Za časů Pobertů

37. kapitola - Tehdy se nás dotkla válka

květen 1977

Upozornění: 13+ pro otevřené vyobrazení násilí 

Šestý ročník byl pro Poberty bezpochyby tím nejdivočejším obdobím za celé jejich studium. Zřejmě k tomu přispěl hlavně fakt, že se jejich parta rozrostla o střelenou Marlene, která nezkazila žádnou srandu, a zároveň o umírněnější Lily, jež občas dokázala mile překvapit a zúčastnila se bláznivin, jaké by do ní nikdo nikdy neřekl.

Ten rok ovšem nebyl jenom plný zábavy a smíchu. 

Třeba James prožíval celé jaro svou noční můrou v podobě doučování lektvarů, ke kterému se dobrovolně přihlásila Evansová – zřejmě proto, aby si mohla Dvanácteráka co nejčastěji dobírat a otloukat mu o hlavu jeho nevědomost. Nicméně i ona brzy zjistila, že si možná ukousla trochu moc velké sousto. Bylo to totiž těch nejhorších pár hodin týdně, které oba prožívali. Potter měl sice radost z možnosti trávit s Lily o něco víc času, ale ani to za to utrpení po většinu času nestálo.

„Můžeš se laskavě soustředit!" sykla Evansová a už snad po desáté drcla do svého spolužáka loktem.

Seděli do pozdních nočních hodin ve společenské místnosti před krbem a Jamesovi už tou dobou padala hlava přímo na stůl. Udělal si přitom v pojednání několik inkoustových kaněk a jeho škrabopis se nedal ani přečíst. Přísná zrzka mu ale odmítala jakkoliv ulevit.

„Merline, Evansová, už je po půlnoci! Po půlnoci! To je, když se hodinová ručička přehoupne přes dvanáctku, víš? V tuhle hodinu se dá učení považovat za školní trest!" zakňoural James a odsunul od sebe učebnici lektvarů.

„Tak ti v tom případě uděluji školní trest, Jamesi Pottere!" zavrčela a posunula učebnici zpátky před něj.

„Proč mě takhle trápíš?" zakvílel znovu a ukázal přitom rukou na Siriuse, který už dobrou hodinu spal na gauči a na hrudníku se mu přitom vyvalovala Marlenina kočka, která si ho z nějakého záhadného důvodu neuvěřitelně oblíbila. „Muč chvíli taky jeho. Podívej, jak spokojeně chrápe! Proč sis zasedla na mě?"

„Protože Křiklan řekl, že tě nechá propadnout, jestli se nezačneš na jeho hodiny učit!" odvětila nesmlouvavě. „Ještě tři palce a zbytek necháme na zítra. Šup!"

„Vsadím se, že po škole získáš práci jako dozorčí v Azkabanu," zahuhlal James tiše, za což si vysloužil pořádnou herdu do zad, až udělal na pergamenu několik dalších kaněk. „Hej!"

Rozespale na ni zamžoural skrz obroučky brýlí, přičemž očekával její přimhouřený pohled, který nikdy neznačil nic dobrého, ale Evansová se místo toho pobaveně culila. Překvapeně zamrkal a nejistě se od ní odsunul. Čekal totiž nějakou zradu. Nikdy nebylo pozdě začít být opatrný.

„Běž se natáhnout, prosimtě. Takhle jsi stejně k ničemu," zavrtěla pobaveně hlavou a zaklapla učebnici. „Budeme pokračovat po víkendu, jasné?"

„Ty jsi ta nejúžasnější a nejskvělejší holka na planetě!" zvolal nadšeně a rychlostí blesku sklidil všechny věci ze stolu, aby si to náhodou ještě nerozmyslela. U ní si člověk nikdy nemohl být jistý.

„To bych prosila," zazubila se vesele a mírně přitom zatřásla se Siriusem. „Siri, vstávej. Jestli přespíš tady, ráno se nenarovnáš!"

„Už zase všechny komanduješ, Evansová? Proč mě z toho prostě pro jednou nemůžeš vynechat?" zabručel Sirius rozespale a shodil ze sebe přitom předoucí kočku, která se na něj následně velice vyčítavě zadívala.