Prokleti v Měsíci

Star Wars a nechci už vedle tebe jen existovat

Večeře byla něco skvělého.
Podávala se v hotelové restauraci, velké mramorové místnosti s kulatými stoly s modrými ubrusy. Jenže stoly ani židle nestály na zemi, ale jakmile byl nějaký obsazený, mohlo si osazenstvo říct, jestli se se stolem, židlemi chce při jídle vznášet nad zemí nebo ne. A jinak samo jídlo o třech chodech a volné nabídky všech moučníků, co snad v kouzelnickém světě existují, bylo něco božského. Předtím, než se každý odebral zpět na svůj pokoj, McGonagallová obešla všechny studentské stoly aby jim sdělila, ať si spát chodí kdy chtějí, jen že je v devět večer přijde zkontrolovat, jestli jsou všichni na svých pokojích, protože přeci jen se jedná o školní akci a tak se musí dodržovat školní řád a také kvůli tomu, aby nebyla zbytečná přílezitost rušit ostatní hosty, pokud chtějí mít večer už klid a že by skutečně nerada, aby musela řešit nějaké stížnosti. Dále pak, že se ráno po snídani, co začíná v osm, sejdou u křesel v hale a tam se dozví, co je bude čekat.

,, Teda, já se tak najedla, že nevím, jestli vůbec dojdu do pokoje. "

Řekla cestou z restaurace Lily, která do sebe jako bezedná po jídle dostala ještě tři zákusky.

,, To nejsi sama. Já těch jedenáct pater nevyjdu, prostě to nezvládnu. "

Přidala se k ní Mary ale Marlene a Mell na tom nebyly jinak.

Zastavily se před schody a zoufale se na ně dívaly když v tom kolem nich prošel nějaký kouzelník, stoupl si na první schod a řekl:

,, Páté patro. "

A najednou byl fuč.

,, Chcete mi říct, že jsme to dvakrát šly zbytečně? Že nás ty schody přemístí, když řekněme? "

Řekla Mell a na nic nečekala a hned si stoupla na první schod a zavelela:

,, Jedenácté patro. "

Jen stačila mrknout a aniž by cokoliv zaznamenala, ocitla se na posledním schodu v jedenáctém patře. V tu ránu se za ní objevil i zbytek jejích kamarádek.

,, Tohle je ta nejlepší vychytávka na světě! "

Jásala Marlene.

,, Já to nezvládnu! "

,, Ne Petere, pojď dál! To zvládneme. "

,, Ne já ne, běžte beze mě, nechte mě tu, já už dál jít nedokážu. "

,, Petere ne! Nesmíš to vzdát, ne teď! Notak, kámo, vzmuž se, bojuj! Už jenom kousek... "

,, Pokojíčku útulný, postýlko měkká, to jste vy? "

,, On blouzní. "

,, Ale nemůžeme ho přece nechat na schodech. "

,, Vždyť sami nemáme dost síly. "

Holky se podívaly přes zábradlí a o patro a půl níž uviděly Poberty, kteří vypadali, že na těch schodech umřou.

,, Co to tam u Merlina zase děláte za ostudu? "

Křikla na ně Mary.

,, McDonaldová? Jak to, že jste tam všechny nahoře? Šli jsme dřív než vy!"

Ani jedna z nich se nepokoušela zadržet smích.

,, Do devátého a půl patra. "

Řekla Mell a ocitla se hned před kluky co vypadali, že jim vypadnou oči z důlků. "

,, Siriusi, já už doopravdy asi umřu, tohle není legrace, vždyť teď byla támhle nahoře. Já mám vážně halucinace! "

Začal vyšilovat Peter.