Prokleti v Měsíci

New York

,, Promiňte pane, ale na tunelu, asi tak v půlce, máte přilepenou nějakou nestvůru. Doporučovala bych Vám ji odstranit, než přesměrujete tunel do Chicaga a Toronta pro sedmé a následně páté ročníky. "

Řekla zaměstnanci profesorka McGonagallová, když spolu s profesorem Křiklanem vystupovali z posledního kluzáku.

,, Jistě madam, prověřím a zařídím. Moc se za to omlouvám. Někdy se nám to stane. Ale není se čeho bát, tunel je pevný."

,, Hlavně, že jsme neměli nijak násilně se pokoušet tunel narušit. "

Uchechtl se chlapec se skoro sněhově bílými vlasy.

,, To říkáme... Pro jistotu, samozřejmě, tunel by to vydržel. Pokud máte potřebu to příště zkoušet, směle do toho. "

Odpověděl mu zaměstnanec.

,, A pokud tak učiníte, pane Malfoyi, tak jen dvakrát při studiu v Bradavicích a to poprvé a naposledy. Další možnosti se Vám totiž už nenaskytnou. Ať se to bude týkat čehokoliv v rámci naší školy. "

Připomenul mu profesor Křiklan.

,, Ty si s tou hlavou hlavou asi odbavil i mozek co? "

Neodpustil si Sirius pro pobavení svých kamarádů, ale asi to řekl víc nahlas než chtěl. Ne že by ho to trápilo.

,, Odbarvenej je lepší než žádný Blacku."

,, S tím s tebou naprostou souhlasím Luciusi, tady Srabus by o tom mohl vyprávět, že? "

Všichni Pobertové se zasmáli a Sirius zabodl zlomyslný pohled do vyhublého, vytáhlého kluka s dalšími, ulízanými vlasy.

,, Hleď si radši svého, nechtěj mě naštvat. "

Oponoval mu.

,, My zapomněli, ty si uvaříš nějaký lektvar pomsty, že? "

Přidal se ke kamarádovi James.

Lily se jen dívala, bylo vidět, že jí to vadí, ale nic neřekla. Ne po tom, co se stalo loni. Nehodlala Sverusovi odpustit. Tu povýšenost, to opovrhování. Byl podobný všem ze Zmijozelu, jen ona byla jediná z mudlovské rodiny, komu neřekl mudlovská šmejdko. Až do loňska. A za vše mohl James. Byla to skoro vlastně jeho vina. Kdyby ho nechal na pokoji, kdyby si pořád nepotřeboval něco dokazovat... Nemusela by se Lily svého bývalého kamaráda zastat. Možná by jí to jinak Severus nikdy neřekl, ale když říkal tak všem, neviděla důvod, proč by ona na tom pro něj měla být jinak. Sice se snažil se jí omluvit, ale nešlo to. Pro něj taková byla, jen jí to do té doby neřekl. Tohle si přece přátelé neříkají. Jenže tím odpolednem v pátém ročníku to skončilo. Lily už nechtěla mít nic společného s někým, kdo se přetváří, aby ukázal, jak je dobrý, i když vlastně není. Hlavně se jí to od jednoho z jejich nejbližší neskutečně dotklo.
A Severus se přetvařoval, ale ne proto, že by si tohle o Lily skutečně myslel.
A také jí vadilo, s kým se bavil. Ne že by jí do toho něco moc bylo, ale věděla, že to nejsou ani hodní, slušní lidi s aspoň minimálním charakterem. Upřímně řečeno... Šel z nich zvláštní strach. A k tomu všemu, co se začínalo proslýchat v kouzelnickém světě o tom černokněžníkovi, co by rád nastolil ,, řád" a kouzelníci mohli vládnout světu, a shání armádu... Tak se Lily výběr Sverusových přátel dvakrát nezdál.

Upřímně Mell nechápala, že si Lily nikdy nevšimla, jak na ní kouká. Bylo jasné, že je do ní až po uši zamilovaný. Udělal by pro ní úplně cokoliv, a nemusela by pro to ani pohnout prstem. Pod tímhle si představíte, že by pro ní zemřel, ale Severus byl spíš ten typ člověka, který by pro ní zabil a až pak zemřel. Bylo v tom cosi děsivého, to odhodlání, ta bezpodmínečná láska k ní, to že by ani chvíli nad ničím nepřemýšlel, kdyby to bylo nutné. Měl jí vyritou v srdci tak, že odtamtud nemohla nikdy zmizet. A Lily to vůbec neviděla. Když o tom ony dvě spolu jednou mluvily, tak jí Lily řekla, aby nebyla směšná, že Severus je jen její dobrý kamarád, nic víc že v tom být nemůže. Jenže bylo. Vždycky. I potom, co veškerá nějaká jeho naděje u ní nenávratně zmizela.