Za časů Pobertů

12. Kapitola - Sobec sobcem zůstane

listopad 1975

„Byla jsi za Mary na ošetřovně? Madam Pomfreyové se konečně podařilo zbavit ji těch jizev. Vážně jsem se chvíli bála, že jí na tom obličeji zůstanou," povzdechla si Alice tiše, když společně s Lily seděly namáčknuté na jednom křesle před krbem ve společenské místnosti.

Širokou sedačku tou dobou totiž okupovali Black s Potterem, kteří hráli Řachavého Petra a věčně se chechtali jako na lesy. Peter Pettigrew oba dva pozoroval s nadšením malého dítěte a občas je hlasitě povzbuzoval. Evansová by je s největší radostí okřikla a donutila je se ztišit, jenže tak daleko její pravomoce prefekta nesahaly. Nezbývalo jí tedy nic jiného, než jejich dětinské chování tiše trpět.

„Byla jsem za ní dneska ráno. To je ještě měla. Nechápu, že za to Mulcibera nevyloučili. Používat černou magii přímo na nádvoří hradu. Mary měla štěstí, že nepřišla o oko," zavrtěla Lily pobouřeně hlavou. 

Přibližně před týdnem došlo přímo před hradem k ošklivé potyčce mezi Zmijozelskými a Mary Macdonaldovou. Nikdo vlastně nevěděl, co přesně ji spustilo, ale každý moc dobře věděl, co ji ukončilo. Byla to kletba, která vyšla z Mulciberovy hůlky a zasáhla mladou Lvici až nečekanou silou. Bradavické nádvoří se během okamžiku zbarvilo její krví a kolem se utvořil velký kruh přihlížejících.

Vyšetřování nebylo příliš dlouhé. Prozkoumáním Augustovy hůlky se okamžitě přišlo na to, že použil černou magii, která byla v prostorách Bradavic přísně zakázána. Očekávalo se, že bude Had ihned vyloučen ze školy, nicméně jeho rodina zatahala za provázky a nakonec ho tak dokázala, k nelibosti spousty žáků i učitelů, v Bradavicích udržet.

Mary od té doby ležela na ošetřovně, kde se madam Pomfreyová pokoušela přijít na protikouzlo, které by jí zbavilo ošklivých rudých ran způsobených kletbou. Bojovná Nebelvírka to naštěstí snášela statečně, přesně jak se na Lvici sluší a patří.

„No, jenže to není všechno," ztišila Alice hlas ještě o pár decibelů níž. „Když jsem tam odpoledne byla, Mary brečela. Pohádaly se totiž s Marlene."

„Proč by se ty dvě hádaly?" povytáhla Lily obočí a ještě víc naklonila hlavu ke své spolužačce, aby je náhodou nemohl slyšet někdo jiný.

„Kvůli Blackovi. Víš jak je Marlene hrozně naštvaná, že jí Black odmítl doprovodit do Prasinek? No tak si teďka usmyslela, že je to kvůli Mary. Sirius jí totiž nesl na ošetřovnu úkoly a ona se tam s nimi potkala."

„To je ale přece nesmysl. Vždyť Mary chodí s Benjym Fenwickem a ta posedlost Blackem ji už dávno přešla."

„To mi povídej," přikývla Alice. „Zdá se, že Marlene zkrátka ještě pořád nepochopila, jaký je Black zmetek!"

Lily jenom pohoršeně zavrtěla hlavou. „Co na něm proboha všechny ty ženské vidí? Je stejný jako Potter s těmi svými pozváními na rande. To si ti dva vážně myslí, že si z nich všichni sednou na zadek?"

„Většina holek by dala kdoví co za to, kdyby je Potter pozval na rande, víš to?"

„Ale já nejsem jako ony," odvětila Lily vzpurně. Neměla ráda, když ji kamarádky neustále opakovaly, že by měla dát tomu namyšlenému floutkovi Potterovi šanci.

„Já vím. Ty čekáš na svého tajemného rytíře, princezno," mrkla na ni Alice hravě a vysloužila si za to prudké drcnutí zrzčiným loktem do žeber.

„Ticho! Tak to přece není," obořila se na ni Evansová tiše, ale tváře se jí přitom zbarvily temným nachem.

Přemožena rozpaky se pokusila vyhnout pohledu své kamarádky a místo toho se nečekaně střetla s šedýma očima, které na ni nepokrytě zíraly. Lily se v první chvíli lekla, že Black jejich rozhovor zaslechl, ale všechno nasvědčovalo tomu, že z něj neslyšel ani slovo. Nevěřila totiž, že by to neokomentoval žádnou ze svých hloupých hlášek.