Junkies of Love

11. kapitola: "Brother"

Marlene si připadala jako v panoptiku. Bylo pět hodin odpoledne, pláž byla plná dětské radosti a pro jednou se z reproduktorů baru ozývaly relativně poslouchatelné melodie. Vánoční koledy zřejmě rodiny na letních prázdninách urazit nemohly. I šéf si pořídil vlastní strom, stál pod hlídkovací věží a byl ozdobený plyšovými klokany, mořskými živočichy a dalšími typicky australskými zvířaty. Pod ním ležely krabice ledabyle zabalené do bledě modrého papíru a ovázané zlatými stuhami. Všimla si, že děti se kolem nich nenápadně pohybují a snaží se zjistit, jestli jsou pravé a jestli v nich něco je, popřípadě proč nemají jmenovky.

Strom, který objednal Chris, měl mnohem hustší a zelenější větve a Marlene musela dodat, že byl i mnohem hezčí, přestože žádné dárky pod ním neležely. Ozdoby, které Aaron vytáhl ze svého auta, byly tradiční slamění andělíčci, zvonečky a komety. Některé byly nabarveny na zeleno nebo na červeno, jiné zůstávaly žlutavé.

Všichni měli na hlavách červené nebo zelené santovské čepice s rolničkami a Marlene nedokázala zachovat vážnou tvář, když si je nasadili i kluci, kteří na sobě měli jen plavky.

Mishri si vysadil Erin na ramena, aby mohla na špičku připevnit velikou slaměnou hvězdu. Pra i Marlene tu roli odmítly, Prajanta zřejmě protože nechtěla, aby se o ni Chris a Dominic poprali, Marlene protože se zdobení neúčastnila. Vánoce jí příliš jasně a bolestně připomínaly rodinu a domov a ona ty vzpomínky nechtěla propustit na povrch, i když momentálně je mohla slavit s vlastní ‚rodinou'. Raději seděla v písku a navlékala jednotlivé ozdoby na háčky a podávala je zdobícím. Aaron si její zdrženlivosti všiml a zdálo se jí, že jej určitým způsobem uklidnilo, když se jí vrátila poněkud pochmurná nemluvná nálada. Pokaždé, když zjistil, že jej pozoruje, věnoval jí jeden ze svých úsměvů.

Nikdo si nestěžoval ani neprosil Aarona, aby pustil něco, co by přehlušilo hudbu z baru a křik dětí, celá jejich parta ležela nebo seděla v písku a přátelsky si povídali. Aiden sice několikrát navrhl, že dojde pro pivo, ale nesetkal se s úspěchem. Marlene jeho posedlost alkoholem začínala být nepříjemná, podobně jako jeho neschopnost kontrolovat se a znát svou míru. Snad každý večer odcházel opilý, přihlouple se smál a nevnímal ostatní. Byla si jistá, že není jediná, ale zatím žádný z nich nesebral odvahu mu to vytknout.

„Chce někdo na prkno?" zeptal se náhle Chris a kývl směrem ke skladu surfů.

Žádná odezva se nedostavila. Dom jako jediný zvedl hlavu, ale nezdálo se, že by měl větší zájem.

„No tak, dám vám padesát procent slevu," zaprosil Chris.

„Jak šlechetné, hned se hlásím!" zvolala ironicky Erin a položila hlavu Mishovi do klína.

Marlene zakroutila hlavou: „Máš plnou pláž, kdyby ses uráčil zvednout a pozeptat se lidí, za chvíli ti dojdou prkna."

„Lidi už tohle moc nebere," protočil očima Chris. „Navíc mi nejde o peníze."

„Fajn, tak pojď," Aaron se vyšvihl na nohy a podal Marlene svou cigaretu.

Chris si jej nedůvěřivě prohlédl, ale pak se za ním rozběhl. Erin kroutila hlavou a ostatní se smáli. Zanedlouho oba dva vyšli ven ze základny, každý nesl svůj surf a Aaron si stahoval vlasy do uzlu. Vstoupili do vody a lehli na prkna. Pak pádlovali do větší hloubky, kde vlny dosahovaly největší výšky.

Marlene i ostatní je chvíli sledovali, ale vlny nebyly příliš silné a atraktivnější byl Aaron, který neustále padal. Surfovat se naučil právě tady před čtyřmi lety. Jako jeden z cílů své cesty kolem světa si zvolil Austrálii a Adelaide se mu na mapách zalíbilo. Poštou od něj tenkrát přišla pohlednice s motivem pláže, kam Aaron propiskou načrtl sebe, jak surfuje. V popisku pak připsal, že takhle by to alespoň mělo vypadat, ale on je poleno. Byl to první dopis, ve kterém zaznělo Chrisovo jméno a poznámka, že by si s ním Marlene určitě rozuměla. V té době to pro ni bylo jedno z mnoha jmen a destinací, které během těch tří let Aaron navštívil a když se jí jednou v noci při pozorování hvězd na střeše garsonky svěřil, že by se do Austrálie rád přestěhoval, jméno Chris Fraser se jí nevybavilo.