Junkies of Love

1. kapitola: Mouchy na skle

Když ráno vycházela Marlene Blackburneová ze svého bytu a cestou na autobusovou zastávku se třikrát ujišťovala, že má klíče uložené v kapse plátěné tašky, kterou nosila už od sedmnácti, rozhodně ji nenapadlo, že nakupování vánočních dárků bude tak vyčerpávající. Plánovala si koupit slušivý kelímek limonády s opravdovými malinami, kousky máty, ledovými kostkami a brčkem a možná ten slušivý kelímek vyfotit a poslat Patrickovi, aby mu udělala radost (přestože sociální sítě se jí příčily), ale nakonec jen zmateně pobíhala po obřím supermarketu a hledala obyčejnou lahev vody.

Přestože byl život této šestadvacetileté plavovlasé Američanky typickou horskou dráhou z Disneyparku, nestěžovala si. Nedbala na varování známých a přátel, kteří už byli zasnoubení nebo alespoň bydleli se svými drahými polovičkami v prvním bytě s hypotékou. Léta utíkala rychle a Marlene neměla žádný cíl, ke kterému by se upínala. Na rozdíl od své bývalé spolužačky Leanne nemusela běhat po doktorech a snažit se přijít na příčinu své údajné neplodnosti, nemusela po vzoru Michaela brát přesčasy, aby si mohla dovolit nové auto, ale hlavně se nemusela na nikoho upínat. Byla volná, její vagonek na kolejích jel, kam se mu zachtělo a ona jen občas změnila dráhu.

Nepovažovala se za nezodpovědnou, přestože věděla, že ostatní ji tak vidí. Samozřejmě, že vyspěla, podruhé už by neudělala tu chybu a nekoupila by ojetou motorku, na kterou ani neměla řidičský průkaz. Leanne by vyjmenovala dalších tisíc „špatných" rozhodnutí, ale pro Marlene špatná nebyla. Když měla volit mezi jistotou a dobrodružstvím, raději zariskovala. Mohli se snad Michael nebo Joshua chlubit tím, že přespali za zabalenými částmi rozkládacího červeného gauče ve skladu obchodního domu Ikea? Kolik z nich si vyzkoušelo paragliding? Život byl krátký, a i když musela žít přes dva roky v maličké garsonce na okraji Chicaga se svým kamarádem ze školy, nevadilo jí to. Užívala si večery strávené povalováním se na střeše a zíráním na hvězdy.

To všechno znělo při setkáních se známými, kteří zpravidla mluvili o svých problémech s penězi, prací a vztahy, neuvěřitelně a možná i záviděníhodně. Nikdo z nich by to nepřiznal, ale Marlenin život byl krásný, byl plný volnosti a mládí. Jenže místo aby se mu snažili připodobnit, zvolili si další cíl a tím bylo zkrotit svou závist přetvořením samotné Marlene. Stále častěji se hovor stáčel k jejím nápadníkům a k vystěhování se z garsonky (Leanne pokaždé zbledla, když na ni přišla řeč, a to Marlene úmyslně vynechávala fakt, že kvůli nedostatku místa musí s Aaronem Waltersem sdílet jednu ložnici). Jenže ten pravý nebyl na obzoru, alespoň ne na obzoru Atlantského oceánu, takže když se naskytla příležitost, znovu se posadila do tentokrát již trochu otlučeného vozíčku a s malým popostrčením právě Aarona se rozjela do první zatáčky. Žít v Austrálii, zemi, kde je všechno obráceně, se přece neodmítá.

Vánoční šílenství spojené s promrzlýma rukama a neuváženými rozhodnutími ohledně tří typů ošklivých hliněných andělíčků z jarmarku pro známé a neoblíbené přátele, křupající sníh pod nohama i neúspěšná snaha nespálit si jazyk o horký punč v zemi protinožců doslova roztála v přívalech pětatřiceti stupňových veder. Upřímně se to Marlene ani trochu nelíbilo, a to své dosud nejhorší svátky strávila na nemocničním pokoji se zlomenou nohou, když před třemi lety podklouzla a se všemi hliněnými andělíčky se rozplácla před stánkem s karamelizovanými mandlemi.

Trávit Vánoce v Austrálii byla zpočátku výzva. Žádné tlusté kabáty a rukavice, se kterými sotva dokážete udržet kelímek s horkou čokoládou, takže se jistojistě polijete, žádné lovení drobných mincí z peněženky, žádné stahování rukavic zuby. Místo toho džínové kraťasy, vytahané tílko s logem oblíbené kapely, vlasy do ohonu a žabky. Upřímně, Australané nenosili nic jiného. A i po lednu stráveném s berlemi se pro Marlene staly ty plastové botičky téměř vražednou zbraní. Stačilo několik schodů do druhého poschodí nákupního střediska a ona zase padala, tentokrát ovšem stačila náplast na rozseknutý palec u nohy a slušná dávka vulgarismů.