Because of you ✓

-April-

,,Dobré ráno," vkročila jsem do plné kuchyně, kde už celá rodina snídala. Rodiče se na mě vřele usmáli, zatímco já svého bratra propalovala pohledem. Usmíval se jako sluníčko, což mě ještě víc vytáčelo. To kvůli němu se včera nic nestalo. To kvůli němu mě včera Dylan nepolíbil. Ale políbil by mě vůbec? Nebylo to třeba jen něco, co jsem si představovala, že by se mohlo stát, protože jsem to tak moc chtěla?

,,April?!" houkne na mě mamka. Zatřepu hlavou, abych odehnala všelijaké myšlenky a vrátila se do reality. Oba rodiče na mě hleděli se zdviženým obočím, ale já neměla tušení, na co se mě vlastně ptali. 

,,Cože?" optala jsem se tentokrát já. 

,,Co to s tebou dneska je?" podivila se mamka. Kmitla jsem nenápadně na Augusta, který si mě měřil pobaveným pohledem. Když si ale všiml, že na něj koukám, mihl se mu po tváři provinilý výraz. ,,Ptala jsem se, jestli máš nějaké plány na víkend? Chtěli jsme jet k babičce s dědou," zněla o něco nadšeněji. Bohužel já její nadšení nesdílela. 

,,Vlastně máme s kapelou v pátek první koncert," zamumlám opatrně a raději sklopím zrak do svého talíře. Táta si s pořádným výdechem odložil noviny a založil si ruce na stole. 

,,A to si nám hodlala říct kdy?" mamka si trochu odkašlala, aby tátu uklidnila. Ten se nakonec uvolněně opřel a dál na mě hleděl. August se nejistě zavrtěl na židli. 

,,Zapomněla jsem. Navíc to není nijak důležité. Jen malý koncert na nějakém večírku," hlesnu. Opatrně jsem k nim vzhlédla a čekala, co na to řeknou. 

,,No to je úžasné, že budeš vystupovat, ale nemůžeme tě tu nechat přeci celý víkend samotnou," ozve se mamka. Založí si ruce na prsou a pokouší se vymyslet nějaké řešení. 

,,Zůstanu tu s ní. Dohlédnu, aby se v pátek dostala v pořádku domů a pak tu budeme celý víkend. Postarám se o nás," vyhrkne August. Hodila jsem po něm překvapený a trochu děkovný pohled, jelikož tohle by mohlo zabrat. 

,,To by možná šlo. Přece jen už budete dospělí," pohlédne mamka na tátu a očima si vymění názory. ,,Promyslíme si to a po škole si ještě promluvíme. Už ale běžte, ať nepřijdete pozdě," hodí nám sáčky se svačinou a my nakonec vyjdeme z domu. Oba jsme zapadli do auta a vyjeli ke škole. Díky bohu nikde žádný Dylan. Stačí, že na něj musím neustále myslet. Asi zešílím, jestli ho ještě k tomu někdy potkám. 

,,Děkuju za to s našima," prolomím ticho mezi námi. Stočím svůj pohled k profilu jeho tváře a detailně si ji prohlédnu. Vlasy měl jakž takž upravené, tváře pár dnů neoholené a díky sluníčku prosvítajícím skrz okna auta mu na tvářích vynikaly malé roztomilé pihy. 

,,Udělám pro tebe cokoli. Navíc se mi to i hodí," rty se mu roztáhnou do zářivého úsměvu. V té chvíli mi to dojde. 

,,Takže ty a Jack-" nedořekla jsem to. Stačil mi jeden jeho pohled, který mi věnoval, když se odtrhl na vteřinu od silnice. Neustále řeším sebe a Dylana, že jsem úplně zapomněla, že můj bratr včera řešil svůj milostný problém. ,,Moc ti to přeju, Augu. Jsem děsná sestra, že jsem na to úplně zapomněla," povzdychnu si. Natáhne svou ruku do mého prostoru a stiskne tu mou. Dlaň měl podstatně větší než já, proto do sebe dokonale zapadli. Měla jsem z něj takovou radost. 

,,Vím, jak to můžeš napravit," usměje se záludně. ,,O co šlo včera na té ulici? Něco jsem vám přerušil?" zeptá se se zvědavostí v hlase. Dlouze si povzdychnu a raději uniknu před jeho pohledem ven z okénka. 

,,Já ani nevím. Zdálo se, jakoby-" zarazila jsem se. Hledala jsem správná slova, ale nedokázala jsem je nalézt. ,,Já nevím," prohrábla jsem si své husté vlasy a odhrnula si je z obličeje. Augustovi povadl jeho úsměv, ale mou ruku nepustil. Jakmile jsme zastavili u školy, vylezli jsme ven a on mě chytl kolem ramen. Když jsme ale vešli do školy, zahlédl u jeho skříňky Jacka. ,,Jen běž," pobídnu ho, když se na mě omluvně podíval. Líbl mě na tvář a pak se za ním vydal. Jen se objali a culili se na sebe jak hrdličky. Chápu, že se to August bojí přiznat veřejně, ale jednou to stejně vyjde na povrch. Nemohou jejich vztah tajit věčně. 

,,Ahoj," ozvalo se těsně u mého ucha. Na krku mě polechtal horký dech, z čehož mě zamrazilo po celém těle. Otočila jsem se čelem k tmavovlasému klukovi, který se trochu nejistě usmíval. Jako vždy vypadal dokonale a jako vždy se mi z něj málem podlomila kolena. Dnes měl na sobě ještě k tomu tmavou mikinu, čímž se zřejmě snažil o nějaký drsný styl. 

,,Ahoj," můj hlas byl nejistý a trochu stydlivý. Strčil si ruce do kapes a trochu se zhoupl na chodidlech z pat na špičky a zpět. 

,,Jen jsem ti chtěl připomenout, že je dnes zkouška od pěti a budeme dělat ty písničky na ten večírek, co je zítra. Můžeš tam, že?" i on se trochu ostýchal. Pokusila jsem se o naprosto normální přátelský úsměv a přikývla jsem. ,,Dobře," stáli jsme tam mlčky a oba přemýšleli, co ještě dál říct. Zvedl ruku a podrbal se na zátylku. 

,,Asi bychom měli jít na hodinu," ukončím naše přemýšlení. Dylan souhlasně přikývne a tak se oba vydáme do třídy. On zapadl na své místo vzadu, zatímco já si sedla k holkám. Anna se učila na nějaký test a Kat si kreslila do svého bloku. 

,,Tak jak včera brácha dopadl?" ozve se a zvedne hlavu od pokresleného papíru. 

,,Vlastně dobře. Řekla bych, že jsou spolu," pousměju se. Naše konverzace vyruší i Annu, která odloží své zápisky stranou. 

,,To je tak sladký," zaculí se. ,,A co ty?" nenápadně kmitla pohledem na mého souseda vzadu a pak se jako správná puberťačka tiše zachechtala. 

,,Vše při starém," kmitnu pohledem. Na nic víc se mě zeptat nestihli, jelikož do třídy vešel učitel. Já se ale nemohla soustředit na nějakou matiku. Neustále mi mé myšlenky zalétávaly k té jeho roztomilé tváři a k tomu pohledu, který na mě upíral, když jsem si myslela, že mě chce políbit. Cítila jsem, že i on mě pozoruje, což uvádělo do ještě většího zmatku. Pokud mě včera nechtěl políbit, co to celé tedy znamená? 

A zítra zas pondělí :/

Chtěli byste, aby se dala April s Dylanem dohromady?

Btw mi sem zase nejde vložit obrázek, takže ho přidám někdy jindy...