Prokleti v Měsíci

Sklapni, odsedni si a nestuď

Zápas začal, míče vyletěly do vzduchu, všechna košťata za nimi. Mell se vrhla po Camrálu a stihla ho vyrazit z ruky Hravaspárskému střelci. Prudce se vrhla z výšky za míčem až musela hrudníkem skoro ležet na koštěti. Míč chytila a dorovnala svou původní výšku. Najednou jí bylo nějak divně. Zamotala se jí hlava. Po hrudníku a na břiše měla pocit, jako by na sebe vylila čaj. Polévalo jí zvláštní teplo. Doslova jako polévalo. Pustila míč a trochu si vyhrnula tričko dresu. Pak to uviděla: mramorové žilky se jí zabodaly na pár místech do těla. Z ran na  kůži tekla zářivě červená. Položila přes jedno ze zraněních dlaň. Znovu se jí zamotala hlava a před očima se jí začaly dělat mžitky. Rány jí pálily. Slyšela kolem sebe hlasy, jak se jí snaží oslovit, ale ona nikomu z nich nebyla schopná odpovědět. S každým nádechem se jí ostří mramoru víc a víc zařezávalo do těla. Pomalu a nerovně se snášela na zem, jako když padá list. Pod prsty cítila tepající pramínky. Vše kolem ní bylo jako pod vodou, hlasy, pohyby, rozmazané a podivně tlumené. Pak přišel malý, tupý náraz a pod zády ucítila měkkou trávu. Sklánělo se nad ní několik tváří, ani jednu neviděla ostře. Náhle několik z nich uhnulo stranou a přibyla tam nová.  Neviděla kdo to je a ani neslyšela co říká, věděla jen že je to kluk. Někdo jí chytil za ruku a hladil po tváři. Svět byl víc a víc rozmazaný až zůstala jen bílá mlha a ostrá, pulzující bolest.

Celá zpocená se prudce posadila na posteli jak procitla. Hned si začaly prsty přejíždět po hrudníku a břiše.
,, Jizvy" se zvedly a klesaly spolu s jejím tělem v rytmu jejího dechu. Nezabodávaly se ani neřezaly. Prokletí jí ještě nezačalo zabíjet. Hrozný sen. Ale byl to zatím jenom sen, nic víc. Nic takového se přeci dnes při zápase nestane.

,, Jsi vzhůru? "

Ozvala se vedle ní z šera Lily.

,, Jo, jo jsem. Měla jsem sen a probudilo mě to. "

,, Copak se ti zdálo? "

Slyšela jak Lily vylezla z postele, udělala pár kroků po podlaze a vlezla k Mell do postele. Lehla si na polštář a Mell položila hlavu těsně vedle její, že i v té tmě viděla Lilyin obličej. Šeptem jí to povyprávěla.

,, Miláčku, to se nestane. Nestane se to, skutečně ne."

Mell opřela svoje čelo o její.

,, Mám strach. "

Lily jí obejmula. Nemohla dělat pro ni nic víc než být s ní. Nemohla jí říkat, že to bude dobré, protože nebude. Nebude to hezké a nebude to příjemné ani rychlé. Nemohla jí nijak pomoct. Hrozivý pocit naprosté bezmoci jí ubíjel zevnitř.

,, Já vím. "

Zašeptala.
Jak tam tak obě ležely, jedna druhé v náručí, s evokujícím pocitem bezpečí, zase rychle usnuly.

Mell nad ránem probudila zima, protože jí Lily ve spaní sebrala celou deku, pod kterou tak dlouhou dobu vydržely ležet obě. Venku už začínalo být šero. Podívala se na budík na nočním stolku: půl páté ráno. Navzdory noční můře byla vyspaná jako už dlouho ne. Asi jen potřebovala usnout v objetí, očividně to má blahodárné účinky na spánek. Zápas začínal za čtyři a půl hodiny.

,, Lily. Lily vzbuď se. "

Budila kamarádku. Ta se nečekaně celkem rychle probrala.

,, Co je? "

Zamumlala.

,, Jdeme běhat. Sebrala jsi mi deku, je mi zima, musím se před hrou pořádně probudit a dostat do formy."

,, Tak si dej teplou sprchu. Vždyť je ještě tma. "

,, Nenene, běhat jdeme. Nesnáším to, ale je to potřeba, vstávej! "