Marlene nerada slavila svátky v přítomnosti příliš mnoha lidí. Už jako malá byla nucena trávit Vánoce, její nejméně oblíbené svátky, v jedné přezdobené místnosti společně se všemi, kteří je naopak milovali. Nevzpomínala si, že by se kdy někdo z nich zeptal, proč se nechce zapojit do zpívání koled nebo proč nezdobila vánoční stromek. Nikdo její pocity nerespektoval, a přestože byla obyčejně poměrně oblíbenou dívkou, v tomto období se jí raději vyhýbali. Nevadilo jí to.
Čekala, že na univerzitě se to změní, že se nenajdou lidé, kteří budou chtít dodržovat tradice a scházet se ve společenské místnosti koleje. Navíc doufala, že všichni odjedou domů za rodinou, a ona zůstane v celém domě sama a bude moct předstírat, že Vánoce nejsou. Úspěšně odmítla pozvání Leanne i Michaela, aby trávila svátky s jejich rodinou, a možná to je donutilo zůstat a nenechat ji samotnou. S odstupem několika let si pak uvědomila, že právě v té době začala víc kouřit a její občasný zlozvyk se stal závislostí.
Leanniným zapříčiněním stál v rohu jejich kolejního pokoje asi půl metru vysoký umělohmotný stromek se zlatými řetězy a barevnými blikajícími světly. Do oken vlepila třpytivé samolepky sněhových vloček a po večerech nutila Marlene schovat svá sluchátka do šuplíku, aby spolu mohly poslouchat koledy z rádia.
Kvůli Leanne pak zůstával přes prázdniny na koleji i Joshua a místo své kamarádce se pak věnovala svému příteli, takže Marlene nezbývalo než se bavit s Michaelem. Ten ji zval na večerní procházky městem – Marlene nikdy nezapomněla jít po jeho levici, takže aby když měla v pravačce cigaretu, ji nemohl chytit za ruku – a zřejmě doufal, že pod vlivem romantické zimní atmosféry jej políbí. Necítila se v jeho přítomnosti příjemně, zvlášť od třetího ročníku univerzity, kdy jí řekl, že ji miluje. Strávila hodiny vysvětlováním, že jej považuje jen a pouze za svého kamaráda, ale on se nikdy nevzdal a přesvědčoval ji, že kdyby to spolu alespoň zkusili, zamiluje se do něj.
Marlene měla ráda společnost, v tomto čase však nebyla schopna najít v sobě sílu ani pochopení pro to, co dělali ostatní. Měla pocit, že ji s nimi nic nespojuje, proto je raději pozorovala zpovzdálí a uzavřela se do své bubliny, kam za sebou zřídkakdy někoho pustila. Chodili spolu ztemnělými ulicemi Chicaga, Michael mluvil a ona občas přikývla, ve skutečnosti však byla myšlenkami úplně jinde.
I teď seděla na zemi v Chrisově obýváku a sledovala své přátele, jak sedí na pohovce před ní a vesele se spolu baví. Pod velkou borovicí v rohu místnosti ležely dárky, které ostatní přinesli, ale nikdo se neměl k tomu je rozbalit. Marlene se líbilo vědomí, že její přátelé nepovažují dárky za to nejdůležitější. Sama se o tom už před mnoha lety přesvědčila na vlastní kůži.
Erin a Mish seděli společně v jednom křesle a Marlene si všimla, že Erin má kolem zápěstí moc hezký přívěsek na koženém náramku. Pravděpodobně jej musela dostat pod stromeček od svého přítele. Po obýváku se potuloval Jules a olizoval nohy těch, na které dosáhl. Marlene si jej několikrát přivolala k sobě, aby ho drbala za ušima. Měla pocit, že jako jediný v celé místnosti jí rozumí, když netuší, že se něco slaví.
Prajanta jako již obvykle byla uvězněna mezi Chrisem a Dominicem – oba dva jí vyprávěli nějaké vtipné historky a ona jim trpělivě naslouchala a smála se. Marlene často přemýšlela, proč ji jejich neustálý zájem neobtěžoval. Kdykoli se objevila, přispěchali k ní a na okolní svět téměř zapomněli. Věděla, že Chris už o tom s mladou Indkou mluvil, Pra ale pobaveně řekla, že ji to opravdu nepohoršuje a kdyby se to změnilo, dá to najevo.
Aaron a Aiden byli v kuchyni – před půl hodinou řekli, že přinesou něco k pití a k jídlu, ale jelikož se stále nevraceli, Marlene si dokázala udělat obrázek o tom, co je zdrželo. S Aaronem naposledy mluvila před pár dny a její poslední setkání s Aidenem vůbec nedopadlo dobře. Marlene nevěděla, kolik z toho, co se mezi nimi stalo, už Aaron ví, ale rozhodně jej dnes kvůli tomu nechtěla konfrontovat. Byla si jistá, že by jí nevytýkal její chování ani zájem, tak jako Aiden, ale nechtěla jej do toho konfliktu zapojovat, dokud to nebylo nezbytně nutné. Kromě toho tušila, že Aaron ji vyhledá dřív než ona jeho. Všimla si, že si ji znepokojeně prohlédl a nepatrně povytáhl obočí, když zaregistroval kruhy pod jejíma stále ještě zarudlýma očima.
ČTEŠ
Junkies of Love
General FictionŽivot Marlene Blackburneové byl plný rozhodnutí, jednodušších i těžších, a i proto byl každý rok jako na houpačce. Jednou jsi dole, jednou nahoře, a právě v těch chvílích je nejpravděpodobnější, že spadneš. To říkali všichni, až se s přibývajícími r...