Za časů Pobertů

27. kapitola - Na ostří nože - část 1.

únor 1976

Valentýnský večírek byl v nebelvírské věži doslova v plném proudu. Studenti se smáli, hráli hry, nebo se trumfovali v počtu vypitých panáků. Fabián s Gideonem stáli na stole uprostřed místnosti a moderovali svou vlastní, a mimochodem velice osobitou, verzi dražby.

„Drahé dámy! Otevřete oči dokořán a prohlédněte si našeho dalšího kandidáta. Je milý, je přítulný a jistě vám snese modré z nebe, když ho o to požádáte! Pojď, Pete! Dělej, ty kaštane!"

Fabián i Gideon chytili Petera každý za jednu ruku a i přes jeho hlasité protesty ho vytáhli k sobě na stůl. Červíček byl v obličeji celý rudý a pokoušel se okamžitě zmizet pryč, ale Prewettovi bratři ho nenechali za žádnou cenu odejít.

„Vyvolávací cena jsou dvě čokoládové žabky nebo lahev máslového ležáku! Tak dámy, nenechte si tuhle příležitost ujít!"

Většina lidí v místnosti byla tou dobou už nicméně popárovaná. Alice seděla v křesle na Frankově klíně a pobaveně sledovala celou dražbu, stejně jako Mary, kterou zezadu objímal Benjy Fenwick. Nikdo se tak do přihazování na Pettigrewovu osobu příliš nehrnul.

„Ale notak! Přece tu nenecháte toho drahouška stát!" zahalekal Gideon a rozcuchal přitom spolužákovi světlou kštici.

„Nabízím jednu čokoládovou žabku!" zakřičel James a vyskočil na nohy, čímž vyvolal ve společenské místnosti vlnu smíchu. „Dnes večer jsi můj, Pete!"

V tu samou chvíli se zvedla i Marlene, která do něj prudce vrazila bokem, až ho tím vyvedla z rovnováhy. 

„Na to zapomeň, Pottere! Za žádnou cenu tě nenechám vyhrát! Dám tři žabky!"

„Dvě žabky a láhev máslového ležáku!" nedal se James.

„Tři žabky a dvě lahve ležáku!"

„Pche," odfrkl si Potter. „Tak se s ním třeba udav, McKinnonová!"

„Peter Pettigrew prodán Marlene McKinnonové za tři žabky a dvě lahve ležáku!" zaječel Fabby a postrčil Červíčka dolů ze stolu. „Snaž se, ať toho dáma nelituje, Péťo."

„Budeš si dneska večer muset vystačit s Blackem, drahoušku," zapitvořila se Marlene na Jamese a objala přitom Petera kolem ramen. 

Ten měl momentálně barvu zralého rajčete a nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo. Blondýnka mu s širokým úsměvem věnovala přátelskou pusu na tvář, následkem čehož se Pettigrew zajíkl a zčervenal ještě víc; pokud to bylo vůbec ještě možné.

„Kde vůbec Sirius je?" zamračil se James a rozhlédl se kolem sebe. 

Teprve teď mu došlo, že svého přítele už dobrou hodinu neviděl. Že by si nechal ujít takovou příležitost k pití a koketování s děvčaty? To mu nebylo příliš podobné.

„B-bral si lahev a š-šel nahoru," zakoktal se Peter, kterému Marlenin polibek způsobil obrovské potíže s vyjadřováním.

„Co to s ním zatraceně poslední dobou je?" zabručel Potter a bez dalšího váhání vyrazil směrem ke schodům, odhodlaný z Blacka vytáhnout důvod jeho až nezvyklé rozmrzelosti, která se s ním táhla už dobrých čtrnáct dní.

Našel ho v kolejní ložnici. Seděl na zemi mezi dvěma postelemi a společnost mu dělala jenom jedna zpola vypitá láhev ohnivé whisky. Zrovna si zhluboka přihnul a s nepřítomným pohledem dál sledoval okno na druhé straně místnosti. Očividně si ani nevšiml, že za ním někdo přišel.