Za časů Pobertů

36. kapitola - Oči mohou klamat

říjen 1976

„Au, McKinnonová, posuň se," zasyčel Sirius, kterému právě Marlene omylem přilehla ruku, když se pokoušela plížit obrostlým křovím. Nebyla v tom moc dobrá.

„Pardon, pardon," zašeptala roztržitě. „Nějak jsem neodhadla vzdálenost. To je tak, když mi kluci tvrdí, že tohle," ukázala na prstech délku jakou má průměrná tužka, „je třicet centimetrů."

„Ještěže ti netvrdí, že jsi inteligentní. To by byla teprve lež," ušklíbl se na ni Tichošlápek a rukou přitom odsunul pár větví, aby dobře viděl na travnatý plácek u jezera, který už nějakou dobu sledovali. „Hele, fakt si jste jistý, že mají domluvenou schůzku? Proč by se scházeli tady?"

„Protože nechtějí, abychom je viděli?" nadhodil Peter, který ležel na břiše hned vedle Marlene a i on nakukoval skrz listy na místo osvětlené svitem měsíce.

„Že já se do toho s váma vůbec pouštěl," zavrtěl s povzdechem hlavou Remus. „Je to blbost. Přece si nemyslíte, že by si dali rande uprostřed noci, Siriusovi za zády."

„Já bych to udělal. Třeba je to pomsta," nadhodil Black a lehce přimhouřil oči, když zahlédl přicházející stín. „Hele už jde!"

Všichni čtyři ztichli a natáhly hlavy blíž, aby co nejlépe viděli na nebelvírského střelce, který se zády opřel o kmen rozložitého stromu a netrpělivě se zadíval na hodinky. Nebyl nijak vyšňořený a dokonce měl na zádech batoh, jehož popruh si jednou rukou přidržoval na rameni.

„Copak máš za lubem, Pottere?" zamumlala sama pro sebe Marlene a posunula se ještě o kousek blíž, až ji musel Sirius chytit za kapuci mikiny a stáhnout zase zpátky.

„Šla jsi s náma naposled, McKinnonová, jasné? Nenápadnost očividně není tvá silná stránka," sykl tiše, až se na něj Peter pobouřeně zadíval. „Ty taky moc nekoukej, nebo vás vykážu oba."

„Nemůžeš nás vykázat, nevedeš to tady," ohradil se proti němu Pettigrew.

„Oh, tos mi to teda nandal. Radši si uklidni svou dámu a mlč!" ušklíbl se Sirius.

Byl hodně podrážděný a očividně měl dnes večer tu svou proklatou urýpanou náladu, kterou zbytek osazenstva tolik nesnášel. Tentokrát ovšem většina z nich projevovala až překvapivou toleranci, neboť šlo o Lily a každý věděl, jak moc citlivé tohle bylo pro Siriuse téma.

Peter lehce zrůžověl a zamumlal: „Není to moje dáma."

„Jasně, chápu. Však já s Evansovou taky chodil jen hrát šachy," odvětil Black sarkasticky, načež konečně přesunul svou pozornost jinam, protože ve tmě noci zahlédl záblesk ohnivých vlasů své bývalé lásky. „To snad není možný," mumlal si pro sebe, „fakt kvůli němu uprostřed noci vyrazila na pozemky a porušuje řád?"

„Klid, Tichošlápku," poplácal ho Remus povzbudivě po rameni. „Nemyslím, že by to bylo rande."

„A jestli je, aspoň budeme sedět v první řadě na erotický přenos," vrátila Marlene Blackovi úder, za což si od něj vysloužila ránu loktem pod žebra, až bolestivě vyjekla.

To zaujalo pozornost rozcuchaného chlapce, který se doteď opíral o strom. Začal očima úpěnlivě propátrávat okolí, až dokud k němu nedošla zrzavá spolužačka, která okamžitě rozprášila jakékoliv pochyby o světě kolem něj.

Ač skupinka skrytá v keři netušila, o čem se ti dva baví, všichni na nich viseli očima a pokoušeli se zachytit jakékoliv slovo, které si mezi sebou Potter s Evansovou vyměnili.