Prokleti v Měsíci

Moc ráda s tebou budu chodit

Už z dálky bylo cítit nasládlou vůni a taky bylo už jasně vidět východ z chodby.
Zvedacími dveřmi se dostali do sklepa Medového ráje. Ten pohled na všechny ty bedny se sladkostmi dívku uchvátil. Nikdy neviděla víc sladkého pohromadě.

,, Co máš nejradši? "

Zeptal se Remus šeptem.

,, Fialková lízátka."

,, To myslíš vážně? Tu nejobyčejnější sladkost, co ti kouzelnický cukrářský průmysl nabízí?"

,, Já nemyslím ty obyčejný. Já myslím ty ,,vzácný". Ty růžový."

,, Myslíš ty po kterých se pak směješ úplně všemu?"

,, Jo. Přesně ty. Tady je mají málo kdy a když už, tak jsou vážně předražený. V Londýně jsou tisíckrát levnější."

,, Víš co, počkej tu chvilku."

A chlapec se vzdálil do šera ale za chvilinku byl zpátky.

,, Jdem. Tady ty dveře nad schodama jsou těsně u jednoho stojanu. Až tam nikdo nebude stát, tak rychle vylezem."

Mell kývla a Remus dveře trochu nazdzvihnul, aby viděl ven. Po chvíli dveře úplně otevřel, vyskočil ven a pak pomohl Mell. Pak potichu dvířka zavřel a oba jako by nic vyšli ven z krámku.

Ovanul je studený vítr, ale jí to nevadilo. Bylo jí příjemné teplo.

Odněkud ze shora se jí před obličej snesla tyčinka s růžovou čirou kuličkou nahoře, ve které sem a tam jakoby plavaly maličké kvítky fialek.

Mell si lízátko vzala a otočila se na něj.

,, Tys ho?"

,, Přesně tak. "

,, To jsi neměl."

,, Spousta věcí by se neměla, ale děláme je."

Na to se nedalo nic říct. Jen se usmát. Smutně. Vystihovalo to přesně to, co cítila k němu. Nechtěla, neměla by, ale stejně nemohla jinak. Tak jí to trápilo. A on byl tak milý, bezprostřední a pozorný. Hezký... Nedokázala to ovládat.

,, Tak kam půjdeme nejdřív?"

,, No...já myslela že ty půjdeš za Jamesem, Siriusem a Peterem, a já půjdu najít holky."

,, No a já zas myslel, že oni to beze mě vydrží a ony to bez tebe taky jistě zvládnou, takže bychom...no jakože...jsme mohli chodit spolu."

Pak mu došlo co řekl.

,, T..teda nemyslím chodit jako chodit. Teď to vlastně nemyslím tak, že bych s tebou nechtěl chodit, protože jsi moc hezká a zábavná a...a tak, ale já jako myslel jako tady..."

Mell ho už musela vysvobodit z toho zamotání, do kterého se dostal.

,, Já to chápu, neboj."

A dodala:

,, Moc ráda s tebou budu chodit."

Remus se usmál, ale pořád měl ještě červeň ve tvářích.

,, Tak půjdeme po obchodech podle důležitosti. Takže nejdřív pro pergameny, brky a inkousty, potom bych potřebovala leštěnku na koště a taky rukavice, protože ty jsem si nechala doma a nechci aby mi celou zimu mrzly ruce. Což mi připomíná, že ještě až budeme u těch potřeb na košťata, mohla bych si koupit nový ochranný brýle, když prší, hodně fouká a tak, ty moje mají jedno sklíčko prasklé. Potom nové bidýlko pro Hope, protože to staré se utrhlo a nevím, jak ho tam dát zpátky. No a na konec na máslový ležák. "

,, Tak tohle bude náročné."

,, Na to jsi měl myslet, než jsi mě donutil sem jít."

Když obešli vše, co Mell vyjmenovala, nějak se jim ještě nechtělo sedět. Tak moc a o takových věcech si povídali. Úžasně si rozuměli.

,, Co si myslíš, že má pro nás Brumbál jako to překvapení, co nám chce věnovat k Vánocům?"

,, Nad tím jsem nepřemýšela. A upřímně...asi to ani vědět nechci. Zatím. Je to Brumbál a za ty roky v Bradavicích jsem se naučila, že čím míň připravený na všechny možnosti jsi, tím míň jsi zaskočený, když přijde něco, co jsi vůbec nečekal. Když nemáš očekávání, nic tě nepřekvapí. Když je to naopak, tak může přijít něco, co by tě ani ve snu nenapadlo a jsi ve stresu z toho, že jsi se důkladně připravil na vše ostatní, jen na tohle ne. Proto nad tím radši ani nepřemýšlím."

,, To zní jako taktika. Nicméně, já nad tím nemohl nepřemýšlet. Nevím, jsem na to až moc zvědavý."

,, To já jsem taky, jenom...se toho bojím "

Zasmála se.

,, Proč?"

,, Tak například, bojím se, že to bude ples."

,, Čeho by ses bála na plesu?"

,, Tak, první věc je to rozhodování, co za šaty bych si koupil, další věc je, že neumím tančit. Vůbec. Potom je tu nepříjemná věc, které se říká podpatky, a ta by mi celý večer mrzačila nohy. A nic z toho není vlastně odpovídající strach, protože hlavním problémem je to, že by mě nikdo nepozval. Sice je to na jednu stranu řešení všech těch problémů ale...chápeš ne?"

,, To...to není pravda, že by tě nikdo nepozval."

Mell se na něj nechápavě podívala.

,, Já bych tě pozval. I když...teď už nevím. Po výčtu všech těch ,,problémů", které by jsi kvůli tomu byla donucena řešit, by jsi mě nejspíš poslala do háje."

Mell to zaskočilo. Vůbec nečekala, že by chlapec mohl něco takového říct.

,, No, protože jsi to ty, tak bych nad tím aspoň uvažovala. Dlouho a hodně a podle mě by pak zvítězilo..."

Nechala ho chvilku napnutého, jako že se rozhoduje.

,,...že bych s tebou šla."

,, To myslíš vážně?"

Zastavil se. Mell se mu podívala do očí.

,, Jistě, že ano."

A on znovu zčervenal. Byl tak roztomilý.

,, Ovšem je tu ten nejzásadnější problém. Zveš na aspoň zatím, neexistující ples někoho, kdo neumí tančit."

,, Ale to je úplně jednoduché, pojď. "

Šli o kousek dál do jedné široké postranní uličky.

,, Teď si představ, že tohle je jakýsi improvizovaný parket."

Kývla.

,, Základem je držení těla, svého i toho druhého."

Její levou ruku si položil na rameno, svou položil k jejímu pasu a pravou sevřel v dlani. 

,, Tak, a co teď?"

,, Teď ta úplně nejjednodušší část."

Nadzvednul jí aby stála na jeho botách a začal dělat pomalé, waltzové kroky.

,, Vidíš? Nic to není. "

Řekl tiše. Byli tak blízko u sebe, že jejich srdce mohla poslouchat tlukot toho druhého. Remus po chvíli, ač nechtěl, jejich komorní ples zastavil.

,, Ne. Ještě chvíli. Prosím."

Zašeptala. Remus teda ještě na chvilku dovolil jejich bálu pokračovat.
Dívka si o chlapce opřela svou kudrnatou hlavu a chlapec část své tváře do jejích vlasů.
Z jeho svetru cítila vůni starých knížek, čokolády a strachu.
Její vlasy mu voněly po levanduli, studeném větru, po dešti a kapkami slané vody.