Junkies of Love

29. kapitola: Nebe nad tebou

Marlene netušila, kam se podělo posledních pár dní. S Chrisem se ode dne jeho návštěvy viděla pouze v práci, kde na něj dohlížela z vrcholku své strážní věže. Zřejmě vlivem novoročních předsevzetí byla pláž plná nováčků v oboru surfování, Chris s Dominicem byli v jednom kole a ona neměla možnost s nimi mluvit. Totiž, měla by, kdyby její mysl neokupoval Patrick Gardner.

Ve dny, kdy začínal v práci později, k ní jezdil na snídani s čerstvým pečivem, ve dny, kdy končil brzy, ji bral k sobě na večeři. Za týden se jim podařilo shlédnout celé dvě série Hry o trůny a Marlene přepadl příjemný pocit dejá vu. Přesně takové to bylo před více než půl rokem, kdy se seznámili.

Vzpomínala si, jak leželi v Patrickově posteli – ona s nohama opřenýma o dřevěné čelo postele, on vedle ní na boku, hlavu si podpíral rukou. Na podlaze se válela jeho kostkovaná košile a kalhoty, vedle byla pohozená její riflová sukně a pruhované tílko.

„Jsi nádherná," zašeptal Patrick a prsty jí pročesával dlouhé světlé vlasy. Pousmála se, cítila, jak se jí do tváří žene červeň. Dlaní mu přejela po tváři a na krk a přitáhla si jej do polibku.

Ten den o pár hodin dřív jí do práce přišla esemeska, jestli by s ním nechtěla jít do kina. Souhlasila. Jenže po dvaceti minutách ruku v ruce odešli ze sálu a Marlene z tváře nemizel úsměv.

„Nemluv hlouposti," odbyla ho se smíchem. Nikdy si nedokázala zvyknout na komplimenty.

Vzal její ruku do své a propletl si s ní prsty. „Přespíš tu?"

„Jsi můj jediný prostředek, jak se dostat zpátky do bytu," zamyslela se, „a předpokládám, že mě jen tak neodvezeš."

Chvíli se jí díval do očí a pak se mu rty zvlnily do úsměvu. „To máš naprostou pravdu. Jsi má."

„Jen tvá."

Patrick se naposledy usmál a políbil ji. Marlene mu vjela prsty do vlasů a jemně jej zatahala, on se přesunul nad ni a podepřel se v loktech. Na moment se odtáhl, aby jí mohl přejet rukou po tváři. Jeho tmavě hnědé oči se i v přítmí, které v pokoji panovalo, leskly, do čela mu padaly rozcuchané hnědé vlasy a ve tváři měl výraz naprostého soustředění, takže jeho rysy ztvrdly a v šeru připomínaly antickou sochu. Marlene prsty opatrně přejela po jeho vystouplé lícní kosti.

„Jsi krásná," pronesl do ticha a jemně jí políbil na ústa. Vzdychla, když začal svou pozornost věnovat jejímu krku a nechala se pohltit příjemným teplem, které se jí rozlilo po celém těle, když jí prst zahákl za lem bavlněných kalhotek.

Podobně leželi před pár dny v jejím pokoji. Patrick k ní původně šel podle svých slov jen na skok, jeho studenti psali ten den písemnou práci a on se chtěl co nejdřív pustit do opravování. Nakonec ale štos neopravených papírů zůstal ležet na kuchyňském ostrůvku a Patrick svou přítelkyni odnesl v náruči do ložnice.

„Chtěl bych takhle trávit každý večer," ozval se do tmy Patrickův hlas.

„Sexem?" povytáhla obočí Marlene a pobaveně se uchechtla.

Matrace se vedle ní prohnula a Patrick se přetočil na bok tak, aby jí viděl do obličeje. Její oči si přivykly na šero, takže mu ve tváři spatřila úsměv. „S tebou."

Dech se jí zadrhl v plicích. Znělo to jako obyčejné vyznání lásky, ale Marlene v tom slyšela něco víc. Příslib oddanosti do konce dní, žádost o to samé nazpátek, aniž by poklekl a nabídl jí kroužek na prst. Zatím.

„Miluju tě."

„Taky tě miluju," odpověděla.

Patrickovi se na rtech mihl úsměv. Položil se zpět na záda, jednu ruku si složil pod hlavu a zadíval se na bílý strop. „Zkus si to představit. Přišel bych domů a ty bys na mě čekala. Společně bychom si udělali večeři, nebo bychom si objednali pizzu. Už by to nebyly žádné dlouhé večery strávené s písemkama. Konečně bych všechny tyhle do té doby nevýznamné chvíle trávil s tebou. Ráno by ses mi probouzela v náručí a vyprovodila mě do práce a já bych tě odpoledne vyzvedl na pláži."