsem dolů do kuchyně. Hned za mnou došel i můj bratr. Rychle jsme se najedli a vystřelili z domu. ,,Mějte se!" utrousila jsem ode dveří. Vyšla jsem ven a mé rty se automaticky roztáhly do úsměvu. Dylan se opíral o Augustovo auto a hleděl přímo na mě. Bratr se s ním jen pozdravil a zapadl na své místo řidiče. 

,,Ahoj," pousmál se a zády se odrazil od auta, aby byl ke mně blíž. ,,Jak ses vyspala?" jemně se dotkl mé tváře a bez dalších okolků mě políbil. Mé srdce zase o kus poskočilo. 

,,Šlo to," hlesnu, když se odtáhneme. Společně si sedneme na zadní sedačky a ihned si propleteme ruce. August si nás prohlédne ve zpětném zrcátku, ale jen se ušklíbne a nastartuje. Za pár vteřin jsme stavěli u dalšího domu. Do dvou minut z něj vyběhl Jack a usedl k Augustovi dopředu. 

,,Zdarec," všechny nás pozdravil a pak krátce políbil Augusta. Lehce se pousmál, ale nebylo to jako obvykle. Zdálo se mi, že ho něco trápilo. Jack bez zeptání pustil rádio, čehož Dylan zřejmě využil a naklonil se k mému uchu. 

,,Už máš nějaké plány na Silvestr?" nadzvedl radostně obočí. V očích se mu roztomile jiskřilo. 

,,No naši pojedou zřejmě k tetě. Proč se ptáš?" uchechtnu se. Je teprve říjen a podzim je na samém začátku. Zima, natož Silvestr, je ještě daleko. 

,,Táta zdědil jednu takovou malou chatu na horách. Jezdili jsme tam skoro pořád. Letos je ale pozvali jejich známí, proto mě napadlo, že bychom tam mohli jet jen my dva. Sami," při posledním slově mě zamrazilo. Představa, že bychom měli celou chatu pro sebe, nikdo by nás nehlídal a my si mohli dělat úplně cokoliv bychom chtěli, byla dokonalá. ,,Takže co na to říkáš?"

,,Na sto tisíckrát ano!" vypískla jsem a ihned ho políbila. Kluci si vepředu o něčem povídali, proto nám nevěnovali skoro žádnou pozornost. Když mi ale Dylan položil ruku příliš vysoko na stehně, ozval se August. Hlasitě si odkašlal a přitom nás propíjel pohledem. Dylan tedy ustoupil a sjel rukou na mé koleno. 

,,Už s tebou potřebuju být sám," povzdychne si. August zastavil na školním parkovišti a všichni jsme vystoupili. V té chvíli mě něco napadlo. Když Jack s Augustem ruku v ruce zapadli do školy, popadla jsem Dylana a odtáhla ho na druhou stranu ulice. ,,Co blbneš?" zasměje se mi. 

,,Chceš být se mnou sám? Tak jdeme. Doma nikdo nebude a máme na sebe celý den," skousnu si dolní ret a velice pomalu mu prstem přejedu po tváři. 

,,Ale co škola?" kmitl pohledem na budovu vedle nás a na vteřinu se zamyslel. ,,Počkej tu, dobře?" přikázal mi. Pak přeběhl silnici a zapadl do školy. Po pět minutách z ní vyšel a vášnivě mě políbil. ,,Je to zařízené," šeptl mi do rtů. 

Cesta domů netrvala nikdy tak dlouho, jako dnes. Každých deset minut mě Dylan nalepil na nějaký sloup nebo auto a vášnivě se mi přisál na rty. Proto, když jsme dorazili do naší ulice, doslova jsme běželi, abychom byli co nejdříve doma. Zapadli jsme do Dylanova domu a ihned jsme se na sebe vrhli. Bez okolků mě vysadil a já obmotala nohy kolem jeho pasu. Dovedl nás do jeho pokoje a položil mě na postel. Jedním trhnutím ze mě serval džíny. Hned za nimi letěla má bunda i triko. Jakmile jsem byla já jen ve spodním prádle, přetočila jsem ho na záda a svlékla ho. Jemnými polibky jsem obsypala jeho hruď a bývala bych i pokračovala, kdyby se dole neozvalo bouchnutí dveří. 

,,Co to bylo?" hlesla jsem. Dylan se ode mě na vteřinu odtáhl a zaposlouchal se. 

,,Zřejmě někdo nechal otevřené okno a průvan ho zavřel," pokrčil rameny a přemístil rty na můj krk. Rukou zašmátral po zapínání mé podprsenky, jenže pak se ozvaly kroky na schodech. Přesně ve chvíli, kdy nám došlo, že tu nejsme zřejmě sami a chtěli jsem se rychle obléknout, se otevřeli dveře a v nich stála Dylanova matka. 

,,Pane bože!" vyjekla rychle zavřela. Dylan se nasoukal do svého oblečení a bez váhání se za ní vydal dolů. Já se také oblékla a pak ho nejistě následovala. ,,Nemůžeš si sem jen tak vodit holky místo školy. Nechceš, abys ztratil naší důvěru, ne?" zaslechla jsem z kuchyně. 

,,Už jsem říkal, že mě to mrzí. Nic se ale přece nestalo. Nedělej z toho takovou vědu, mami," úplně jsem cítila, jak protočil očima. Zastavila jsem se na prahu dveří. Nastalo ticho, ale brzy si mě oba všimli. 

,,April," ozve se jeho mamka, ale neví, jak pokračovat. 

,,Asi půjdeme," rozhodne Dylan a popadne naše věci. 

,,Odpoledne to dořešíme," křikne za námi jeho mamka. V tichosti opustíme dům a rozejdeme se ulicí neznámo kam. 

,,Takže kam jdeme?" prolomím trapné ticho mezi námi. 

,,Já ani nevím. Co nejdál od mé mami? Protože myslím, že tenhle trapas nepřežiju," uchechtne se a podrbe se ve vlasech. 

,,Ty? To já už k vám nikdy nevkročím. Hlavně doufám, že to neřekne mámě," promnu si tvář. A i když se cítím vážně trapně, rty se mi roztáhnou do obrovského úsměvu, ze kterého brzy vznikne hlasitý smích. 

,,Přijde ti to vtipný?" pozvedne na mě obočí. Nakonec se oba jako blázni rozesmějeme. ,,Bože asi si na zahradě postavím stan," zažertuje. Oba se zastavíme a Dylan mě chytne kolem pasu. ,,Mrzí mě, že nás mamka vyrušila. Slibuju, že příště to kolem nás obeženu plotem, aby nás nikdo nemohl najít," jemně se dotkne mých rtů a políbí mě. 

Blíží se nám prázdniny!!! Stejně tak, jako se tahle knížka blíží ke konci...