Junkies of Love

23. kapitola: "What Else Should I Be?"

Přijít na oslavu Aaronových osmadvacátých narozenin, určenou výhradně pro jeho nejbližší přátele, v doprovodu Patricka Gardnera nepovažovala Marlene za jedno ze svých nejmoudřejších rozhodnutí. Na svou obranu se v duchu snažila uklidnit tím, že to vůbec nebyl její úmysl, protože Patrick se do jejích plánů vyloženě vetřel. Věděla, že nikomu to příliš vadit nebude, ale Aaronovy narozeniny byly přeci jen událostí pouze pro pozvané, čili chtěné. Oslavenec by, podobně jako ostatní, nikdy nahlas nepřiznal, že je mu Patrickova přítomnost proti srsti, a o to víc byla zřejmě Marlene nervózní.

Ještě ten večer odjel Patrick do svého bytu vyzvednout si nějaké oblečení a elektroniku – Marlene tvrdila, že v koupelně u ní má svůj kartáček a ve skříni několik triček i spodní prádlo, Patrick ale trval na svém a vrátil se k ní s malým cestovním kufrem, který nechal otevřený v její ložnici na své straně postele. Do zásuvky v obývacím pokoji hned zastrčil nabíječku a svůj pracovní notebook, do ložnice potom telefon. Na poličku nad umyvadlem v koupelně postavil svůj elektrický holicí strojek a kolínskou, mezi Marleniny okopané tenisky v předsíni umístil své vyleštěné kožené boty do práce a na háček pověsil ramínko s vyžehleným sakem. Než se Marlene stihla vzpamatovat, nebyl to její byt, ale jejich.

Večer společně sledovali v obýváku Snídani u Tiffanyho na jeho počítači; Marlene byla donucena vzpomenout si, že poprvé hvězdný film viděla na univerzitní koleji s Leanne. Dveře na balkon byly otevřené a dovnitř proudil teplý noční vánek, Patrick zároveň navrhl rozsvítit žárovičky na Marlenině fotografické nástěnce. Kdyby Marlene ještě stále nebyla rozhozená z jeho náhlého zabydlení se, troufla by si tvrdit, že to bylo romantické. Hlavu měla položenou na Patrickově rameni, přes holé nohy měla přehozenou lehkou pletenou deku a oči se jí klížily. Od spánku ji však neustále zdržoval hlas Audrey Hepburnové a chuť na cigaretu. Netrpělivě čekala na titulky a pak se zvedla.

„Jdeš spát?" zeptal se jí Patrick a zaklapl laptop. V místnosti se náhle udělala tma.

„Ještě si dám jednu, chceš jít se mnou?" navrhla mu – k jejímu poměrně milému překvapení přikývl.

Z balkonu měli výhled na pláž a oceán – v baru bylo stále ještě živo a ozývala se odtud hudba. Na zvlněné vodní hladině se odrážel obrovský zářící měsíc a vzduch byl horký. Marlene sebrala z parapetu zapalovač a do pusy si strčila tolik vytouženou cigaretu. Opřela se o zábradlí a zahleděla se na oceán před sebou. Patrick se postavil vedle ní.

„Mám ten film docela rád," řekl. „V obličeji mi ji trochu připomínáš."

„Hepburnovou?" zasmála se Marlene a jemně jej praštila do ramene. „Hloupost."

Patrick pokrčil rameny: „Ale jo. Příště vybíráš film ty."

Marlene povytáhla obočí: „Tak jo. Ale připrav se na pořádnou jízdu."

„Už se nemůžu dočkat."

Přikývla a vyfoukla dým před sebe. Cigaretu pečlivě udusila o hranu kovového zábradlí a hodila ji z balkonu dolů do křoví.

„Jsi nepřítel státu," prohodil Patrick, když později sledoval, jak si rozčesává v koupelně vlasy.

„Kvůli tomu nedopalku? Ale no tak, kdo mi to dneska říkal, že hodil nedokouřenou cigaretu do kontejneru?" popichovala ho a nechala se políbit na čelo.

Společně si vyčistili zuby (Marlene při tom Patricka pocákala vodou) a pak se přesunuli do ložnice. Marlene rozsvítila lampičku na svém nočnímu stolku, svlékla se a začala ve skříni hledat nějaké z Aaronových triček místo pyžama.