Za časů Pobertů

9. kapitola - Sázka na cizí štěstí

říjen 1975

„Musel jsem ho v noci spolknout," povzdechl si Pettigrew jednoho sobotního rána, když si uvědomil, že list mandragory, který už dvacet dní nosil pod jazykem, najednou zmizel. 

Tahle přísada byla důležitou součástí jejich připravovaného lektvaru. Sirius i James už měli tuhle část nějakou dobu za sebou, ale Peterovi se stále příliš nedařilo. 

James protočil oči a zmučeně zakvílel: „Pete, to už je podruhé. Tímhle tempem složíme OVCE dřív, než se z nás vůbec stanou zvěromágové."

„Nepřeháněj, Jamesi," pokáral ho Remus okamžitě. „Peter to neudělal naschvál. Navíc ses ještě nezačal připravovat ani na NKÚ, tak nepřivolávej OVCE."

„Do zkoušek zbývá ještě osm měsíců, dva týdny, tři dny a pět hodin. Proč bych se tím měl zabývat už teď?" odfrkl si nebelvírský střelec a naučeným pohybem si rozcuchal vlasy.

„Kdybys studiu věnoval aspoň tolik pozornosti, kolik věnuješ Evansové pokaždé, když projde kolem, už by z tebe byl ministr kouzel," ušklíbl se Sirius, který ležel na zádech ve své posteli a četl si přitom dopis, který mu před chvíli donesla velká sova pálená.

„Říká ten, komu se Helga Cokewoodová už dvakrát pokusila podstrčit nápoj lásky," odvětil okamžitě Potter a v nestřežené chvíli sebral Tichošlápkovi pergamen, ze kterého se linula intenzivní květinová vůně.

„Jenom mi závidíš mou očividnou oblíbenost u něžného pohlaví," prohlásil Black klidně a ani v nejmenším se nevzrušoval skutečností, že se jeho nejlepší přítel začetl do dopisu, který měl patřit jenom jeho očím.

„Drahý Siriusi," začal James nahlas předčítat, „blíží se další návštěva Prasinek a já bych byla moc ráda, kdybys mi při ní dělal společnost. Mohli bychom zajít do čajovny madam Pacinkové, mají tam moc dobrou čokoládu. Nebo klidně jenom ke Třem košťatům na máslový ležák. Co si o tom myslíš? Prosím, odepiš. Líbá, Marlene McKinnonová."

Sirius s klidným pohledem povytáhl obočí a oslovil svého kamaráda: „Takže teď už mi to vrátíš?"

„Ale jenom když mi slíbíš, že mi z čajovny madam Pacinkové přineseš pár těch koláčků ve tvaru srdíček, Siriusku. Líbá, James Potter," poslal mu James spolu s dopisem i vzdušný polibek.

Sirius na něj chvíli trochu nechápavě hleděl, načež se hlasitě rozesmál. „Já už to chápu. Ty prostě žárlíš, že když pozvu na rande holku, tak se mnou jde, kdežto na tebe Evansová dlabe."

Tichošlápek byl občas mírně rozladěný z toho, jak kousavě Potter reagoval na většinu jeho případných známostí, se kterými si vyrazil na máslový ležák nebo do Medového ráje. Obzvlášť nesnesitelný byl od doby, kdy se beznadějně zakoukal do své zrzavé spolužačky, která na něj ovšem většinu času reagovala jako na obtížný hmyz.

Pokoušel se sám sebe přesvědčit, že za to James tak úplně nemůže, jelikož byl rozmazlované dítě zvyklé dostat přesně to, co chce. Mohl za to vinit spíš Dvanácterákovi rodiče než jeho samotného, jenže Blackovi už občas zkrátka docházela trpělivost.

Sirius, stejně jako Remus, už totiž v životě prožili spoustu křivdy a bolesti. Ta je oba zocelila a pomohla jim dospět daleko rychleji, než tomu bylo u jejich přítele. Jimmy si na rozdíl od nich ještě stále užíval života prominentního synka bohatého podnikatele a jeho pohled na svět byl zkrátka ještě úplně jiný.

„No dovol!" ohradil se James „To vůbec nemůžeš srovnávat. Kdybych zval jiný holky, tak taky půjdou. Ale tady jde o Evansovou. Ani s tebou by si nevyrazila, vejtaho," rozohnil se Potter okamžitě. Tenhle konflikt totiž rozhodně nechtěl vzdát bez boje.