Za časů Pobertů

15. kapitola - Svět je ve válce

prosinec 1975

Toho rána bylo ve Velké síni až nečekané ticho. Jediný halas přicházel od Zmijozelského stolu, u kterého několik starších studentů hýřilo úsměvy a vtípky. Nejhlasitějším z nich byl pak Avery, jemuž hrdě sekundoval Mulciber a na dovršení toho všeho ještě Evan Rosier, který se sice k pochybné skupince Zmijozelských přidal teprve nedávno, zato se velice rychle adaptoval.

Několik výtisků Denního věštce kolovalo mezi studenty z ruky do ruky a po místnosti se postupně rozléhalo tiché naléhavé šuškání, jak se spolu všichni znepokojeně vybavovali.

„Pane bože," zalapala Mary po dechu, když se jí noviny konečně dostaly do rukou. Zakryla si ústa rukou a do očí se jí draly slzy, které se pokoušela zaplašit mrkáním.

Tragédie v centru Londýna.

Hlásal tučný titulek na hlavní straně kouzelnického zpravodaje.

Ve včerejších podvečerních hodinách došlo k největšímu útoku přisluhovačů Vy-víte-koho, který jsme dosud zaznamenali. Odehrál se na tržnici před mudlovskou budovou známou jako Covent Garden.

Zde měl podle neoficiálních zdrojů proběhnout přátelský sraz několika bývalých studentů Bradavic, který byl zřejmě hlavním cílem smrtijedů. Domníváme se, že šlo o další z barbarských útoků mířených proti mudlorozeným, kterých poslední dobou na území Británie až znepokojivě přibývá.

Na místě zůstalo šest mrtvých kouzelníků a patnáct mudlů. Mezi zemřelými je i potomek slavné věštkyně Cassandry Trelawneyové, Alfred.

Ministerstvo kouzel momentálně pracuje na úpravě paměti všech mudlů, kteří se pohybovali v okolí. V případě dalších informací vás budeme neprodleně informovat.

Pohled Mary Macdonaldové okamžitě zabrousil k havraspárskému stolu, u kterého seděla drobná třeťačka s neposednými rozcuchanými kadeřemi. Oči skryté za silnými brýlemi mělo děvče zalité slzami a pod tíhou pohledů spolužáků se nakonec zvedlo od stolu a s pláčem zmizelo z Velké síně.

„Chudák Sybila. Byl to její tatínek," zašeptala Marlene do ucha Peterovi, který seděl hned vedle ní a sledoval, jak záda malé Sybily Trelawneyové zmizela za rohem.

„Neměl by za ní někdo jít?" zašeptala Alice ustaraně. Jako jediná z nich už totiž pocítila bolest ztráty těch nejbližších rukou smrtijedů, a ta se jí teď vracela jako bumerang.

Tou dobou už se ale od orlího stolu zvedl Xenofílius Láskorád ve svém hábitu ozdobeném barevnými kolečky a vyrazil za svou mladší spolužačkou.

Dokonce i James se Siriusem byli dnes až nečekaně tišší a zamlklí. Dvanácterák se jenom mlčky vrtal ve své snídani, ze které nesnědl jediné sousto, a Sirius si okamžitě po přečtení článku na stůl rozložil pergamen a ve spěchu naškrábal krátký vzkaz plný kaněk.

Drahá Andromedo,

upřímně doufám, že jste ty, Ted i malá Nymfadora v pořádku. Buďte na sebe opatrní! Jsem si jistý, že Bellatrix se tvé rodině pokusí ublížit. Odepiš, prosím, obratem.

S přáním zdraví a štěstí

Sirius

Mladý Black měl poslední dobou o své blízké čím dál tím větší strach. A ten největší měl právě o Andromedu, která byla považována za krvezrádce. Šla totiž za svým srdcem a vzala si čaroděje mudlovského původu, což se v rodině Blacků rovnalo té nejhorší zradě, jaké se mohla dopustit. A přesně kvůli tomu ji měl Sirius nejraději. Obdivoval její obrovskou odvahu, se kterou zpřetrhala pouta a vyrazila žít takový život, jaký si vysnila.