Když Marlene šestadvacátého prosince v půl jedenácté otevřela oči, v pokoji panovala díky černým závěsům tma a proležené místo vedle ní bylo prázdné. Napřímila se a pokusila se na nočním stolku nahmatat telefon; místo toho se jí podařilo s řinčením shodit několik prázdných plechovek a pod plastovými obaly najít budík. Červeně problikával a ukazoval tři čtvrtě na pět odpoledne.
Posadila se na okraj postele a na béžovém perském koberci našla své kraťasy. Nasoukala se do nich a kolem pasu si uvázala kostkovanou košili. Rozčepýřené vlasy stáhla gumičkou do ohonu a promnula si oči. Roztáhla závěsy a zívla. Chrisova okna nahlížela do rozlehlé zahrady za domem. Tráva byla nažloutlá a spálená a květiny v květináčích okolo dřevěné terasy vypadaly unaveně. V dálce za řadou dalších domů, menších než byl ten Chrise Frasera, se třpytila hladina moře.
Od dob vysokoškolského večírku uspořádaného v luxusním bytě jednoho ze spolužáků pro ni probouzení se v cizím pokoji a v cizí posteli nebylo příjemné. Bylo jí dvaadvacet a přestože měla pocit, že o životě toho ví mnohem víc než hostitel, který snad jako jediný nebydlel na koleji, ale ve vlastním apartmá s nájmem třikrát vyšším než školné na univerzitě, který mu samozřejmě s úsměvem platil otec, nechala se přemluvit a na jeho oslavu narozenin přišla. Dokonce s doprovodem. Během jednoho oběda v kantýně jí uniklo, že se chystá na oslavu a poté, co přetrpěla všechny Leanniny poznámky o tom, že je nezodpovědná, když je to poslední týden před zkouškovým obdobím, jí Michael nabídl, že půjde s ní. Lépe řečeno se vnutil s výmluvou, že by neusnul, dokud by nevěděl, že je v pořádku zpátky. Marlene jeho nabídku přijala, na rozdíl od něj totiž neplánovala zdržet se dlouho.
Michael rád utíkal z dohledu své upjaté sestry a v její nepřítomnosti se rád sbližoval s lidmi, kterými Leanne opovrhovala. Jakmile Terry Hobart, oslavenec, vytáhl z kredence plechovou krabičku od švýcarských peprmintových bonbonů plnou kokainu, bez většího přemlouvání od něj převzal srolovanou desetidolarovou bankovku a nahnul se nad konferenční stolek. Marlene ho pozorovala zpovzdálí s vědomím, že s dávkou drogy v krvi ho rozhodně nemůže nechat na večírku bez dozoru a že Michael jako by právě její plán na brzký odchod šňupnul stejně lehce jako lajnu bílého prášku.
Zbytek večera jí mizel v dýmu zakouřeného apartmá a poslední věc, kterou si jakžtakž vybavovala, bylo to, jak Michaelovi sahá do kapsy u kalhoty a snaží se najít klíče od jeho pokoje na koleji. Vypila toho hodně, vykouřila dvě krabičky cigaret a dva jointy a nebylo jí dobře. Michael byl až na to, že se sám nedokázal udržet na nohou, plný energie a zorničky měl rozšířené nadšením a ještě stále vlivem nevyprchané drogy.
Druhý den se vzbudila nahá s něčí rukou přes prsa. Třeštila jí hlava, ale zachovala si dost rozumu na to, aby nevyjekla. S husí kůží po celém těle se vymotala z přikrývek a postavila se doprostřed pokoje. Jelikož poznala, že ten muž, který nechal na koberečku na své straně postele zvratky, je Michael, netrvalo jí dlouho uvědomit si, že je u něj a že v noci udělala něco, co neměla.
Celý pokoj se s ní točil a ona lezla po čtyřech a snažila se zamlženým viděním rozlišit na podlaze něco z toho, co měla včera na sobě. S náručí plnou oblečení se zamknula v koupelně a vyzvracela se do záchodu. V umyvadle si opláchla obličej a několikrát zamrkala. Mžitky před očima pomalu vymizely a ona si mohla v drobném zrcátku na kachlíkové stěně prohlédnout svůj pobledlý odraz. Při pohledu na červenofialový cucflek na krku se jí znovu zatočila hlava a rozklepaly se jí ruce.
Donutila se odtrhnout pohled a raději zjistit, co všechno ze svých věcí se jí podařilo najít. Měla své roztrhané džíny i červenou kostkovanou košili, chyběla jí podprsenka a bílé vytahané tílko s logem skupiny AC/DC. Taky neměla tenisky a hadrovou tašku přes rameno. Oblékla se a košili si zapnula až ke krku. Vlasy si stáhla gumičkou do drdolu a zhluboka se nadechla. Musela odtud vypadnout dřív než se Michael probudí a zamést všechny stopy o tom, že tam byla. A doufat, že byl Michael natolik mimo, že si na nic nebude pamatovat a ona bude moci v klidu zapomenout.
ČTEŠ
Junkies of Love
General FictionŽivot Marlene Blackburneové byl plný rozhodnutí, jednodušších i těžších, a i proto byl každý rok jako na houpačce. Jednou jsi dole, jednou nahoře, a právě v těch chvílích je nejpravděpodobnější, že spadneš. To říkali všichni, až se s přibývajícími r...