Prokleti v Měsíci

Dárek

Konečně byly Vánoce. Mell mrzelo, že musela nechat mamku samotnou doma. Říkala jí, že klidně přijede, že poslední Vánoce v Bradavicích budou až příští rok. A ten dárek od Brumbála...to jí mohou povědět ostatní až se vrátí. Matka o tom ale nechtěla ani slyšet. Jistě že by měla dceru ráda na svátky doma, ale že prý to bez ní ty dva roky jisté vydrží a že pojede za tetou Alyssou ( její sestrou) do Grossvillu.

Už byl večer. Všichni seděli ve Velké síni, byli po večeři a čekali tedy na to hlavní, proč zůstali. Mell seděla opřená zády o Remusovu hruď. Poslouchala šum místnosti ale i svoje kamarádky a Poberty, jak v hloučku seděli u stolu a povídali si. Bez zášti, naštvání, arogance a ironie.
Poslední dobou na sebe byli prostě...ohleduplnější. James se nechoval jak blbec a k Lily už vůbec. Naopak, začal být mile pozorný, ale rudováska to zatím ( a jak sama říkala, ani nikdy jindy) nehodlala posunout dál než ke kamarádství.
Sirius byl pořád Bradavický Casanova, pořád balil jednu holku za druhou, ale bylo vidět, že její černovlasá kamarádka poslední dobou byla středem jeho zájmu. Jako...opravdového. Nevypadalo to na to, že by ji Sirius naháněl jeho obvyklou taktikou. Ne.
Teda...nejdřív se to s nimi bylo k nevydržení. Byli jeden na druhého sprostej a hnusnej, až se to nedalo snést. Nemohli se potkat, aniž by se neurazili a nikdo nevěděl proč. Vlastně věděli, Sirius si z čista jasna umanul jisté tvrzení o Marlene a ona si stála za tím, že on je nechutný a zvrhlý sukničkář.
Vše se to završilo tím, když ji jednou Sirius tak urazil ( bylo to něco ve smyslu, že má Marlene přestat hrát divadýlko, že ve skutečnosti se mu v určitých směrech chování hodně podobá), že se jen otočila za svým dlouhým ohonem a dala mu facku.
Po té se ale všechno změnilo k lepšímu. Asi mu z toho v hlavě přeskočilo. Za všechno se jí prý omluvil a od té chvíle k ní byl vážně dost pozorný. Marlene by to však v žádném případě nikdy nenechala zajít dál , i když s holkama nejednou dlouho do noci probíraly, že je jasně vidět, jak se mu líbí. Řekla, že kdyby k tomu došlo, představovala by si tu půlku hradu, se kterou přesně tohle dělal taky a že něco takového by prostě nesnesla.
No, Peter byl mimózně v pohodě vždycky a Mary byla vážně ráda, že už do sebe všichni nešijí. Měla tak víc prostoru se smát a přemýšlet o klukovi z jejich koleje, co měl hnědé vlnité vlasy a modré oči.

Mell taky přemýšlela nad tím, jak se povedlo dnešní ráno.

Byla vzhůru jako první. Bradavice o Vánocích voněly zimou, jehličím a ovocným čajem.
Vzpomněla si, jak jí Remus večer říkal, že kdyby vyspával moc dlouho, ať ho přijde vzbudit, že chce aby rozbalovali dárky spolu.
Bylo osm a všude byla hrozná zima. Vstala a zatopila v kamnech u zdi. V tu chvíli dostala nápad, jak vzbudit Remuse.
Oblékla si ještě jeden svetr, kožené rukavice a teplé ponožky. Pak se dala do hledání koštěte. V tu chvíli se vzbudila Mary a hned na to Marlene. Lily měla půlnoc. Nejdřív nechápaly, co to dělá ale když jim vysvětlila svůj geniální plán, byly rozhodnuté si tohle Vánoční ráno užít.
Základem všeho byla Marlene, která se potichu dostala k Pobertům do pokoje a otevřela dvě okna nad postelemi. Lis a Mary  tu už byly u nich z venku na košťatech, každá svírající v rukavicích dvě sněhové koule. Kývly na Marlene a ta z plných plic zakřičela: ,,Vstávat!!!'' a vyběhla z pokoje, aby se z toho svého mohla koukat, jak zrzka a blondýnka zasypávají nic netušící chlapce sněhovými koulemi. Tou dobou to s hlasitým smíchem sledovala už i Lily. Dívky nehodlaly čekat, až se vzchopí James se Siriusem, vezmou svá košťata a ještě za letu jim to oplatí a proto, když už všichni čtyři vypadali, že asi začnou v pár vteřinách metat vzduchem kouzla alá Avada Kedavara, zaletěly zpátky do svého pokoje.
Když vešly za malou chvíli do společenky, pánové už na ně čekali. Promáčení a studení. Na neštěstí šla Mell ze schodů jako první. Než stačila pobrat, co se stalo, Remus už jí mačkal v ledově-mokrém obětí a studenými tvářemi studil na čele. Křičela, ať jí pustí, že jí studí, on ale neměl ani špetku slitování. Jejímu osudu neunikly ani ostatní.
Když pak za chvilku přišla do společenské místnosti profesorka McGonagallová, aby studentům své koleje, co zůstali přes Vánoce, popřála hezké svátky, naskytl se jí pohled na osm více či méně promočených studentů šestého ročníku, co si rozbalovali a rozdávali dárky pod stromečkem, a o kterých si mylně myslela, že už by se mohli chovat trochu dospěleji.

Mell se musela usmát. Na tohle ráno bude vzpomínat ještě dlouho. Na celé tyhle Vánoce. Víc se o Rema opřela a on ji jednou rukou objal. Poslední dobou, když se jejich kamarádi spolu bavili, tak často sedávali ve společence na pohovce a zemi u krbu a povídali si. Lis a Remus takhle či podobně o sebe navzájem opření seděli vždycky. Holky jí říkaly, že kdyby nevěděly, že spolu nechodí, myslely by si to, kdyby je spolu takhle viděly.
Když jí s ním bylo tak dobře, tak hezky hřál a voněl.
Jemu s ní bylo taky nádherně.

Konečně ředitel povstal a zaťukal o skleničku, aby šum utichl. Potom se usmál.

,, Vidím, že už jste celí nedočkaví z jedné věci a vím, že z mého přání hezkých svátků to není. Tak tedy, řekl jsem, že mám pro páté, šesté a sedmé ročníky, které tady kvůli tomu přes svátky zůstaly, dárek.
Jistě víte, že na světě jsou i jiné kouzelnické školy, než je naše. "

,, Krásnohůlky a Kruval."

Ozval se kdosi. Ředitel se usmál.

,, Jistě, ale krom nich je třeba škola ještě v Japonsku, Africe, Brazílii nebo v Severní  Americe."

Všichni byli naprosto zticha.

,, Už delší dobu jsem v kontaktu s ředitelkou kouzelnické školy ve Spojených státech."

Stále hrobové ticho.

,, A profesorka Spencerová mi nabídla, abychom v rámci zachování mezinárodních kouzelnických vztahů, přijeli se studenty, s vámi, navštívit její školu,  Ilvermony. A to je můj dárek."

Po pár vteřinách zaražení a zmatení, jásot, nadšené výkřiky a pískání div nerozbili Velké síni všechna okna.