Prokleti v Měsíci

Já tě nenechám odejít

No.... pohádka o tom, jak porazili Zmijozel by zněla asi takhle: Udatní Nebelvíři se rvali jako lvi! Míče létaly vzduchem tak rychle, že je skoro nebylo vidět. Potlouk se toho dne obzvláště činil, ale odrážeči byli rychlejší. Zmijozelští neměli takové štěstí, protože kvůli nepozornosti jejich odrážečů potlouk dostal jejich chytače takže v ten moment bylo vlastně dobojováno a hrdí lvi už v ten moment mohli slavit naprosto jasné vítězství, když jediný chytač, kterého tam měli, vypadl ze hry kvůli zlomené ruce.

Takhle to zní pěkně, ne? No, jenom do chvíle než se přijde na to, že ten kdo vyhrál nebyl Nebelvír a že se zlomenou rukou skončil James.

,, Ne! Ne! Odneste mě zpátky! Nic mi není! Můžu chytat, skoro to nebolí! Nemůžeme prohrát! S nima ne! "

Ječel James jako nějaký šílenec, když ho Poppy levitovala z hřiště pryč na ošetřovnu.

Na vzdory tomu, že nevyhráli, Mell po tom půl roce bez tréninku doopravdy nevyšla ze cviku a hrála s ostatními lépe, než se dařilo Zmijozelskému protějšku. Upřímně řečeno, byli úplně neschopní a jejich brankář taky.
Dali neuvěřitelných 18 gólů. Zmijozel dva. Pak chytač chytil Zaltonku. Vítězství jim uteklo jen o dva góly. ( ,,Jen o 30 bodů?! To snad ani není pravda!" Úpěl James, když se to dozvěděl.)

Celý strhaný se Nebelvírský tým odebral do šatny. Tam už na ně čekala McGonagallová. Hned se hrnula ke střelcům a všem jim gratulovala.

,, Možná jsme nevyhráli, ale dát 18 gólů? To je skoro neuvěřitelné že jste něco takového dokázali. Nastříleli jste tolik bodů kolik má chycení Zlatonky!
Škoda těch dvou gólů. Myslím, že se skoro všichni shodnou na tom, že jste zápas v podstatě vyhráli. Oficiálně ne, ale tím jak jste hráli... Jsem na vás opravdu hrdá. "

Nikdy nikdo neslyšel říct McGonagallovou tolik hezkých a pochvalných slov jednotlivě natož najednou. Možná proto tam všichni stáli, mlčeli a jen koukali.

,, No co koukáte? Jakou větší pochvalu byste za to, že vás Zmijozel porazil, chtěli i když to bylo dílo nešťastné náhody? Tedy spíš odrážečů, kteří přestože byli vyměnění, si měli dát prostě větší pozor..."

,, Vy jste skvělá, paní profesorko! Takhle jste nás nepochválila ani když jsme naposledy vyhráli školní famfrpálový pohár! "

,, Na tom nebylo nic až tak chvalitebného, když jste hráli, asi nejspíš čirou náhodou, proti Mrzimoru... "

Všichni potlačovali vyprsknutí smíchy.

,, No tak, to bych řekla, že stačilo. Musíte více trénovat, ať aspoň neskončíte poslední. "

,, No jo, zase proti Jezevcům, to se tedy budeme muset snažit. "

,, Ale ovšem! Mrzimor je nyní pro vás všechny rovnocenný soupeř, když jste nedokázali porazit Zmijozel, i když za to mohla spíše nepříznivost podmínek. Takže trénuje, ať na vás mohu být hrdá. "

Otočila se na podpatku a odešla.

Když se vraceli do hradu, celý tým se vydal rovnou na ošetřovnu za Jamesem.

Ten jim řekl, že dostal Kostirost a že po večeři že už ho pustí zpátky na kolej. Tak tam všichni tak seděli a povídali si o zápase a o tom, jak rozhodně nebudou aspoň poslední, začali rovnou vymýšlet tréninkový plán. Sice to byl Mrzimor jenže teďka nemají bohužel na vybranou, nebudou mírní, ale budou je muset úplně rozdrtit na prach.

Postupně všichni odcházeli a nakonec poslední, kdo zůstal byla Mell.
Měla Jamese ráda. Možná to někdy přeháněl, možná měl až moc velké ego, jinak to byl super a vtipnej kluk a hezky se jí s ním povídalo.