Because of you ✓

-August-

Jak týdny plynuly, nastala zima a s ní přišli i Vánoce. Máma se rozhodla, že pozve Jackovu mamku i naše sousedy, včetně Dylana. Proto brzy vstávala a už od rána pobíhala po kuchyni a chystala obrovskou hostinu. Jakmile jsem se probudil, sešel jsem dolů do kuchyně. Mamka akorát dělala tradiční brusinkovou omáčku, k níž se v troubě pekl krocan. April, která se zdála ještě trochu rozespaná, zdobila perníčky a u toho popíjela horké kakao s marshmallow. 

,,Zlato, rychle se nasnídej. Pojedeš s tátou pro stromeček," informuje mě mamka a podá mi talíř s lívanci zdobenými vánočně barevnými cukrovinkami. S povzdechem jsem usedl ke stolu a celé to do sebe naházel. Doběhl jsem se obléct a pak jsem s tátou vyrazil. 

,,Doma to je šílený," prolomí táta ticho panující v autě a na sekundu se na mě ohlédne. ,,Myslím, že jestli přineseme špatný stromek, jsme oba mrtvý," zažertuje. Lehce se pousměju. Nakonec stočím pohled ven z okénka. Pomalu začalo sněžit. Vločky líně padaly z oblohy a sedaly si na okénko auta. Trochu jsem si promnul dlaně, jelikož v autě byla zima. Výprodej stromků nebyla tak daleko, proto se táta ani neobtěžoval zapnout topení. Od pusy mi šel vidět dech. Ještě víc jsem se tváří zabořil do šály a přirazil si pletenou čepici od babičky na hlavu, aby mi zakryla i uši. Do deseti minut jsme zastavili na prostorném parkovišti poblíž supermarketu. Kolem nás bylo dalších desítek aut. Lidé se buď hrnuli nakoupit chybějící suroviny nebo se mačkali ve frontě na stromek, protože celý týden to odkládali a tvrdili, že na jeho koupi nemají čas. Mezi ně jsme patřili i my s tátou. Strčil jsem si promrzlé ruce do kapes a posunul se ve frontě dopředu. Oba jsme mlčeli a jen se modlili, aby tahle fronta už konečně zmizela. 

Nakonec jsme se dostali na řadu a vydali se do ráje jehličnatých stromků. Do nosu mě okamžitě udeřila vůně jehličí, což alespoň trochu navodilo mojí vánoční atmosféru. Brzy jsme s tátou objevili ten vyvolený stromek a bez námitek jsme ho koupili. Seděl jsem s tátou znovu vepředu a do krku i zad náš škrábala špička stromku. Opět nebylo zapnuté topení, takže jakmile jsme stromek donesli do domu, pustil jsem ho a utíkal k hořícímu krbu. Mamka už na něj pověsila naše vánoční ponožky. 

,,Tak co na něj říkáte?" ozve se hrdě táta. Vrátím se za nimi do chodby. April se spokojeně usmívala, zatímco mamka doslova zářila. 

,,Skvělé. Prostě skvělé," radovala se. Oba jsme se svlékli a pustili se do zdobení. April nám k tomu pustila vánoční pohádky a podala mi mé dnešní první horké kakao. Táta nám pomohl s řetězy a světýlky a zbytek jsme dodělali sami. 

Jakmile se blížila pátá hodina, šel jsem se připravovat. Dal jsem si důkladnou sprchu, celý se navoněl a učesal a oblékl si bílou košili, přes kterou jsem přehodil červený vánoční svetr. Sešel jsem dolů a brzy za mnou dorazila i April. Měla sukni a ten stejný vánoční svetr, jako já. Byla to naše tajná tradice. Mamka nad námi jen protočila oči a dodělala poslední detaily. Brzy i ona a taťka byli navlečeni do svátečního oblečení a jen jsme čekali na první zvonění. To se brzy ozvalo. Došel jsem otevřít a pozdravil Dylana i jeho rodinu. Malá Lili kolem nás prosvištěla a skočila April do náruče. Annie s Eliotem se pozdravili s našima a usadili se v obýváku. 

,,Jak je?" kývl jsem na Dylana. I on měl na sobě košili a nažehlené kalhoty. Asi tak minutu jsme si povídali, než nás vyrušila April, která upoutala veškerou jeho pozornost. Ignoroval jsem, když se k ní sklonil a dlouze jí políbil, přičemž jeho ruce přistáli níže než jen na bocích. 

Chvíli po jejich příchodu dorazil i Jack a jeho mamka. Ta se šla seznámit s rodiči do obýváku, proto jsem využil času a políbil ho. 

,,Už jsem myslel, že nedorazíte," vydechnu, jakmile se od sebe odtáhneme. Jack se roztomile pousměje a pak spolu ruku v ruce dojdeme do obýváku. Dylan seděl s April v křesle- seděla mu na klíně, Lili pobíhala kolem, tátové u krbu popíjeli skotskou a mamky se usídlili v kuchyni, kde vedli nějaké ženské řeči. 

,,Jacku, rád tě zase vidím," všimne si ho táta a pevně si s ním stiskne dlaň. ,,Tak co přihlášky? Už víš nějaké informace?" pozvedne zvídavě obočí. Bylo jasné, že se zeptá. 

,,Zatím ne," při jeho slovech na mě kmitne pohledem. Zřejmě si všiml té bolesti i obav, které se mi mihli po obličeji, ale nijak se k tomu nevyjadřoval. 

,,Půjdu na chvíli na vzduch," obeznámím je a bez dalších okolků zamířím ven na terasu. Ačkoli bylo venku pod nulou a mráz se mi doslova zarýval do kostí, založil jsem si jen ruce na hrudi a usadil se na ledové křeslo. Přál jsem si být sám, ale jakmile jsem se usadil, ihned se ozvali dveře a kroky blížící se ke mně. ,,Nechci se o tom bavit," vyhrknu rychle. 

,,Co jsem měl dělat? Tvůj táta se mě na to zeptal. Nemohl jsem ho jen tak ignorovat. Navíc, už po sté, ti říkám, že se nemáš čeho bát. Neopustil bych tě," dřepl si ke mně a chytl mě za dlaně. 

,,Já dnes jen zkrátka nechci myslet na možnost, že bych tě za pár měsíců mohl ztratit. Nechci na to myslet vůbec," hlesnu. Do očí se mi nahrnuly slzy. Jack mě okamžitě uchopil za tvář a natáhl se pro polibek. 

,,Tak na to nemysli. Užijeme si tu skvělou večeři, kterou pro nás tvoje mamka připravila a ty pak půjdeš s námi domů a další den se probudíme vedle sebe a všechno bude v pořádku. Souhlasíš?" setřel mi jedinou slzu, kterou jsem nezadržel a pak se roztomile pousmál. 

,,Dobře," přikývl jsem. Cítil jsem, jak mi mrznou špičky prstů u nohou i nos. 

,,Měli bychom jít dovnitř. Ať tu nenastydneme," pomůže mi na nohy a oba zapadneme dovnitř. Akorát včas na podávání naší první společné večeře. 

Jen takové oznámení: Nenápadně budu posouvat čas, abychom se taky někam dostali :P Jinak prázdniny jsou za rohem!!!