Za časů Pobertů

16. Kapitola - City všechno komplikují

prosinec 1975

Předvánoční návštěva Prasinek patřila mezi studenty k těm nejoblíbenějším. Byla totiž předzvěstí blížících se prázdnin, během kterých se většina z nich rozuteče do svých domovů, aby mohli strávit svátky se svými rodinami. V Bradavicích obvykle zůstávalo jen pár studentů, kteří se buď z nějakého důvodu domů vracet nechtěli, nebo je ve škole drželo studium, které potřebovali dohnat.

A pak tu byl Sirius, který by sice velice rád strávil Vánoce u Potterových, jak bylo jeho zvykem během posledních několika let, nicméně Minerva McGonagallová mu odmítla zkrátit školní trest, který si ještě stále odpykával za svůj přešlap vůči Severusovi.

„Vážně nechceš, abychom tu s tebou zůstali?" ujišťoval se James už po několikáté. Sice měl s rodiči naplánované celé prázdniny, ale kvůli svému příteli by to byl ochotný zrušit.

„Ano, prosím, zůstaň tady se mnou, Jimmy. Já to tu sám nepřežiju!" vyhrkl Sirius hraně a trochu přitom zacloumal Potterovým hábitem, než na tváři znovu vykouzlil svůj typický cynický úšklebek. „Už nejsem děcko. McGonagallová mě stejně zapřáhne jako domácího skřítka a nebudu mít čas na nic jiného."

„Ha ha," ušklíbl se James a porovnal si hábit. „Tak si dáme dneska v Prasinkách aspoň trochu do nosu, pánové."

„Na to bohužel nebudeš mít čas," oznámil mu Tichošlápek a vytáhl z kapsy několikrát přeložený pergamen. „Dám ti předčasný dárek k Vánocům, co říkáš?"

„Přísahám, že jestli to bude nějaký papír, co mě začne urážet, omlátím ti ho o hlavu!"

Sirius jenom s letmým úsměvem pokrčil rameny a podal mu dopis do ruky. 

„Dneska v pět hodin v čajovně u Pacinkové. Zatím netuší, s kým má tu čest, tak se nechovej... no prostě se zkus nechovat jako ty, Dvanácteráku. Překvap ji."

Tichošlápek se po dvou bezesných nocích, kdy bojoval s vlastními pocity a svědomím, rozhodl dotáhnout do konce svůj plán a pozval Evansovou na rande. Ani tentokrát tak nedbal na Remusovo varování, že šlo o hloupý nápad, a že na to Lvice ani náhodou neskočí.

Lily se schůzkou okamžitě souhlasila v naději, že konečně potká svého rytíře, pro kterého už před nějakou dobou doslova ztratila hlavu i srdce. Sama si ovšem nebyla jistá výsledkem, proto se raději ani nesvěřila svým kamarádkám, které na ni neustále naléhaly a vyptávaly se na jejího tajemného ctitele.

„Kecáš!" vyjekl nadšeně James a div mu společně s pergamenem neutrhl i ruku. „Přísahám, že budu tak okouzlující, jako umím být jenom já."

„Jo, toho se právě bojím," ušklíbl se Sirius a otevřel si čokoládovou žabku. 

Potřeboval se trochu uklidnit, protože držet uvolněnou a bezstarostnou tvář ho dnes stálo spoustu úsilí. Žabka se ale rozhodně neplánovala vzdát bez boje. Oživlá sladkost se prodrala skrz jeho prsty a skočila přímo na procházející Marlene, která se příšerně lekla a zaječela přes celou společenskou místnost, čímž na sebe přitáhla pozornost většiny ve věži.

„Který pako si nedokáže uhlídat ani svoj – eh – Siriusi." Výraz McKinnonové se během vteřiny změnil z naštvaného na pojď-se-mnou-na-rande-brouku. Úsměv se jí rozšířil od ucha k uchu a na prst si okamžitě namotala jednu ze svých blonďatých loken. „No, chystáš se dneska do Prasinek?"

„Jo, chceme zajít s klukama do Medového ráje a možná k Prasečí hlavě," odvětil Black nezaujatě a přitom se rozhlížel kolem sebe, aby našel zatoulanou žabku.