Za časů Pobertů

28. Kapitola - Na ostří nože - část 2.

únor 1976

Remus procházel rychlým krokem chodbami hradu. Měl ten večer štěstí v neštěstí. Zrovna před chvíli totiž začal ve sklepeních řádit Protiva a rozhazovat všude kádinky s lektvary a ingrediencemi. Díky tomu se alespoň nějakou dobu nemusel obávat, že ho Filch nebo paní Norrisová přistihnou mimo kolejní místnost, a mohl se tak soustředit na nalezení svého přítele.

Narazil na něj překvapivě brzy. 

James stál před gobelínem Barnabáše Blouznivého a vztekle přitom kopal do trollů v baletních sukýnkách, jako kdyby snad byly příčinou všech jeho problémů.

„Ti trollové ti snad něco udělali?" naklonil Lupin hlavu na stranu a opřel se ramenem o zeď v dostatečné vzdálenosti od Jamese; to aby ho snad náhodou nenapadlo kopnout si i do něj.

„Děláš si ze mě srandu?" štěkl po něm na oplátku. „To je první věc, co mi řekneš? Copak jsi ho neslyšel? VŽDYŤ ON MI PŘEBRAL HOLKU!"

„Neřvi tady na mě, Dvanácteráku," odvětil Remus důrazně. „A přestaň být laskavě tak melodramatický. Přebrat holku by ti mohl v případě, že bys nějakou měl."

„To snad nemyslí–"

„Nechápej mě špatně," přerušil ho Náměsíčník znovu, jelikož nebyl zvědavý na Jamesův další hysterický výstup. „Neschvaluji, co udělal. Je to blbec a občas mi přijde, že si jeho mozek odskočil na dovolenou, ale nemyslím, že by ti kdy chtěl vědomě ublížit, Jamesi."

„Tak jak to mám asi jinak brát, hm?" založil Potter zpupně ruce na hrudníku a kdekdo by si ho mohl v tu chvíli splést s nafouknutým balonkem.

„Vzpomínáš si, že jsem vás varoval? Říkal jsem, že ten hloupý nápad s dopisy špatně dopadne. Pro vás to byla zábava a podívej – skončilo to v slzách."

„Siriusovou vinou!"

„Jsem rád, že jsi s tím tak rychle hotový," ušklíbl se Náměsíčník. „Nevidíš i svůj podíl viny? Ani trochu?"

„Ne," odsekl James spěšně. „On si s ní vyrazil za mými zády, on mi lhal a podrazil mě!"

„Řekla bych, že to spíš bude moje vina," ozval se ze tmy dívčí hlas, načež Lily Evansová vešla do světla pochodní. V ruce přitom svírala Pobertův plánek a nervózně přešlapovala z nohy na nohu.

„Co ty tady děláš?" obořil se na ni Potter bez váhání, ovlivněn smrští emocí, které se na něj valily ze všech stran.

„Myslím, že bychom si měli promluvit"

„Nemyslím, že bychom měli o čem mluvit. A kde jsi vůbec vzala tohle?!" Prstem ukázal na plánek a přimhouřil oči. Kolečka v mozku se mu začínala točit rychleji a rychleji, jak se pokoušel dát dohromady všechny souvislosti. „Oh, já jsem idiot. Dal ti ho Black, že?"

„Řekl jsem jí o něm já," zalhal Remus a pokoušel se tím marně zachránit napjatou situaci. „Na oplátku za to, že mi připravila lektvar, díky kterému jsem byl tenhle úplněk o něco klidnější."

„Aha," ušklíbl se James. „Takže ví, co jsi zač. Řekli jste jí i o neviditelném plášti, hm? Očividně jsem úplně jediný, s kým se nebavíš, co Evansová?!"

„Neviditelném plášti?" Lily se zatvářila zmateně a dokonce kvůli tomu nezareagovala ani na Jamesův očividný slovní útok.

„Hrome!" zaklel Dvanácterák a praštil se dlaní do čela. „Vůl a ne jelen."