Prokleti v Měsíci

V Siriusově posteli

Dalších pár týdnů nikdo nemluvil o ničem jiném. Studenti, kterých se to týkalo na to nemohli přestat myslet. Pojedou do Ameriky! Termín odjezdu a všechny ostatní potřebné informace byly vyvěšené ve společneských místnostech všech kolejí.

Drazí studenti 5, 6 a 7 ročník jste již byli obeznámeni, Ilvermony se nachází v Severní Americe. Profesorský sbor se tedy schodl na jedné maličkosti, co vám prodlouží pobyt v Americe o týden a to je návštěva tří významných měst v této části země.  Každý ročník bude v jednom a ještě budete rozděleni do dvou skupin, aby nebylo ubytování i přehled o vás tak náročný. Skupiny budou tvořit vždy dvě koleje ročníku a to následujícím způsobem: Havraspár, Zmijozel a Nebelvír s Mrzimorem. Skupiny budou ubytovány ve dvou hotelech, každá vždy na opačných stranách daného města, bude to tak přehlednější. Města, do kterých pojedete vám budou známá v nejbližších dvou týdnech.
Důležité je, aby jste si zařídili kouzelnický cestovní pas a to pokud možno hned při nejbližší návštěvě Prasinek v Kloktavé uličce 36. Kdyby jste měli nějaké otázky, obraťte se na ředitele vaší koleje.

Amerika. Mell to slovo nešlo z hlavy. Ráda ho prvních pár dní převalovala potichu na jazyku. Líbilo se jí jak to znělo a chutnalo. Nemohla se donutit aby nad tím přestala přemýšlet. Jak Ilvermony vypadá? Jsou tam studenti rozřarováni do kolejí jako u nich? Nosí taky školní uniformy? Vědí vůbec, co je to Famfrpál? Jaká je tam asi teďka móda? Neměla by si koupit nějaký magazín, aby byla v obraze a ne pokusit se pár podobných kousků sehnat tady? Prý mají američané podivný přízvuk, snad jim bude rozumět.

Všechny tyhle své myšlenky ještě rozvíjela a  a přidávala další. A snad úplně všechny prodiskutovala nejdříve s holkama, které měly myšlenky podobné a v nejlepším případě přidaly nějaké své postřehy.

Taky to byl teď velmi dobrý způsob, jak se rozptýlit.

S Remusem leželi od rána v jeho posteli. Dnes v noci bude zase úplněk. Když už to o sobě navzájem věděli, trávili tenhle nepříjemný čas spolu. To to dělalo aspoň o něco snesitelnější. Nutno podotknout, že chlapecký pokoj byl o dobré dva metry od každé stěny větší, než dívčí a taky měli větší postele.
Přesně jak před třemi měsíci chlapec řekl, že už jí v tom nikdy nenechá, samotnou. A teď už potřetí leželi u Remuse v posteli a snažili se vzájemně soustředit jeden na druhého, než na tu bolest. Hodně času si četli navzájem. Buď to bylo učení ( to jim stejně dlouho nevydrželo), a nebo normální knížky. V den úplňku byli oba omluvení z vyučování, ani jeden nebyli skoro schopní vstát.
A právě teď to byl ten moment, kdy všechny její otázky odváděly jejich myšlenky jinam.

,, Zase nad tím moc přemýšlíš. Koho zajímá, co se nosí na druhé půlce zeměkoule?"

,, Mně!"

,, Tak to je děs."

,, Prosím?"

,, Nedokážu uvěřit, že jsem dovolil někomu tak konvenčnímu ležet se mnou v posteli."

,,Tsss, však já se o nic neprosím, pane Lupine. Mile ráda si lehnu do své. "

Pokusila se vstát, udělala pár kroků a lehce zavrávorala. Tak takhle to nepůjde.

,, Řekl bych, že takhle nikam nedojdete, my lady."

,, Tak si, sice bez většího nadšední, lehnu do kterékoliv jiné postele v tomhle pokoji."

Remus se zasmál.

,, To bych nedělal."

,, Možná tak vy. Řekla bych, že ze všech postelí, co tady jsou, by mi asi nejvíce vyhovovala postel pana Blacka. Koneckonců, ta je roky od různých dívek testována a pořád jich neubývá, takže z toho usuzuji, že je nejpohodlnější."

A svalila se do druhé postele od protější zdi.
Siriusova postel byla vážně pohodlná a hezky voněla nějakým panským parfémem.
Kdyby o něm nevěděla, co je zač a byla by tak naivní že by uvěřila jeho sladkým řečičkám, tak by mu možná podlehla. No a ještě kdyby to skončilo v téhle posteli...podlehla by mu určitě. To by bylo ale jen v případě, že by jí bylo 13, neměla žádnou sebeúctu, celý život před sebou a neměla ráda někoho úplně jiného.

,, Asi tu zůstanu, líbí se mi tu víc než u vás a navíc mě tu nikdo neobviňuje z mé povrchnosti, protože se poprvé za svůj život zajímám o módu."

V tom se rozrazily dveře.

,, Páni, dívka, co leží v mé posteli a já ani nevím, jak jsem si to zasloužil! Právě jsem překonal sám sebe! Řekni mi, jestli jsi o něčem podobném někdy slyšel! Má pověst mě doslova předběhla."

A Sirius se posádil vedle Mell.

,, Víš, co by se tu dalo dělat za věci, kdybys nevypadala na to, že každý tvůj výdech je možná poslední, jiskřičko?"

A přejel jí prstem po tváři. Mell na něj vyplázla jazyk ( ano, gesto hodné jejího věku a částečného znechucení) a chlapce do hlavy trefil polštář.

,,...a kdyby mě támhle náš vlk nechtěl zabít!"

Pak se zase otočil k ní.

,, Dej si pozor, Karkulko. A vůbec, proč se válíš v mojí prázdné posteli, když tvoje vlče na mazlení je támhle?"

Další polštář trefil Siriusův vypiplaný účes.

,, Štve mě. "

,, To mě nezajímá. Buď si koupíš místo v mojí postýlce, nebo tě odnesu zpátky k němu. "

,, Vyvolávací cena?"

,, Sladký polibek tvých růžových rtíků."

,, Tak to mně radši odnes zpátky k tomu barbarovi, co odsuzuje zájem o módu."

Sirius udělal ukřivděný výraz.

,, Jak si přeješ. Ale pusa by byla lepší. Zažila bys, cos ještě nikdy nezažila a ještě by ses vykoupila z jeho drápů."

Další polštář. Kolik jich ještě má po ruce?

,, Co přesně? Že by se mi na rty dostalo naráz tolik druhů lesků a balzámů jako se mi postupně nedostane za celý život?"

,, Jen žárlíš. Ale kdykoliv by tě Náměsíčník omrzel, budu tady."

Sirius vzal Lis do náruče jako by nic nevážila a odnesl ji zpátky na Remusovu postel.

,, Je milá asi tak jako ty, Náměsíčníku, vsadím se, že jsi jí zkazil. Taková škoda. A tak hezká holka to je!"

Rychle dal Mell letmou pusu na tvář a stihl z pokoje vyběhnout dřív, než ho trefil a bota.

,, Tss, neřád."

,, Alespoň je šarmantní a vůbec mu nevadí, když se holka povrchně zajímá o módu. Hlavně že je hezká. "

,, To je to jediné, v čem se nikdy neplete."