Because of you ✓

-August-

,,Posaďte se," pobídne nás ředitel. Trenér si nasupeně stoupl vedle něj a oba nás propaloval pohledem. Max se arogantně uchechtl a odsunul svou židli dál ode mě. S protočením očí jsem se posadil a složil ruce do klína. ,,Řeknu vám okamžitě, že mi je naprosto jedno, kdo z vás dvou si začal. Oba jste se rvačky zúčastnili, takže budete stejně potrestáni," položí spojené dlaně na svůj mohutný stůl. Oběma nám věnoval přísný pohled a pak si dlouze povzdychl. ,,Násilí v naší škole rozhodně netrpíme. Pokud máte mezi sebou nějaký problém, vyříkejte si to. A nebo se poperte někde v parku. To už je na vás. Říkám vám na rovinu, tohle je naposledy, co tu sedíte, jinak letíte. Bezpodmínečně," trenér se spokojeně narovnal a čekal na rozsudek. ,,Oba budete po dobu dvou týdnů místo obědové pauzy pomáhat panu školníkovi s uklízením tělocvičny. Pane Riversi, můžete jít. Auguste, vy zůstaňte," Max se okamžitě vyhoupl na nohy a zmizel z ředitelny. Nakonec odešel i trenér, takže jsme tam byli jen my dva. 

,,Provedl jsem něco dalšího?" více se opřu a nahodím znuděný výraz. 

,,Chápu, pane Hale, že život dospívajícího muže je velmi složitý. To je tak u každého. Pamatuju si ale, jak často jste tu minulý rok byl. Vaše rodina mi je velmi sympatická, ale to neznamená, že vám budu nadržovat. Příště tu končíte, tak na to myslete," s těmito slovy mi povolí odejít. Vystřelil jsem odtamtud co nejrychleji. Hleděl jsem do země a představoval si, jak si konečně lehnu a nebudu nad ničím přemýšlet. Pak jsem ale do někoho narazil. 

,,Augu," Jackovi se na tváři objevil úsměv. V hrudi se mi nějak přitížilo a v krku mi okamžitě vyschlo. Trochu se ke mně sklonil, ale já okamžitě uhnul. 

,,Nedotýkej se mě," ustoupím od něj. Chci ho obejít, ale zastoupí mi cestu. 

,,Děje se něco? Myslel jsem, že po pátku máme jasno," ruce si strčil do kapes a zaujal uvolněný postoj. Já byl na druhou stranu celý napjatý. 

,,Tak to ses spletl. Nevím, co sis od toho sliboval, ale nic z toho se nestane. Neměl jsem se pod kontrolou," znovu chci kolem něj projít, ale on mi v tom zabrání. 

,,Augu, přiznej si konečně, že se ti to líbilo. Není nic špatného na tom být gay," protočí očima a pokusí se natáhnout pro mou ruku. 

,,Já ale nejsem gay!" vykřiknu. Ruku mu prudce odstrčím a když kolem něj procházím, vrazím do něj ramenem. ,,Buzno," utrousil jsem. Už jsem byl venku, když se u mě znovu objevil a vrazil mi pěstí do tváře. Pak se ihned otočil a zmizel na parkovišti. Brzy odtamtud odjížděl na své černé motorce. Hřbetem ruky jsem si setřel krev ze rtu a dobelhal se k autu. Jakmile jsem usedl a vytáhl klíče, všechno na mě dolehlo. Ruce se mi začali klepat. Nemohl jsem strčit klíč do zapalování, takže jsem s ním vzteky švihl o zem auta. Do očí se mi nahrnuly slzy. Nedokázal jsem to zastavit. Začal jsem hlasitě vzlykat. ,,Doprdele!" vší silou jsem praštil třikrát do volantu, načež jsem se o něj opřel čelem. Nějakou dobu jsem tam jen seděl, brečel a lapal po dechu. Když došly slzy, hleděl jsem nečinně na podlahu. Co to se mnou je? 

