Junkies of Love

28. kapitola: "Time To Take Her Home, Time To Wait Too Long"

K Marlenině částečné úlevě se její mysl vrátila zpět do reality po pouhých dvou hodinách. Pravděpodobně za to mohl i fakt, že většinu té doby protančila s Chrisem uprostřed svého obýváku. Nechala jej vybrat ze své sbírky a následujících deset minut se z plného hrdla smála faktu, že vybral své oblíbené papričky. Chris se pouze pobaveně usmíval a se zavřenýma očima se neúspěšně pokoušel o měsíční chůzi, z nepochopitelného důvodu bez trička. Ty dvě hodiny jí připadaly jako celé odpoledne a zřejmě i proto se smála, když zjistila, že se venku stále nestmívá.

Nakonec si oba vzali z mrazničky po jednom nanuku a posadili se na barové stoličky v kuchyni. Marlene si podepřela hlavu a upřeně zírala na rozbité hodiny na zdi. Ještě před několika desítkami minut by ji to rozesmálo.

„Jsem akorát zralá jít si lehnout," řekla bezbarvým hlasem a podívala se na Chrise. Chápavě přikývl.

„Upřímně jsem nečekal, že budeš tak plná energie."

„Protože to nebyla rozumná dávka."

Chris se rozesmál, poprvé upřímně. „No jasně. Znám tě dobře, Mar, to víš."

Zakroutila hlavou a přejela si dlaní unaveně po obličeji. Cítila, jak jí rudnou tváře, když si vybavila, jak živé byly jeho oči. Byla si téměř jistá, že kdyby se do nich podívala teď, to kouzlo by viděla znovu, ale nesebrala odvahu se o tom přesvědčit. Zvlášť, když byl teď do půli těla.

Zvedla se a ignorujíc jeho pohled přešla k lince. Z poličky vyndala svůj oblíbený hrneček a dala vařit vodu.

„Chceš taky čaj?" zeptala se, aniž by se ohlédla.

„A máš něco jinýho než tu zelenou sračku?"

Trhla hlavou. „To ti řekl Aaron?"

„Jo, tvůj čaj je mezi náma dvěma totiž jeden velkej vtip, víš?" protočil oči.

„Pomáhá mi se probrat," řekla a dělala, že jeho poslední poznámku přeslechla.

„Ochutnám od tebe. A pro jistotu si připravím kýbl."

„Haha," pronesla otráveně. Zalila sáček vodou a postavila jej na pult před Chrise. Pochybovačně si tekutinu prohlédl. Nepatrně usrkl a pak se ušklíbl.

„Chutná to jak tráva."

Pobaveně zamrkala: „Vidíš, nic špatnýho."

„Ne, lásko, chutná to jako tráva, co mi roste za barákem a co na ni Jules chodí srát."

Protočila oči a chystala se přijít s nějakou vtipnou odpovědí. Její tok myšlenek ale přerušilo řinčení zvonku. Svraštila čelo; nestávalo se často, že by měla dvě návštěvy během jednoho dne.

„Někoho čekáme?" zeptal se Chris a ještě jednou se napil jejího čaje. Znovu se zamračil.

Náhle jí svitlo – zbytky konopí jako by z ní dokonale vyprchaly. Zavřela oči a stiskla si kořen nosu. Úplně zapomněla na zprávu, která jí přišla během Patrickovy polední pauzy. Jestli se prý její přítel může na večer zastavit s dvěma pizzami. Chris na ni dál s nechápavým výrazem zíral, když se zvonek ozval znovu.

„Patrick," sykla a Chris přikývl. „Obleč si to triko!"

Zvedl své bílé tričko s krátkým rukávem ze země a líně si jej přetáhl přes hlavu. Marlene už mezitím v předsíni otevírala dveře příchozímu.

„Ahoj, zlato," slyšel Chris mužský hlas a vzápětí mlasknutí. Protočil oči a znovu si usrkl Marlenina zeleného čaje. Ušklíbl se a v duchu si zanadával.