Junkies of Love

14. kapitola: Život 1:0

Noční můry byly pro Marlene Blackburneovou nepříliš bizarní záležitostí, ve skutečnosti jimi trpěla již od raného dětství a často dumala nad tím, proč se jako malé děvče nebála usnout. Poslední dobou se jí tolik snů nezdávalo, a když už, nebývaly to můry. Probouzela se se vzpomínkou na úplné hlouposti, mezi nimiž se často objevovala bizarní rande s Patrickem, snové líbání s Chrisem nebo účast na koncertu společně s Aaronem.

Třiadvacátého prosince se probudila s křikem. Zpocené tričko se jí lepilo na záda, a když se vzpamatovala a ujistila se, že je v pořádku a byl to jen sen, odhodlala se podívat na budík. Bylo půl páté. Zoufale si prohrábla vlasy a v kuchyni si opláchla obličej ledovou vodou. Počítala s tím, že už neusne, proto zapnula varnou konvici a zabalená v dece se posadila na balkon. Zapálila si cigaretu a upíjela zelený čaj.

Zívala až měla pocit, že si roztrhne pusu, a ticho a tma kolem ji nutily vracet se do snu a prožívat znovu, co už zažila tolikrát předtím. V obýváku našla na konferenčním stolku svůj reproduktor a zapnula svůj oblíbený playlist. Promasírovala si krk a čekala na východ slunce.

Jako první ji postihla lítost, že nepřijala Patrickovu včerejší nabídku přespat u něj. I když jeho omluvu přijala, nechtěla hned jet k němu – byla to naprosto instinktivní reakce. Teď, když už věděla, že je všechno v pořádku a za chvíli začne den, měla chuť si vlepit pár facek. Už si dokázala uvědomit, proč odmítla. Nemohla si být jistá, v co by taková návštěva mohla vyústit, a kromě toho u něj měla strávit noc zítra. Ne, nápad strávit noc s Patrickem a doufat, že bude lépe spát, byl naivní a vycházel z čisté potřeby nebýt sám a být milován.

V době, kdy bydlela s Aaronem, spávala lépe. Věděla, že není sama a může se na něj spolehnout, přitulila se k němu, a přestože si byla jistá, že ho tím vzbudila, nikdy to na sobě nedal najevo a ráno předstíral, že spal celou noc. To na něm obdivovala – ať už se dělo cokoli, vždycky stavěl sebe až za ni a své nejbližší.

Slunce se objevilo na obzoru a svítilo jí do očí. Hrnek byl prázdný, popelník plný a ona unavenější než před pár hodinami. Vrátila se do kuchyně, popelník vysypala do koše a hrnek umyla ve dřezu. Toužebně se zahleděla přes chodbu na dveře do ložnice, její mysl už byla plně vyčerpaná a čekal by ji naprosto bezesný odpočinek. Kdyby teď usnula, rozhodí své vnitřní hodiny, a to v tomhle období není nejlepší. Jestli s přáteli plánují trávit dny a noci na pláži, užívat si léto a připravit se na Silvestr, musí dnešek přežít. S myslí stále zaseknutou u únavy a spánku došla do koupelny a osprchovala se studenou vodou.

V laclových kraťasech, sepraném tričku s vybledlým logem Coca-Cola a s mokrými vlasy stáhnutými gumičkou do drdolu seběhla schody do vstupní haly a podívala se do schránky. Vypadlo na ni pět vánočních pohlednic, účet za nájem a reklamní letáky. Nevzpomínala si, že by kdy byla její poštovní schránka tak napěchovaná. Užasle si prohlížela obrázky na pohlednicích a pomalu brala schod po schodu nahoru do bytu, dvakrát přitom zakopla a jen tak tak se udržela na nohách. V jednu chvíli téměř kopla do keramického truhlíku na květiny u domovních dveří její sousedky paní Marschové. Ta na ni už tak měla spadeno, přestože Marlene nikdy nepochopila, co udělala špatně.

Zavřela za sebou dveře a letáky rovnou hodila do koše. Účet nechala ležet na baru, aby jej měla stále na očích a s pohlednicemi se posadila na pohovku. Podle obrázků dokázala docela přesně určitě rozlišit, kdo je odesílatelem které. Ta s fotografií kýčovitého vánočního stromu ozdobeného zlatými koulemi a červeným nápisem Veselé Vánoce dozdobeným stříbrnými hvězdičkami byl od Leanne a Joshe Farrahových-Darrenových. Zpráva na druhé straně byla předtištěná a manželé se pod ni pouze podepsali a přikreslili srdíčko. Marlene se ušklíbla a položila ji na stůl. Od ní a Patricka jim žádná nepřijde; možná konečně pochopí, že nejsou přátelé.