Po hodině strávené na parkovišti jsem se konečně dostal domů. Bez duše jsem mlčky prošel chodbou a okamžitě zapadl do svého pokoje. Strhl jsem ze zad batoh a odhodil ho stranou. Při letu shodil nějaké sošky, které se hlasitě roztřískly o zem. V té chvíli do pokoje vtrhla April. Stačil jeden pohled do její ustarané tváře a v očích mě znovu začaly pálit slzy. Bez váhání či slov si mě přitáhl do náruče a já se jí rozbrečel do ramene. Přísahám, že jsem nikdy v životě takhle nebrečel. Nikdy. 

,,April, já-" nedokázal jsem to vyslovit. Nechtěl jsem si to přiznat a tím, že to řeknu, to bude pravda. Nechtěl jsem to tak, ale nic s tím nenadělám. A navíc jí to potřebuju říct. 

,,To nic. Bude to v pořádku," pohladí mě po vlasech. Odtáhl jsem se od ní a prudce zavrtěl hlavou.

,,Ne. Nebude," vzlykl jsem. Z hrdla se mi dral další, ale jen tak tak jsem ho potlačil. ,,Já-" znovu jsem se zarazil. Trhavě jsem se zhluboka nadechl a pak očima plných slz pohlédl do její tváře. ,,Jsem gay," hlesl jsem. Okamžitě jsem se znovu rozbrečel. Poprvé, co jsem to vyslovit. Nic mi na to neřekla a znovu si mě vtáhla k sobě a začala se se mnou klidně houpat, aby mě uklidnila. 

Tiše jsem hleděl před sebe a April zamyšleně sledovala mou tvář. Najednou vstala, vzala mi z bundy, která ležela přehozená na židli, cigarety a vylezla ven na střechu. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se vydal za ní. Trochu vyjeveně kouřila svou cigaretu. Sedl jsem si vedle ní a ona mi nabídla úplně novou. Zřejmě tu svou vážně potřebovala. 

,,Takže gay, heh?" zamumlala. Zdálo se, jakoby mluvila sama se sebou. ,,Jak dlouho už to víš?" popotáhne si a s výdechem na mě pohlédne. 

,,Podvědomě asi odjakživa," zamumlám. ,,Ale přiznal jsem si to až v pátek. Na tom večírku," dodám. Zase nastalo ticho. Oba jsme to dokouřili a jen hleděli na zapadající slunce. 

,,Proč jsi mi o tom něco neřekl? Mohli jsme si v klidu promluvit," zdála se lehce raněná a naštvaná, což jsem nechápal. To já se tu ještě před chvíli málem složil. 

,,Nemohl jsem. Nechtěl jsem si to přiznat," pokrčím rameny. 

,,Auguste, to že se ti líbí kluci není nic špatného. Nezáleží na tom, koho miluješ, ale že miluješ a jsi šťastný. Navíc jsem tvá sestra. Nic na světě nezmění fakt, že tě miluju nejvíc ze všech. Je to jen hloupá nálepka. Ale já na nálepky koukat nemusím. Vím, jaký jsi doopravdy a to že jsi gay tě nijak nezmění. Změní to jen to, koho budu vídávat po tvém boku. Rozumíš?" z oka jí ukápla jedna malá slza, kterou ihned setřela. Vděčně jsem jí políbil do vlasů a nechal jí opřít se o mé rameno. ,,Co Maeve? Musíš jí to říct."

,,Já vím. Brzy," přikývnu. Místo ale starosti o Maeve, jsem pomyslel na Jacka. Choval jsem se hnusně. A dost možná mi nikdy neodpustí. ,,Prvně to ale řeknu našim," April ke mně překvapeně vzhlédne a pak se pyšně pousměje. 

,,Spolu to zvládneme." 

Všimli jste si někdy, jak moc si jsou tihle dva v reálu podobní? Klidně bych řekla, že jsou příbuzní :D