Junkies of Love

22. kapitola: "Come Dance With Me In My Room"

Marlene rezonovala v hlavě Aaronova slova ještě dlouho poté, co je vyřkl. Seděla na sedadle spolujezdce jeho karavanu a nohy měla položené na palubní desce. Přehrávač vzadu vyhrával už třetí píseň skupiny Mother Love Bone, okýnka byla otevřená a světlé vlasy jí vlály na všechny strany.

Zahrady kolem domků byly plné lidí, kteří společně trávili svátky a vychutnávali si oběd. Když kolem nich projel starý světle žlutý Volkswagen, často se otočili za hlukem. Aaron mezi prsty pravé ruky svíral cigaretu a odklepával popel z okna ven. Slunce jim pražilo do předního skla a Marlene donutila Aarona půjčit si její lennonky, protože se mu asfaltová silnice nebezpečně zrcadlila. Vypadal komicky, takže ještě pět minut poté, co se přestala smát, jí na tváři zůstal úsměv. Přemýšlela, jestli je to opravdu pouze kvůli tomu, že jsou mu její sluneční brýle tak malé, nebo jestli je jen šťastná.

Vzpomněla si na den, kdy Aaron dostal řidičský průkaz. Okamžitě nasedl do matčina auta a jeli spolu až do Milwaukee. Cestou zpátky se zastavili u jezera Michigan, dlouho seděli na kapotě starého zeleného cherokee, prohlubovali svou nikotinovou závislost a smáli se. Mluvili o tom, jak vyrůstali, jak chtěli vyrůstat, co jim plánuje budoucnost, a co by si chtěli naplánovat sami. Sbližovali se a Marlene věděla, že právě ten den byl pravým startem jejich přátelství.

Aaron šlápl na brzdu a zastavil na chodníku před jejím domem. Otočil se dozadu a natáhl se, aby mohl vypnout přehrávač. Prostorem se rozlezlo ticho a Marlene měla pocit, že právě tvrdě dopadla zpět na zem. Sehnula se pod sedadlo pro svůj batoh, do ruky vzala své boty a vystoupila. Po kapsách hledala klíče, Aaron zamknul svůj vůz, naposledy potáhl ze své cigarety a udusil ji o obrubník asfaltového chodníku. Vlasy si stáhl gumičkou a ruce si dal do kapes.

Ani jeden z nich si nevšiml, že zaparkovali přímo za stříbrným roverem, dokud se na jeho pravé straně neotevřely dveře a nevystoupil z nich Patrick Gardner.

„Zlato!"

Marlene zrovna odemykala vchodové dveře a zmateně trhla hlavou. „Patricku? C-Co tady děláš?"

„Přijel jsem za tebou, chtěl jsem tě vzít na oběd."

Nechala se od něj políbit, přestože věděla, že si nečistila zuby. Patrick se na ni usmál a potom kývl na Aarona.

„Ahoj."

„Asi jsem vám přerušil plány," poznamenal Patrick a poškrábal se na zátylku.

Aaron zakroutil hlavou: „Kdepak, jenom jsem Marls přivezl."

Marlene je střídavě skenovala pohledem a přemýšlela, kterého z nich by radši pozvala nahoru. Tušila, že posadit se na pohovku v obýváku s oběma by nemuselo dopadnout nejlíp. Kousla se do rtu.

„Pojedu."

„To nemusíš," řekl Patrick lehce neochotně. „Plánoval jsem oběd, může-"

Aaron se zasmál: „Ne, je tvá. Stejně jsem domluvený s Aidenem, že se sejdeme."

„Dobře," přikývla Marlene a políbila ho na tvář. „Pozdravuj ho."

Patrick s neurčitým výrazem na tváři sledoval, jak ji Aaron chytil za ruku a jemně ji stiskl, potom na ně kývl na rozloučenou a nasedl do auta. Marlene věnovala Patrickovi úsměv a pustila jej dovnitř.

„Zvonil jsem a psal jsem ti, ale nikdo neodpovídal," řekl Patrick.

Otevřela dveře do svého bytu a pokynula mu, aby se posadil v obýváku, aniž by si uvědomila, že nechtěla, aby spatřil její nástěnku s fotografiemi. Zdálo se, že jej nezaujala, naopak pozoroval svou přítelkyni, jak hledá v ledničce nějaké chlazené pití a čisté skleničky. V bytě už dna dny nebyla a kvůli trvajícím horkům se tam skoro nedalo dýchat. Cítila, jak se jí na zádech a zezadu na krku tvoří kapičky potu.