Za časů Pobertů

10. kapitola - Zbláznil ses, Tichošlápku?

říjen 1975

„Pete, potřebuju, abys nějak zabavil Prýtovou. Musíme ti sehnat ten nový list z mandragory," zašeptal Sirius Červíčkovi do ucha během další hodiny bylinkářství, kterou měli ve sklenících na bradavických pozemcích. 

Dnes se měl na nebi znovu objevit plný měsíc, takže byla poslední možnost, kdy si mohl Peter vložit list pod jazyk. Jinak by musel čekat až do dalšího úplňku a oni neměli času nazbyt.

James už byl připravený přesně podle plánu. Před chvíli předstíral, že musí na záchod, aby si na sebe mohl jít natáhnout svůj neviditelný plášť. Všechno měli promyšlené do posledního detailu a tentokrát si byli naprosto jistí úspěchem. 

Vždyť něco takového už jednou absolvovali.

To když se James, přibližně před dvěma měsíci, při jedné z hodin pokusil mladé mandragoře listy zkrátka utrhnout. Neočekával, že se přitom rostlina rozkřičí jako na lesy. Sice je stihl nacpat do kapsy dřív, než si toho profesorka Prýtová všimla, ale za krutost vůči mandragorám si tehdy vysloužil školní trest na čtrnáct dní. Musel čistit sovinec bez kouzel, což byla odporná a zdlouhavá práce. Tentokrát se chtěli takovým následkům vyvarovat, takže svůj plán dovedli k dokonalosti.

„Jasně," přikývl okamžitě Peter, „jdu na to."

Obtloustlý blonďák se postavil ke svému pracovnímu stolu a očima přelétl všechno, co na něm leželo. Pohled mu brzy padl na Rychlohnojivo pro extrémní růst a rozhodl se ho hned náležitě využít. Nenápadně povolil zátku lahvičky a předstíral, že se natahuje doprostřed stolu, aby si vypůjčil zahradnické nůžky. Přitom do lektvaru strčil loktem a rozlil ho přímo ke květináčům po své levé ruce.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. 

Všechny rostliny, kterých se Rychlohnojivo dotklo, začaly okamžitě rašit a plazit se všude kolem. V učebně zavládla panika, jak se studenti pokoušely vyhnout plazivým liánám, které začaly zabírat velké množství prostoru skleníku. Z minuty na minutu se učebna proměnila v divokou džungli.

„Vy jste vrták, Pettigrew!" vyhrkla profesorka Prýtová okamžitě a vrhla se k rostlinám, aby zabránila dalšímu šíření zeleně.

V tom samém okamžiku se ozvalo hlasité prasknutí květináče, který dopadl na zem a rozletěl se do všech stran. Uzavřenou místností se rozezněl příšerný křik mladé mandragory. Pobertové, kteří přesně věděli co přijde, si okamžitě zakryli uši rukama, stejně jako pár dalších pohotových spolužáků. Profesorka Prýtová naštěstí nikdy v blízkosti studentů nenechávala dospělé mandragory, aby náhodou nedošlo k neštěstí. V případě Pobertů to byl očividně dost dobrý nápad. 

Mary Macdonaldová, Marlene McKinnonová a Tobey Johnson z Havráspáru ovšem nebyli dost rychlí a v bezvědomí se svalili k zemi, omráčeni křikem rostliny.

„Strašně se omlouvám, paní učitelko," křičel Sirius přes ucpané uši na profesorku Prýtovou. „Já do ní tak trochu omylem vrazil."

Tou dobou už tři listy mandragory svíral v ruce James skrytý pod neviditelným pláštěm. V nenadálém zmatku mu je Sirius předal za zády a Potter s nimi zmizel z učebny, aniž by si ho kdokoliv mohl všimnout. Jediná starost všech spolužáků totiž byla vyhnout se chňapajícím liánám, takže se hašteřili a strkali do sebe, čímž vznikla obrovská panika.

„U Merlinových vousů, co je to dneska s vámi Nebelvírskými. Divím se, že u toho nebyl i Potter!" vybuchla profesorka Prýtová. „Strhávám vám deset bodů a teď zmizte. Vy ostatní pomozte těm, co omdleli. Já se tu zatím pokusím vypořádat se vší tou zelení."